Archiv
Nalezené příspěvky
2019 05.08 Branžež
8. 5. 2019
[32,65 km, 2019: 143,03 km; převýšení 110m, celkem nastoupáno: 2 038 m]
Je možné, že najdeme v našem okolí místo, kde jsme ještě nebyli? Inu je to možné. Tím místem bylo občerstvení pod bývalým hradem Křineč (stál tam snad do 15. století) na břehu Komárovského rybníka u Nové Vsi. Zjistili jsme, že tam až dodnes straší, a to i ve dne! A protože jsme se tam dobře najedli (určitě doporučujeme zajít sem, než do známější restauračky v blízkém kempu Duo), museli jsme něco vyšlapat ve stoupání na Čížovky (5%). A pochopitelně ta všudepřítomná fotogenická řepka.
2019 05.18 Bakov
18. 5. 2019
[66,66 km, 2019: 209,69 km; převýšení 147 m, celkem nastoupáno: 2 615m]
Tak konečně ty objemy po rovinách, dokonce s pekelnou délkou 66,66 km. No a když rovina, tak směr Mladá Boleslav. Tu tentokrát nemineme a po zánovním asfaltu z Domousnic do Března to valíme rovnou na tangentu a pak na Radouč, kde nás překvapí snad stovky syslů. Pak už oběd Na Veselce a přes Násedlnici a Koprník domů. Jo a v Dolním Bousově mají u továrny nový minigolf, vypadá fakt hezky.
2019 05.25 Sychrov Frýdštejn
25. 5. 2019
[74,47 km, 2019: 284,16km; převýšení 245 m, celkem nastoupáno: 4 018 m]
Nechal jsem se ukecat a vyrazil na 4. ročním memoriálu Franty Rozehnala, prej jen na Sychrov a pak přes Malou Skálu domů. A tak jsem se s necelou dvacítkou vysportovanejch, vesměs mladších cyklistů vydal, kam peloton velel. Takže nejřív ostrým tempem kolem Orta. Libošovice, pak v Dobšicích dolů a zase nahoru přes Dehetník na silnici k Žehrovu a přes Ploukonice na jedno do Svijan. Sice jsem se snažil, ale to jejich pekelné tempo s průměrem dost nad 20 km/h, to jsem nedával. Takže jsem do sebe jedno hodil a vydal se rychle napřed, abych nezdržoval.
Pravda, moc jsem se neflákal a tak mě dojeli až na Sychrově, dlužno ale dodat, že oni u jednoho ve Svijanech neskončili ;-). Pak zase dolů a hned nahoru na Frýdštejn. Jsa opět poslední jsem se držel na Sychrově daného slova, že se sejdeme na Malé Skále a pustil se hezkým sjezdem dolů. Dvakrát jsem tam obkroužil všechny hospody, ale mladíky nikde nenašel a tak jsem po rychlém obědě spěchal k Turnovu doufaje, že mě blížící bouřka dožene právě tam a schovám se po mostem u židovského hřbitova. Vyšlo to téměř dokonale a tak jsme zmoknul jen trochu.
Nikoho z účastníků jsem nezahlédl a tak jsem pokračoval vytyčenou trasou přes Sedmihorky a Rokytnici na Věžák. Až později jsme se dozvěděl, že oni to kvůli dešti vzali domů po silnici, tedy přes Všeň, kdežto já jsem si náležitě užil lesního a polního bahna, což nakonec na tom kole ani nebylo moc vidět.
No, příště už vím, že si to raději projedu sám. Bylo to 75 km s nastoupaným téměř 1,5 km, což bylo dost slušné.