Itálie: kolem Lago di Garda
2015
12.9. Trento - Riva [54 km, převýšení 200 m, nastoupáno 525 m]
Naše cesta k Lago di Garda začíná v Trentu, odkud přes "průsmyk" nad Roverettem s několika "krpálky" dojedeme až do kempu v Riva del Garda.
Podle Adige je to taková placka, že je doslova vidět deset kiláků cyklotrasy před sebou.
Karolínka bohužel vyráží s antibiotiky, tak snad jí vyjde některý z posledních výletů.
13.9. Riva - Lago di Toblino [56 km, převýšení 216 m, nastoupáno 416 m]
Pokud pominu cestu kolem jezera, tak ze severního konce Lago di Garda je vlastně jen jedna rovinatá etapa. Podle řeky Sarca k Lago di Toblino a stejnojmennému hradu. Mno, ale i tady je pár hezkých stoupání ;-)
14.9. Verona
Dnes má na Gardě pršet a tak nás autobus odváží do nedaleké Verony podívat se na nějaké ty pamětihodnosti. Určitě se mrkneme na druhý nejzachovalejší antický amfiteátr a nevynecháme ani slavný dům Capuletů.
15.9. Riva - Lago di Tenno [35 km, převýšení 745 m, nastoupáno 887 m]
A je to tu, první horská etapa. Šlapali jsme tři hodiny do kopce, abychom se dostali o nějakých 750 výškových metrů výš. Náš zatím největší vrchařský zážitek, ale dali jsme to a co víc, ono se nám to do kopců začíná líbit! Jupííí!!
16.9. Riva - Lago di Ledro [35 km, převýšení 631 m, nastoupáno 772 m]
Dnes je to o 100 m méně, co se výšky týče, ale jedeme po úžasné Strada del Ponale vytesané ve skále. Zprovozněna byla v r. 1851 a po výstavbě nového tunelu přestala autům sloužit v r. 1992. Do roku 2004 byla uzavřena a pustla a až teprve díky desítkám podpisů pod peticí, se v tomto roce změnila na horskou stezkou a stala se Mekkou chodců i cyklistů.
Pod samotným jezerem Ledro jsme si pak užili i několika super stoupání, kde jsme se pak při sjezdu báli, že přepadněme přes řidítka, i když jsme zadkem brousili zadní kolo. Nahoru necelé tři hodiny, dole jsme pak byli za 20 minut. Rozhodně to ale stálo za to!
17.9. Riva - Monte Baldo - Torbole - Riva [59 km, převýšení 1 674 m, nastoupáno 2 248 m]
První den 20km rovina, kde bylo vidět její konec, pak 750 převýšení do Ballina, stoupání po úžasné Strada del Ponale a dnes na nás čeká další úžasný zážitek, 40 km z kopce, ze 1760 vysokého Monte Baldo sjedeme k nějakým 65 m.n.m v Lago di Garda.
18.9. Riva, Arco
Poslední den trávíme prohlídkou Riva del Garda, návštěvou "kantýny" a někteří z nás i výstupem na hrad Arco.
Touto cestou chceme poděkovat cestovce BONDO, která nám připravila krásný cyklistický týden. Vše bylo naprosto v pohodě, žádný spěch, polopenze bez závad, stejně jako bydlení i doprava. Dlouho si budeme pamatovat Zdeňkovy zprávy "za tou zatáčkou už je jen malý kopeček", nebo "to budou jen takový brdky ...". Jsme rádi, že jsme vás našli a určitě se s vámi ještě někam svezeme.
2017
16.9. Trento - Riva [56 km, převýšení 150 m, nastoupáno 525 m]
Trento nás vítá deštěm, po noci strávené v autobusu se ale rádi protáhneme na kolech. Protože to tu už známe, nevydáváme se s ostatními přímo k náměstí, ale jedeme podle Adige až k lanovce, pak se stáčíme doprava ke krásnému hradu Buonconsiglio, kde se v polovině 16 století konal známý Tridentský koncil, projdeme se asi nejkrásnější částí Trenta, ulicemi San Marco, Giannantonio Manci a Via Roma, čímž se dostaneme až na známé náměstí s fontánou, katedrálou a muzeem. Po kávičce se vracíme k Adige a upalujeme po nádherné cyklostezce s vodou dolů až za Rovereto, kde odbočujeme do mírného kopce do Mori. To už nám doslova mává oblíbený Duchis Bar, kde už ale bohužel nemají rozlévané víno, musíme tedy vzít za vděk lahví.
Po cyklostezce pokračujeme do Nago, odkud sjedeme do Torbole, ale nejdřív se ještě musíme pokochat pohledem na jezero Garda pod námi.
Podél pobřeží mezi kempy přijíždíme do Rivy a našeho kempu Brione.
17.9. Riva - Braila - Cavedine - Lago di Toblino [59 km, převýšení 526 m, nastoupáno 885 m]
Bondo dnes jede k Lago di Toblino, tam my už byli předloni, vydáme se tam proto trošku jinudy. Až do Arca (100 m.n.m.) máme cestu společnou, tam ale odbočujeme na San Marino a nahoru až pod vesničku Braila, vyškrábeme se až do 550 m.n.m. Tohle 5,5km stoupání má 9%, ale bude ještě hůř. Stále po malé silničce sjíždíme do Dreny, přičemž míjíme krásné výhledy na Dro 350 m pod námi. Nad Drenou se tyčí zříceniny stejnojmenného hradu z 12. století, jenž byl v roce 1703 procházejícími vojsky pobořen. Tady na nás čekalo dnešní poslední stoupání kolem skleníků plných jahod. Moc jsme si jich neužili, protože těch 13% jsme mnozí vyjeli v mrákotách.
Z Drena sjíždíme 8,5 km po krásné silnici téměř bez provozu až do Lasina, tam už nás cesta obrací k Sarche a po několika serpentýnách nakonec snížíme na 3 kilometrech naší nadmořskou výšku o 260 m.
V Sarche se občerstvujeme ve známé kantýně Toblino, ale směrem k jezeru už vidíme dešťové mraky. Zkusíme dojet do kempu dříve, než kapky dorazí. To se bohužel nepovedlo. Balíme se do pláštěnek, v Pietramuratě Zuzance naskočí 3tisící kilometr, avšak ještě před Arco díky německým cyklistům havaruje na mostě. Vypadá to příšerně, ale nakonec se zvedá a mimo naraženin, které se záhy mění na velké modřiny, to na nic vážného nevypadá. Už pomalejším tempem za stálého deště (ostatně i předloni jsme z Toblina zmokli) dojíždíme do kempu.
18.9. Riva - Lago di Tenno - Canale [ 27 km, převýšení 549 m, nastoupáno 608 m]
Stoupání na Lago di Teno, ale především vesničku Canale, si nechceme nechat ujít, a tak i když už jsme tam byli, jedeme k modrému jezeru po stejném asfaltu i letos. Nepospícháme a tak si nahoře v hotelu můžeme dát rizoto a ne jen kafe. Zkoušíme se dostat na druhou stranu jezera, ale tentokrát má přítok dost vody a most nikde, musíme tedy zůstat zde. Letos je ale už zavřený bufet, takže rovnou pokračujeme do úžasné středověké vesničky Canale, kde si dáváme kávu a překvapivě obsluha už zná pár českých slovíček (Bondo se jezdí opravdu hodně, je to znát ;-)).
Dolů je to po silnici velmi hezké, užíváme si to, nikam nespěcháme. Jarda totiž vyrazil na delší trasu a tak ho čekáme až k večeru. My tak máme čas dojet do Cantina Fratoio pro víno.
19.9. Riva - Arco - k San Giovanni al Monte [35 km, převýšení 658 m, nastoupáno 711 m]
Účastníci zájezdu odjeli do Verony, tam už pro nás nic nového není, takže jsme si naplánovali další vlastní výlet. Záměr byl vyjet až do San Giovanni al Monte nad Arco (1150 m.nm.), ale stáletrvající déšť nás pustil ven až pozdě odpoledne.
Po známé cestě podél řeky Sarca míříme do Arca, kde potkáváme krásné automobilové veterány, takže se ještě více zdržíme.
Po silnici jedeme do Varignano a tam nás už vítá kopec a hned si připravil 14% stoupání. Naštěstí to je jen asi půl kilometru, dále už to není takové brutální. Odhodlaně tedy šlapeme dál a dál, až do výšky 722 m.n.m., kde to musíme otočit, protože už je hodně hodin. Za tu chvíli je těch víc jak 650 m myslím dobrý počin. Zuzanku je navíc třeba obzvláště pochválit, protože jí trápí dva dny stará zranění. Do kempu se vracíme stejnou cestou.
20.9. Pieve di Ledro - Tremalzo - Riva [52 km, převýšení 1 448 m, nastoupáno 1 044 m]
A je to tu! Autobusem se necháváme vyvést do Pieve di Ledro, přeci jenom začínat na Gardě by pro nás byl asi tvrdý oříšek. I tak nás ale čeká téměř kilometrové převýšení a my se mu hned vydáváme vstříc. Krásná cyklostezka až do Tiarno di Sopra nad jezero dell Ampola nás chce asi ukolébat, ale pak to přijde. Doslova střecha ze zvrásněného betonu je naší první překážkou, těhle 14% asi šlape málokdo, i my si těch 500 m raději vyjdeme pěšky. Na silnici už je to o poznání lepší a ten kontrast v nás dokonce vzbuzuje pocit, že to na Tremalzo není tak hrozný kopec, těch průměrných 7,6 % je ale znát. Už za chviličku nám dochází, že zadarmo to dnes rozhodně nebude. Zbývá ještě 12 km.
Obdivuji, že to Zuzanka dává i s těmi modřinami, já jsem vděčný za každou přestávku, kterou si udělá. Pomalu se tedy suneme nahoru, nic nám nevadí, že nás všichni předjíždí, naším cílem není tam být první, ale být TAM!
Po 2,5 hodinách se to nakonec opravdu stává skutečností! Vůbec nám nevadí, že zůstáváme hned v první hospodě pod vrcholem, podstatné je, že jsme se vyškrábali nahoru. Dáváme si mnohé odměny za dobře vykonanou práci, ale brzy nás zima nutí vydat se dolů, což je už opravdu legrace. Za půl hodinky jsme pod kopcem a za další 1,5 hodiny až u Gardy. Zuzanka beze ztráty hvězdičky dokonce zdolává via Ponale (Ajka ta to raději šlape pěšky) a v kempu nám ukázala, jak jí nožky hrají všemi barvami. Ještě jednou klobouk dolů, před tímto výkonem.
21.9. Riva - Malcesine - parníkem do Riva
Bondo dnes sjíždí Monte Baldo, Jarda si to dává s nimi, my jsme se ale rozhodli se dnes za včerejší výkon odměnit. I my se na kolech vydáváme do Malcesine, kde ale nehledáme lanovku, alebrž milé posezení v restauraci. Lido Paina přímo pod hradem je optimální volba, takže nejprve káva a pak i oběd. Překvapuje nás číšník plynnou češtinou, není to kupodivu žádný český student, ale Ital jak poleno, který však studoval bohemistiku.
Procházíme se úzkými uličkami starého Malcesine, projdeme se i po hradě, kam nám s kolem dovolí ale hlavně musíme najít přístav, protože se chceme svést zpět parníkem. Za těch 10 € nám ta sranda za to stojí. Po projížďce, která nás zavedla do Limone i Torbole končíme v cukrárně Punta Lido u výborné zmrzliny.
22.9. Riva, Arco
Poslední den na Gardě je takový plonkový. Dopoledne se musí opustit bydlení, ale zase je škoda hned vyrazit domů. A tak se procházíme Rivou, holky lezou po krámech a my se nudíme.
Pak následuje přesun ke kantýně Frantoio, kde my to ale známe, protože jsme tam každý den jezdili pro víno. Před odjezdem je ještě čas si prohlédnout Arco a případně se podívat na místní hrad (tam jsem to prošmejdil předloni). Takže ještě jednou si dát nějakou italskou specialitu, ochutnat další zmrzlinu a pak už tradá domů.
Opět se nám tu líbilo, určitě se sem ještě vrátíme a možná na déle jak týden.
