Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

[33,37 km, 2018: 1 389,59 km; převýšení 753 m, celkem nastoupáno: 15 007 m]

V předchozích dvou dnech jsme navštívili krásný hrad Sovinec a při přejezdu z Vrbna do Koutů se podívali na vodní hrad v Jeseníku, do Priessnitzových lázní a zastavili se na jídlo v Červenohorském sedle. Dnes je tedy na řadě druhý vrchol letošní sezóny, Dlouhé Stráně.

Prvních 6 km je naprostá pohoda, teprve výšlap na hráz dolní přehrady naznačuje, že to rozhodně nebude zadarmo. Naštěstí dnes není takové vedro a můžeme se i osvěžit ve vodní tříšti z vody tekoucí právě z horní nádrže. K přítoku Desné je to po rovině, ale pak už je to jen o morálce, stálých 7% doplňovaných krátkými rovinkami a na závěr ještě jednou desítkou dají určitě zabrat každému. Nás těší, že předjíždíme i nějaké elektrifikované cyklisty, kterých jsme nakonec nahoře ani nedočkali.

K nádrži samotné se dojet nedá, je třeba nechat kola u občerstvení těsně pod vrcholem. Vidíme nejen nedaleký Praděd, ale i další velké kopce a dokonce i kamiony stoupající po nové silnici na Červenohorské sedlo. Po velmi krátké úvaze upouštíme od sjezdu směrem na západ (stačilo zahlédnout panelku, po které bychom museli jet) a jako odměnu si ordinujeme sjezd po stejné trase. No, jeli jsme oba fakt ostře (řekl bych, že to bylo dost přes 50 km/h), ale nebylo se čeho bát. Jednak tu nejezdí žádná auta a díky tomu, že tu valí dolů i koloběžky, jsou veškerá nebezpečenství v podobě hrbolů nebo děr, výrazně značena a to s dostatečným předstihem.

Za chvíli jsme byli dole a v Koutech pod sjezdovkou jsme si prohlédli elektrokola Specialized, která nás překvapila svou velkou hmotností. Nakonec jsme si dali i něco nezdravého.