Archiv
Nalezené příspěvky
2017 07.02 Tour de Krkonoše: Sobotka - Svoboda nad Úpou
2. 7. 2017
[92,8 km, 2017: 905,44 km; převýšení 296 m, celkem nastoupáno: 11 143 m]
Podle Labe to byla vloni jen placka a moc jsme se nesvezli. Proto byl letos jako cíl vybrán horský masiv místopisně zvaný Krkonoše, snad jste to někdy zaslechli. Kdo ne, tak je to asi 30 km severně od našich domovů.
Nakladl jsem na sebe úkol řešící otázku: „Dají se přejet Krkonoše poledníkovým směrem na kole?,“ a myslím, že jsem úkol splnil, odpověď tedy zní: "Dají!"
Je nasnadě, že tentokrát se kopečkům nevyhneme, ale překvapivě je to trasa, kde je to také hodně po rovině a také hodně z kopce (snad proto, že jsem s dovolením využil služby tří lanovek). Projedeme všechna velká střediska, mimo Černé Hory a Benecka se podíváme do Úpy, Pece, Špindlu, Rokytnice, Harrachova a dokonce zvládneme i kousek Jizerských hor, to když přespíme v Bedřichově.
Naší maximálkou bude Hnědý vrch v Peci s výškou 1210 m.n.m. na který se však vyškrábeme pomocí lanovky, kterou pak využijeme ještě na Žalý ve Vrchlabí a v Rokytnici k Lovčence. Nejdelší stoupání bude asi na Pomezní Boudy, když budeme šlapat do kopce asi 20 km, ale s převýšením pouze 500m, takže mi to vychází za 2,5%, což je sranda (humprechťák má tak 10-12 %).
Celkem to není ani 300 km a zvládneme to za pět dnů. Pojede nás celkem sedm (Ajka s Járou, Evička se Standou, já se Zuzankou a pilot doprovodného vozidla Karolínka), vyjedeme ze Sobotky v neděli 2.7. co nejdříve ráno a ve čtvrtek 6.7. navečer už budeme zase zpět doma. Jsou to jen dva pracovní dny.
Plán je tento:
1. den Sobotka – Svoboda nad Úpou (87 km)
2. den Svoboda nad Úpou – Pomezní Boudy – Pec pod Sněžkou (31,5 km)
3. den Pec pod Sněžkou – Rokytnice nad Jizerou (47,8 km)
4. den Rokytnice nad Jizerou – Bedřichov (51 nebo 63 km)
5. Bedřichov – Sobotka (72 km)
2017 07.03 Tour de Krkonoše: Svoboda nad Úpou - Pec pod Sněžkou
3. 7. 2017
[33,67 km, 2017: 939,11 km; převýšení 532 m, celkem nastoupáno: 11 997 m]
Dnešní etapa bude nejkratší, vlastně je to do Pece jen pár kiláků, my si to ale vylepším výjezdem z 500 m.n.m v Úpě do 1050 m.n.m na hranici s Polskem na Pomezní boudy.
Hluboký zážitek v nás zanechá skoro 15% stoupání u Mamuta, ve kterém nás předjela tlupa mladých bikerů a můj zapomenutý batoh na Pomezkách, na což jsem přišel až pod Portážkami. Jarda se ale otočil, vyšlapal si to nahoru znovu a snad ani ne za půl hodiny byl zpátky i s batohem. Díky Jardo!
2017 07.04 Tour de Krkonoše: Pec pod Sněžkou - Rokytnice nad Jizerou
4. 7. 2017
[53,48 km, 2017: 992,59 km; převýšení 695 m, celkem nastoupáno: 12 800 m]
Takže poprvé na lanovku, necháváme se vyvést na Hnědý vrch do výšky 1210 m.n.m. Jára si ale prý raději vyšlape na kole, že si užije až 30% stoupání na Pražskou boudu, to nevěděl, ovšem nahoře byl dřív jak my.
Společně pak sjíždíme k Lesní boudě a po zelené s mírným stoupáním dojíždíme pod Zadní Renerovky, kde odbočujeme na polní cyklostezku K18. Po ní sjedeme už po asfaltu k Hříběcím boudám. Přichází další mírné stoupání do Strážného následované sjezdem do Vrchlabí.
Podle Labe vyjíždíme k lanovce v Herlíkovicích a opět se necháváme vyvézt lanovkou, tentokrát na Žalý (1019 m.n.m.). Na Rovince si dáváme malé občerstvení a po cyklostezce K12 míříme na Horní Mísečky ze kterých se spouštíme opět po silnici do Míseček Dolních a po Vídeňské cestě (K1A) jedem až na rozcestí pod Dvoračkami, odkud nás vede zelená značka na Rezek.
Tam se ani nezastavíme, zvětšující se hlad nás žene dolů, do Rokytnice, do hotelu Helena.
Největším zážitkem je zjištění, že vnučka provozovatele pensionu Javor v Peci má jméno po naší oblíbené biatlonistce Kaize Makarainen, jejíž dres z Ruhpoldungu je na chatě k vidění.
2017 07.05 Tour de Krkonoše: Rokytnice nad Jizerou - Bedřichov
5. 7. 2017
[69,02 km, 2017: 1 061,61 km; převýšení 384 m, celkem nastoupáno: 13 864 m]
I dnes začneme lanovkou, která nás vyveze až k Lovčence. Někteří z nás z přebytku sil po ránu překvapivě vyšlapou téměř 20% stoupání k Ručičkám (těch 300 m se to dá vydržet), odkud se již pohodlně svezeme až do Harrachova po Krakonošově cestě (původně plánovaná trasa pod Voseckou po Janečkově cestě mi byla většinou zamítnuta). Harrachovem raději projedeme po silnici až k nádraží (stoupání se většině zdálo nekonečné) a dále pak k polským hranicím na Mýtiny.
Odtud se dáváme Polskem vlevo a kolem Orle se dostáváme až na Karlovský most přes Jizeru, kde se vracíme do Čech. Kolem se stále honí mraky, ale nás déšť nedohnal, protože jsme se chytře schovali ve Staré pile na Jizerce, což jsme spojili s opravdu vydatným obědem. Hřebenovka nás po dešti dovádí na Smědavu a následně mírným stoupáním až na Knejpu.
Pak už následuje "kochací" okruh nad Hejnicemi a Raspenavou, abychom posléze dojeli až na Novou louku, kde jsme se schovali před menší bouřkou a skončili v pensionu Hela v Bedřichově.
2017 07.06 Tour de Krkonoše: Bedřichov - Sobotka
6. 7. 2017
[60,44 km, 2017: 1 105 km; převýšení 535 m, celkem nastoupáno: 15 012 m]
Dnes to bude bez lanovky, však také pojedeme z výšky 779 m.n.m. (sedlo Maliníku nad Bedřichovem) do 240 m.n.m. pod Turnovem. Nejprve ale budeme muset projet Libercem kolem přehrady Harcov a Rochlice, cesta nás zavede i na běžkařský stadion Vesec, protáhneme se cyklostezkou podél dálnice do Hodkovic, abych poobědvali v naší oblíbené hospodě Pod kostelem.
S plnými žaludky si dáme výšlap na Landštejn, což není nic strašného, nově objeveným údolím Vazoveckého potoka dojedeme do Turnova a kolem Kosti se vrátíme zase domů.
Celkem jsme za pět dnů najeli 307 km, zdolali převýšení 2 444 m a nastoupali celkem 5 348 m (pokud by se odečetly lanovky, bylo by to 1 054 m méně).
2017 07.09 Třeboň: Kolence
9. 7. 2017
[59,34 km, 2017: 1 164,34 km; převýšení 46 m, celkem nastoupáno: 15 331m]
Jen jsme se trošku oklepali z Tour de Krkonoše, přeprali svršky a už jsme mířili do našich oblíbených Jižních Čech. První bude na řade Třeboň.
Včera jsme stihli ještě dojít večer na pivo do pivovaru, dnes naše první cesta musí směřovat k Rožmberku. V Kolencích si dáme oblíbené jatýrka, zvládneme pod Jemčinou projet zatím nám neznámé území od Šestáků k tábořišti na Mláce a oblíbenou alejí dubů podél Nové řeky dojedeme až do Majdaleny. Přes Brannou pak dnešní 60km kolečko uzavřeme.
2017 07.10 Třeboň: Jindřichův Hradec
10. 7. 2017
[80,27 km, 2017: 1 244,61 km; převýšení 128 m, celkem nastoupáno: 15 922 m]
Jeden by si myslel, že po těch letech (jezdíme sem každoročně od roku 2012, někdy i dvakrát za rok) se nedá najít cíl, který bychom ještě nenavštívili. Letos se nám jich ale ještě několik podařilo najít. Jedním z nich je krásný Jindřichův Hradec.
Kolem Rožmberka a Jemčiny pokračujeme po okreskách až do Jindřichova Hradce, kde si dáváme dobrý oběd v Selském obchodě na náměstí. Po proudu Nežárky se vracíme až do Líšného Dvora, kde odbočujeme na žlutou a dále přes Nežárku nahoru do Malíkova. Daleko široko nikde není žádná občerstvovna a tak ve velkém vedru nacházíme doslova oázu ve Vojířově (jsou tam moc milí lidé).
Po modré se dostaneme až na silnici na Peršlák, ze které ale odbočujeme po hrázi rybníka na Staňkov.
Tam ale dnes nedojedeme a co nejpříměji si to namíříme do Třeboně. Tedy na Libořezy, Stříbřec, nezbytné občerstvení U Pytláka ve Staré Hlíně a na Pergole.
2017 07.11 Třeboň: Nové Hrady Terčino údolí
11. 7. 2017
[69,18 km, 2017: 1 313,79 km; převýšení 134 m, celkem nastoupáno: 16 427 m]
Při našem loňském výjezdu na Hojnou Vodu jsme si jen stihli všimnout, kde se Terčino údolí u Nových Hradů nachází. Dnešní cíl tedy bude právě toto krásné údolí, které nechal v údolí Stropnice v roce 1756 vybudovat Jan Nepomuk Buqoy na popud jeho manželky Terezie. V době vzniku se ale jmenoval Valloncherie a byl zbudován podle romantických myšlenek Jeana-Jacquesa Rousseaua.
V roce 1877-97 v něm vznikají empírové lázně, v roce 1803 Modrý dům a z roku 1817 je pak známý vodopád. Park se vyznačuje i zajímavými dřevinami, jako jsou cypřiše, nebo borovice vejmutovky a douglasky, nejstarší je pak více než 500 let starý dub.
Na konci údolí jsme také nemohli minout opravovanou, tedy zavřenou tvrz Cukenštejn ze 14. století.
Absolvoval jsem i masáž baňkami - bylo to velmi zajímavé ...
2017 07.12 Třeboň: pivovar Regent
12. 7. 2017
Třetí den je krizový a tak i my si dáváme den bez kola. I proto, že vedro je úmorné, vydáváme se na exkurzi do pivovaru Regent. Když už ho tady pijeme, tak ať vidíme, jak se vyrábí. Musím uznat, že ačkoliv jsem čekal nudu, bylo to celkem zajímavé a mimo jiné jsme se třeba dozvěděli, že černé pivo za svou barvu rozhodně nevděčí karamelu. Nebo, že byl původně v zámku, ale kvůli smradu byl přestěhován ven, na místo zbrojnice, kde stojí dodnes.
Všem vřele doporučujeme. Bonbónkem navrchu je pak závěrečná koštovačka.
2017 07.13 Třeboň: Haugschlag a Landštejn
13. 7. 2017
[121,5 km, 2017: 1 435,29 km; převýšení 281 m, celkem nastoupáno: 17 808 m]
Na Landštejn jsme se již před dvěma lety vypravili, ale nedojeli, podívali jsme se na něj pak na cestě domů. Dnes jsme ale odhodláni tam dojet děj se co děj.
Vstáváme brzo, však to bude přes 120 km, a míříme co nejkratší cestu k rakouským hranicím. V Haugschlagu projíždíme golfovým hřištěm, kde se navíc koná jakýsi turnaj, Nová Bystřice je pak už jen kousíček a my si tam dáváme oběd, restaurace Na Bojišti ani tentokrát nezklamala. Přes Albeř a Klášter pak vyjíždíme nad Landštejn k Muzeu čs. opevnění. Zříceninu tentokrát jen pozdravíme a hned se vracíme, pro změnu přes Blato. Nemůžeme minout kafíčko na Peršláku a rybičky U sumečka ve Staňkově.
Spravedlivá odměna nás pak čeká opět U Pytláka ale i na Pergole.
2017 07.14 Třeboň: Hluboká Purkarec
14. 7. 2017
[92,09 km, 2017: 1 527,38 km; převýšení 161 m, celkem nastoupáno: 18 803 m]
Na Hluboké jsme už byli vloni, ale teď je tam nová cyklostezka až do Purkarce, kde by měl fungovat i Přívoz.
Minule jsme si cestu k zámku razili přes Rudolfov, téměř přes Budějice z obavy, že přímo přes Velechvín a Lhotici bude velká provoz a nudná cesta. Letos to tedy zkoušíme tudy a není to ani nuda, ani jedno auto za druhým. Vykolejí nás snad jen náklaďák snad z kafilerie, takový smrad jsme snad nikdy nezažili. Naštěstí s námi mělo společný jen malý kus cesty.
V Hluboké zavítáme i dolů k zoologické na zámek Ohrada a pak hurá na novou cyklostezku. Ačkoliv vede podle Vltavy, je nahorů a dolů, místy i celkem dost prudce, ale jsou tu i romantická zákoutí a stojí za to se tu projet.
V Purkarci opravdu jezdí přívoz a dokonce zdarma, jen musíte poprosit slečnu v hospodě u přístaviště vedle kostela. Pak jsme si vyšlapali z vltavského údolí do Kostelce, projeli krajinou, odkud snad teprve před pár dny odešli Němci (však se to také jmenuje Němčice). V Ševětíne usedáme v cukrárně ke kávě a odměně v podobě zákusku. Kolen Dvořiště jsme za chvíli v Horních Slověnicích, kde už je hospoda překvapivě po šesté zavřená, Třeboň už je pak coby kamenem dohodil.
2017 07.15 Třeboň: Vlkov Pecák
15. 7. 2017
[62,18 km, 2017: 1 589,56 km; převýšení 54 m, celkem nastoupáno: 19 219 m]
Je tu poslední den, tak honem ještě na další oblíbená místa. Rožmberk, Vlkov, Pecák, no a pochopitelně opět U Pytlíka a Pergola.
Navíc se stihneme ještě stavit v Třeboni na náměstí, kde probíhá tradiční jarmark.
2017 07.16 Šumava: Jelení Černý kříž
16. 7. 2017
[26,22 km, 2017: 1 615,78 km; převýšení 195 m, celkem nastoupáno: 19 595 m]
Dnes jsme přejeli z Třeboně do Nové Pece a tak rychle se nastěhovat do útulného hotelu Merlin a honem na kola. Zatím to tu neznáme a tak vyrážíme po první silnici, která nás napadne.
A ta směřuje do Jelení, což je sedlo na Pecí asi 900 m.n.m, ale nejdřív musím projít celnici svobodného Hiršperku, až teprve pak se můžeme podívat na model Schwarzenberského kanálu ve stejnojmenném muzeu. Za odměnu si pak nadělujeme výborný borůvkový koláč. To nás ale už čeká pouze dlouhý sjezd do Černého Kříže a návrat podle Vltavy po silnici do Pece.
Nebylo to dlouhé, ale bylo to hezké.
2017 07.17 Šumava: Schwarzenberský kanál Vítkův kámen
17. 7. 2017
[71,53 km, 2017: 1 687,31 km; převýšení 310 m, celkem nastoupáno: 20 522 m]
Cílem naší letošní šumavské pouti jsou kanály. Chtěli bychom se projet jak podle Schwarzenberského, tak i podle Vchynickotetovského. Jsou to úžasná díla představující neuvěřitelné možnosti lidského umu i rukou. Dnes tedy pojedeme na východ až téměř k lipenské hrázi.
Kdo chce ke kanálu, musí nejprve do kopce a tak stoupáme z Pece (730 m.n.m.) až na Raškov (840 m.n.m.). Cesta podle kanálu je upravená, okolí úžasné, lidí také moc není a i to sluníčko nám svítí. Co víc si přát? Třeba dobrou polévku a tu nám nabízí penzion Marie kousek před Zadní Zvonkovou. Z této osady díky soudruhům nezbylo nic víc, než kostel a fara, které jsou právě po celkové rekonstrukci. Cestou míjíme i bývalý vojenský útvar našich pohraničníků, který už se téměř rozpadl.
Hranici překračujeme u Sonnenwaldu, tady už kanál místy téměř mizí, aby se opět ukázal pře Ježovou, kde je již téměř zrekonstruován a podobně jako v Jelení, i zde se párkrát do roka plaví dřevo.
Sil máme zatím dost, tak stoupáme do výšky 1035 m.n.m., kde leží náš nejvýše položený hrad zvaný Vítkův kámen, kde byl chvíli vězněn Václav IV. Pak už jen sjezd do Frýdavy, kde marně hledáme něco k snědku, takže bereme za vděk něčím neurčitým v penzionu U Přívozu, nic jiného tu stejně není.
Silnice vinoucí se po pravé straně Lipna nás pak bezpečně dovádí zpět do Pece.
2017 07.18 Šumava: Schwarzenberský kanál Lenora
18. 7. 2017
[77,55 km, 2017: 1 764,86 km; převýšení 218 m, celkem nastoupáno: 21 360 m]
Dnes projedeme Schwarzemberský kanál až k jeho samotnému začátku. Nejprve je třeba opět vyšlapat nahoru, dnes volíme třetí cestu a ke kanálu přijíždíme na Klápě. Pojedeme na západ, znovu se tedy můžeme dát výborný koláč na Jelení. Mrkneme se dovnitř kanálu pod sedlem, díky kterému ho mohl Rosenauer prodloužit o dalších 11 km až pod Špičák do výšky 923 m.n.m. Cesta palivového dříví pro Vídeň pak končila po 44 km ve výšce 788 m.n.m. U Korandy pod Vítkovým kamenem.
My pak sjíždíme do Nového Údolí, kde báječně poobědváme v restauraci stejného jména, mrkneme se na snad nejkratší železnici na světě (koleje právě zde končí a je tu i malé muzeum). Po Krásnohorské cestě projedeme již zaniklými obcemi, což je poměrně chmurný pocit, který nám pak ještě znásobí průjezd Strážným plného kasin, bordelů a stánků s trpaslíky, takže rychle prcháme, ale stihneme se ještě podívat na asi nejstarší přehradu u nás (14. století).
Lenora je doslova za rohem, zastavujeme se ale ještě na Soumaráku, pak je třeba vyšlápnout na rozcestí k Dobré, což je velmi kouzelná vesnička, no a pak už jsme zase na Černém Kříži a vlastně v Nové Peci.
2017 07.19 Šumava: Vchynickotetovský kanál Srní
19. 7. 2017
[35,5 km, 2017: 1 800,36 km; převýšení 271 m, celkem nastoupáno: 21 758 m]
Přejíždíme z Pece do Modravy, do hotelu stejného jména. Víme, že Srní je na dovolené Andrejka s Jardou, takže se budeme pokoušet někde setkat. I proto rychle vybalujeme, sedáme na kola a vyjíždíme podle Roklanského potoka po krásné asfaltce. U bývalé Javoří pily to otáčíme doprava, abychom se dostali k Vchynickotetovskému kanálu. Po krátkém kopečku jsme u Tříjezerní slatě a pak prudce klesáme ke kanálu.
Čas je dobrý, a tak se nejprve vydáváme proti proudu až nad Antýgl a Hradlovému mostu, kde kanál začíná, když si potřebnou vodu odebírá z Vydry. Po kanálu pak dojíždíme až nad Srní do Mechova. Mraky se nad námi honí, slyšet je i hrom, ale my jsme stále suší. Známí jsou někde pryč a tak Srním jen projíždíme, míjíme Antýgl a za chvíli jsme už na Modravě. Ještě před ní ale po příkopech vidíme hromádky krup, no, to jsme se té bouřce hezky vyhnuli!
2017 07.20 Šumava: Prášily
20. 7. 2017
[51,1 km, 2017: 1 851,46 km; převýšení 462 m, celkem nastoupáno: 22 789 m]
Plán pro tento den byl dojet až do Železné Rudy. Vedro a únava si však dnes vybraly svou daň.
Stejně jako včera vyrážíme podél Roklanského potoka, u Javoří pily ale jedeme dál a teprve až na další odbočce se dáváme vpravo. Půl kilometru s 10% nám v dnešním horku dává pořádně zabrat, ale výhledy na Kašperk z 1150 m.n.m. nás za tu námahu odmění. Z Nové Studnice nás žlutá po vrstevnici odvádí do Slunečné, kolem nás vidíme jednu výstrahu před municí za druhou, inu, bývala tu střelnice.
V Prášilech nás překvapuje nejen malá botanická, ale především stádečko bizonů, jsou to opravdu hory masa. U Michala obědváme a sjíždíme se ještě mrknout na archeopark zachycující stavby Keltů z předkristovy doby. Z Prášil vede nová cyklostezka a někde v těchto místech přichází rozhodnutí se na Železnou Rudu vyprdnout. Ve Skelné tedy odbočujeme vpravo na Dobrou Vodu, což se ukázalo jako dobrá volba.
Tamní hospodu míjíme a dáváme se k Pustině, odkud jsou nádherné výhledy nejen na Kašperk, ale do celého vnitrozemí k Sušici a kdoví kam až ještě. Pak nás čeká sjezd ke Křemelné s následným výšlapem po polní cestě k bývalému Velkému Boru a po cyklostezce pak dojedeme až do Srní, kde nás už čekají známí a dobroty ve vyhlášené cukrárně. Přes Antýgl se pak vracíme do Modravy.
2017 07.21 Šumava: pramen Vltavy Borová Lada
21. 7. 2017
[58,4 km, 2017: 1 909,86 km; převýšení 443 m, celkem nastoupáno: 23 668 m]
Pokud se nejezdí podél kanálů nebo Lipna, není to na Šumavě o velkém sbírání kilometrů. I dnes nás čeká pořádný kopec, to až budeme šlapat pod Černou horu je na nás připraveno 7,5% na 1,5 km, to se octneme až ve výšce 1270 m.n.m. Nejdřív ale musíme podél Modravského potoka dojet Na Ztracený a pak vystoupat k Ptačí nádrži.
Po zdolání Černé hory je to k prameni Vltavy (1170 m.n.m.) už je z kopce, ale abychom se mohli kochat krásami Šumavy na Knížecích Pláních, musíme ještě zabrat a vyjet pod Stráž do nějakých 1260 m.n.m.
V hájence si dáváme výborný oběd a pokračujeme ve sjezdu až do Polky, kde nacházíme památný mostek, kde jsme se na svatební cestě hezky zasekli. Okresní silnice s malým provozem nás dovede až do Borové Lady, což je technická zastávka z důvodu nutnosti výměny zcela probržděných destiček na Zuzančině kole. Mimo smažených lahůdek tu nic k jídlu není, zachraňuje nás až sámoška.
Přes Nové Hutě se vydáváme k Zadovu, ale na Pláních bereme směr Kvilda, což je zase hezký sjezd po silnici. Zastavit se musíme ještě na Jezerní slati a to nás už vítá Kvilda a v ní zcela nový cukrárna. Na Modravu pak přijíždíme přes Filipovu Huť.