Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

Druhý den jsme chtěli dojet na východ od Mikulášky, kam až nám to síly dovolí. Nejdřív jsem si zajel postesknout na Bouřňák, který je už prý pár let zavřený, což je opravdu neuvěřitelné, když z něj vedou sjezdovky na všechny strany a v létě zase těžko hledáte na hřebeni bydlení a něco k snědku. Je to opravdu záhada. Po cyklostezce 23, 231 a 23A sjíždíme k přehradě Fláje, která je krásná, ale ani tam se nedá koupit ani voda z nádrže. Mrkneme na Flájský plavební kanál a rozhodujeme se, že díky vedru a absenci hospod nebudeme riskovat hlaďák a sjíždíme do Českého Jiřetína, kde nás zachraňuje pohostinství Na Staré poště. Sice žádný Alcron ale nám přišla vhod.
Proto plni energie stoupáme po silnici nad německý Deutschgeorgenthal (Německý Jiřetín) k prima cyklostezce SäM (Sächsische Mittelgebirge), která nás po rovně dovede až nad Holzhau a pak zpět přes hranici na Moldavu. Tam zdoláváme asi vůbec nejhorší stoupání, nahoru po silnici nad fotovoltaiku je to v dnešním vedru prostě nevyjetelné. Dole u nádraží je v malé hospůdce naštěstí otevřeno a můžeme si dát alespoň pivko s polévkou. Pak už je to jen 3 km "domů", pochopitelně vesměs do kopce.
Zjišťujeme, že Krušné Hory jsou sice krásné, ale cestu tu vedou nepochopitelně stále nahoru a dolů, místo aby drželi vrstevnici. Zvlášť v letním parnu je to dost náročné.