Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

[57,84 km, 2018: 1 317,15 km; převýšení 516 m, celkem nastoupáno: 13 220 m]

Díky velkému vedru jsme o prázdninách kola nevytáhli a tak jsme se do Jeseníků, kde se daly čekat menší horka, velmi těšili. Ubytovali jsme se kousek nad Vrbnem, v příjemném hotelu Singer. Sice trošku dražším, ale určitě se vyplatilo si připlatit nejen za bydlení, ale i za skvostnou kuchyni (zatím jsme neviděli, aby k snídaňovému rautu, když bylo v hotelu asi 6 lidí, doplnili snědeného lososa).

Na aklimatizaci jsem zvolil mírnější stoupání na Rejvíz (780 m.n.m.). Tem vede vesměs kvalitní cesta s převýšením 240 m na 15 km. Míjíme bývalou Lorenzovu huť, kde se v letech 1807 až 1822 tavilo železo, a mrkneme se i na "Lurdskou jeskyni", které vlastně není jeskyní a nese pojmenování po Panně Marii Lurdské, jejíž sochu sem od r. 1908 z místního kostela Panny Marie každého 1. května vynášeli a 31. října jí zase do kostela vraceli.

Jen co jsme vyjeli z lesa, padla mlha hustá tak, že by se dala krájet a my tak krásné okolí Rejvízu vlastně neviděli. Po čuchu jsme ale našli samotný Rejvíz, který je známý vyřezávanými židlemi místních štamgastů (zaručovala přednostní právo k sezení). Bohužel jídlo tu je nedobré. Samá smaženina a spousta tuku, takže jsme si dali pouze česnečku a upalovali pryč.

Čekalo nás totiž stoupání pod Velké Bradlo do výšky 1054 m.n.m. Kocháme se pohledy na Rejvíz ještě zahalený v mlze, ze které se trhají kusy mraků směřující k obloze. Stavíme se ale ještě na Ruském hřbitově, kde leží mrtví zajatci z konce 2. sv. války, kteří tu byli zavření v pracovním táboře. Pak už je to jen rovina a krásný téměř 10km sjezd z Videlského sedla do Vrbna. Pořádný gáblík jsme si pak dali až v hotelu.