Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

[32,99 km, 2017: 32,99 km; převýšení 123 m, celkem nastoupáno: 369 m]

Letos nás sluníčko vytáhlo na kolo ještě o tři dny dříve než vloni. Zjara se prý mají sbírat kilometry po rovině, takže jsme to vzali přes Lítkovice do Kněžmosta a přes Branžež a Kost zpět.

[50,43 km, 2017: 83,42 km; převýšení 142 m, celkem nastoupáno: 848 m]

Další týden nás zavede opět do Kněžmosta, ale už to trošku protáhneme, takže směrem na Boleslav a v Plasech odbočujeme na Násedlnice. Je třeba ale už přidat i nějaký ten kopeček, takže přes Drhleny a Kamenici do Přepeř a pak už rovnou domů.

[62,91 km, 2017: 146,33 km; převýšení 229 m, celkem nastoupáno: 2 021 m]

Prý těch rovin už bylo dost, tak proč si nedat stoupání z Malé Skály kolem Suchých skal do Koberov. Je to asi 2,5 km s průměrem 6,7%, takže se to celkem dá ;-). Chceme-li ale letos zdolat Tremalzo, je třeba trénovat, trénovat, trénovat ...

[52,88 km, 2017: 199,21 km; převýšení 32 m, celkem nastoupáno: 2 164 m]

Možná jsme založili novou tradici. O Velikonocích jsme totiž vyrazili koštovat víno a to rovnou do Velkých Bílovic, kde nás přivítal penzion Vinovit stejnojmenného vinařství. Zvláštní bylo, že jsme za celou dobu neviděli pana majitele (Vítka) střízlivého, ale dávali jsme za vinou jsoucím svátkům, které tu na Moravě asi slaví důkladněji.
První průzkum okolí byl kolem známé Lednice, viděli jsme kapli svatého Huberta, Nový Dvůr, Apollonův chrám, Lovecký zámeček, Janův hrad, minaret i samotnou Lednici s parkem. Výborně jsme si pochutnali v lednickém penzionu Harmonie. Domů jsme se vraceli přes Rakvice

[54,62 km, 2017: 253,83 km; převýšení 37 m, celkem nastoupáno: 2 201 m]

Plán byl mrknou se na Děvín a Věstonice, objet Novomlýnskou nádrž a vrátit se přes Velké Pavlovice. Potíž byla v tom, že byl tak velký vítr, že jsme byli rádi, že jsme alespoň dojeli k hrázi a hned jsme se tedy hleděli uklidit do lesů. Proto jsme se obloukem přes Bulhary vrátili do Lednice ze severu a po skoro stejné trase jako včera jsme kolem Břeclavi přijeli domů. Navíc jsme stihli i včera vynechaný letohrádek Tři Grácie.

Poslední den už zbývalo jen zaplatit, stavit se ve vyhlášené restauraci Na pekárně a vyrazit k domovu. Už se těšíme, jak za rok poznáme další kout jižní Moravy!

[69,49 km, 2017: 323,32km; převýšení 200 m, celkem nastoupáno: 3 009 m]

Dlouho jsme tam nebyly, takže dnes je cílem Bučický mlýn. Mají to tam o něco větší a útulnější, i jsme tam tentokrát pojedli. Přes Seletice a Domousnice jsme chtěli dojet až domů, ale ještě se nám chtělo, tak jsme ještě vyšlapali na Veselici a protáhli to dalším stoupáním kolem Záhub a pak lesní zkratkou na Rachvala v Bousově. Tuhle cestu jsem poprvé prozkoumal na jaře 2015.

[50,43 km, 2017: 373,75 km; převýšení 165 m, celkem nastoupáno: 4 030 m]

Hezká padesátka, kterou jezdíme, když je velké vedro. Za pár dnů navíc otevřou nově zrekonstruovanou silnici na Kost a je to poslední možnost, jak se pro ní projet bez aut.

[36,64 km, 2017: 410,39 km; převýšení 114m, celkem nastoupáno: 4 540 m]

Dnes s námi vyráží i Evička se Standou, musíme tedy volit něco kratšího, tedy přes novou rozhlednu na Čížovce na Branžež a Přepeřemi pak domů.

[62,89 km, 2017: 473,28 km; převýšení 144m, celkem nastoupáno: 5 061 m]

Zvládnu to na kole do práce? Autem to je tak 20 minut, na kole jsem to nakonec dal asi za hodinu, průměr přes 20 km/h i s polními cestami je myslím na horáku slušný. Zpět jsem to pak vzal přes Jemníky na Chlum s průměrný stoupáním 4,5% na 2,5 km. Pak už jen pohoda přes Ledce a Bousov domů.

[62,91 km, 2017: 536,19 km; převýšení 200 m, celkem nastoupáno: 5 710 m]

Ve Dvoře Seletice se pravidelně o víkendech griluje a vůbec podává dobrá strava (až zlepší obsluhu, budou už zcela dokonalí). Dnes tam máme sraz s kamarády, takže bereme Evičku a Standu a hurá za Andrejkou a Jardou, co má po operaci kolena.
Z Čakanu jedeme tentokrát nám zatím neznámou cestou Peklem. Musíme tedy ve Skuřině uhnout dolů a pak mezi chatkami až do Libáně. Pod rybníkem Ryba na Zelenecké Lhotě nacházíme zajímavý příbytek nějakých přírodních lidí. V létě asi OK, ale jak tam žijí v zimě?
Následuje Kopidlno, Bučický mlýn a ze Seletic už pak známou cestou Ujkovice, Domousnice, Bousov, Sobotka.
 

[96,47 km, 2017: 632,66 km; převýšení 165 m, celkem nastoupáno: 6 790 m]

Hledat místa, kde jsme v okolí nebyli, je stále těžší. O to radostnější je, když nějaké takové najdeme. Dnes se to povedlo, do Bělé jsme to vzali po silnici, což bylo velmi příjemné, protože tam nyní už moc aut nejezdí a vede hezky lesem podél potůčku. Najedli jsme se už v Klokočce v Bakově, protože pak už dlouho žádné kloudné restaurační zařízení nepotkáme.
Ze Bělé pak vyrážíme omrknout, jak se žije imigrantům v Jezové, abychom se po pár kilometrech objevili na planině před Kuřivody (Ralskem), jako vystřižené z westernu. Míjíme obrovskou fotovoltaickou elektrárnu a kolem tvrze Kuřivody pokračujeme do bývalého vojenského prostoru dnes zvané obora Židlov, kde se volně prohání stádo zubrů (my bohužel viděli jen ty na fotkách). Je tu krásně, ale je čas na návrat a tak odbočujeme na Jabloneček, Mukařovem a Borovicí přijíždíme do Mnichova Hradiště. Pak už je to známá cesta přes Kněžmost a pochopitelně drhlenský kopec domů.

[78,76 km, 2017: 711,42 km; převýšení 252 m, celkem nastoupáno: 8 129 m]

Na Malé Skále už jsme byli mockrát, ale na nedaleký Frýdštejn jsme se ještě nepodívali. Vzali jsme to ale opačně, nejdříve na Sychrov s následným pekelným 10% stoupáním do Sedlejovic, v Hodkovicích objevujeme příjemnou hospodu Pod kostelem, kterou letos následně ještě navštívíme vícekrát, no a pak lehkým stoupáním přes Bezděčín až na Frýdštejn.
Z něj pak sjíždíme dolů na Malou Skálu na dortík s kávou v cukrárně u mostu, no a pak už jen rovinou podle Jizery do Všeně, nahoru na Kamenici a přes Bousov, kde se chystal večerní hudební festiválek s hlavní hvězdou Třemi sestrami.

[101,22 km, 2017: 812,64 km; převýšení 395 m, celkem nastoupáno: 9 945 m]

Letos chceme jako přípravu na Tremalzo vyšlapat na Ještěd, musel jsem ale nejdřív prozkoumat, jestli je to pro nás vůbec reálná meta. Proto je mým prvním cílem Český Dub. Abych se podíval, kde jsem ještě nebyl, beru to nejdříve kolem zříceniny Zásadka, silnici k Českému Dubu už známe z našich výprav na Sychrov.
Prvním zjištěním je, že budeme muset vyrazit dříve, já se dnes musím podívat po nějakém bližším cíli. Volím přejezd ještědského hřebene přes Rašovku, což je asi 2km stoupání se 7%. Odměnou jsou ale božské výhledy k Bezdězu i na druhou stranu k Liberci.
Z Liberce vede krásná cyklostezka podél dálnice až do Hodkovic, tam se pochopitelně stavuji na jídle Pod kostelem a s plným břichem pak šlapu po známé trase na Frýdštejn. Dnes ale nesjedu na Malou Skálu, přímo u hradu odbočuji vpravo a objevuji krásný sjezd přes Voděrady, Ondříkovice a údolím Vazoveckého potoka až do Dolánek u Turnova, pak už ale nejkratší cestou domů, protože nohy toho začínají mít už dost. byla to dnes víc jak stovka s celkem nastoupanými téměř dvěma kilometry.

[92,8 km, 2017: 905,44 km; převýšení 296 m, celkem nastoupáno: 11 143 m]

Podle Labe to byla vloni jen placka a moc jsme se nesvezli. Proto byl letos jako cíl vybrán horský masiv místopisně zvaný Krkonoše, snad jste to někdy zaslechli. Kdo ne, tak je to asi 30 km severně od našich domovů.

Nakladl jsem na sebe úkol řešící otázku: „Dají se přejet Krkonoše poledníkovým směrem na kole?,“ a myslím, že jsem úkol splnil, odpověď tedy zní: "Dají!"

Je nasnadě, že tentokrát se kopečkům nevyhneme, ale překvapivě je to trasa, kde je to také hodně po rovině a také hodně z kopce (snad proto, že jsem s dovolením využil služby tří lanovek). Projedeme všechna velká střediska, mimo Černé Hory a Benecka se podíváme do Úpy, Pece, Špindlu, Rokytnice, Harrachova a dokonce zvládneme i kousek Jizerských hor, to když přespíme v Bedřichově.

Naší maximálkou bude Hnědý vrch v Peci s výškou 1210 m.n.m. na který se však vyškrábeme pomocí lanovky, kterou pak využijeme ještě na Žalý ve Vrchlabí a v Rokytnici k Lovčence. Nejdelší stoupání bude asi na Pomezní Boudy, když budeme šlapat do kopce asi 20 km, ale s převýšením pouze 500m, takže mi to vychází za 2,5%, což je sranda (humprechťák má tak 10-12 %).

Celkem to není ani 300 km a zvládneme to za pět dnů. Pojede nás celkem sedm (Ajka s Járou, Evička se Standou, já se Zuzankou a pilot doprovodného vozidla Karolínka), vyjedeme ze Sobotky v neděli 2.7. co nejdříve ráno a ve čtvrtek 6.7. navečer už budeme zase zpět doma. Jsou to jen dva pracovní dny.

Plán je tento:

1. den Sobotka – Svoboda nad Úpou (87 km)
2. den Svoboda nad Úpou – Pomezní Boudy – Pec pod Sněžkou (31,5 km)
3. den Pec pod Sněžkou – Rokytnice nad Jizerou (47,8 km)
4. den Rokytnice nad Jizerou – Bedřichov (51 nebo 63 km)
5. Bedřichov – Sobotka (72 km)

[33,67 km, 2017: 939,11 km; převýšení 532 m, celkem nastoupáno: 11 997 m]

Dnešní etapa bude nejkratší, vlastně je to do Pece jen pár kiláků, my si to ale vylepším výjezdem z 500 m.n.m v Úpě do 1050 m.n.m na hranici s Polskem na Pomezní boudy.
Hluboký zážitek v nás zanechá skoro 15% stoupání u Mamuta, ve kterém nás předjela tlupa mladých bikerů a můj zapomenutý batoh na Pomezkách, na což jsem přišel až pod Portážkami. Jarda se ale otočil, vyšlapal si to nahoru znovu a snad ani ne za půl hodiny byl zpátky i s batohem. Díky Jardo!

[53,48 km, 2017: 992,59 km; převýšení 695 m, celkem nastoupáno: 12 800 m]

Takže poprvé na lanovku, necháváme se vyvést na Hnědý vrch do výšky 1210 m.n.m. Jára si ale prý raději vyšlape na kole, že si užije až 30% stoupání na Pražskou boudu, to nevěděl, ovšem nahoře byl dřív jak my.
Společně pak sjíždíme k Lesní boudě a po zelené s mírným stoupáním dojíždíme pod Zadní Renerovky, kde odbočujeme na polní cyklostezku K18. Po ní sjedeme už po asfaltu k Hříběcím boudám. Přichází další mírné stoupání do Strážného následované sjezdem do Vrchlabí.
Podle Labe vyjíždíme k lanovce v Herlíkovicích a opět se necháváme vyvézt lanovkou, tentokrát na Žalý (1019 m.n.m.). Na Rovince si dáváme malé občerstvení a po cyklostezce K12 míříme na Horní Mísečky ze kterých se spouštíme opět po silnici do Míseček Dolních a po Vídeňské cestě (K1A) jedem až na rozcestí pod Dvoračkami, odkud nás vede zelená značka na Rezek.
Tam se ani nezastavíme, zvětšující se hlad nás žene dolů, do Rokytnice, do hotelu Helena.
Největším zážitkem je zjištění, že vnučka provozovatele pensionu Javor v Peci má jméno po naší oblíbené biatlonistce Kaize Makarainen, jejíž dres z Ruhpoldungu je na chatě k vidění.

[69,02 km, 2017: 1 061,61 km; převýšení 384 m, celkem nastoupáno: 13 864 m]

I dnes začneme lanovkou, která nás vyveze až k Lovčence. Někteří z nás z přebytku sil po ránu překvapivě vyšlapou téměř 20% stoupání k Ručičkám (těch 300 m se to dá vydržet), odkud se již pohodlně svezeme až do Harrachova po Krakonošově cestě (původně plánovaná trasa pod Voseckou po Janečkově cestě mi byla většinou zamítnuta). Harrachovem raději projedeme po silnici až k nádraží (stoupání se většině zdálo nekonečné) a dále pak k polským hranicím na Mýtiny.
Odtud se dáváme Polskem vlevo a kolem Orle se dostáváme až na Karlovský most přes Jizeru, kde se vracíme do Čech. Kolem se stále honí mraky, ale nás déšť nedohnal, protože jsme se chytře schovali ve Staré pile na Jizerce, což jsme spojili s opravdu vydatným obědem. Hřebenovka nás po dešti dovádí na Smědavu a následně mírným stoupáním až na Knejpu.
Pak už následuje "kochací" okruh nad Hejnicemi a Raspenavou, abychom posléze dojeli až na Novou louku, kde jsme se schovali před menší bouřkou a skončili v pensionu Hela v Bedřichově.

[60,44 km, 2017: 1 105 km; převýšení 535 m, celkem nastoupáno: 15 012 m]

Dnes to bude bez lanovky, však také pojedeme z výšky 779 m.n.m. (sedlo Maliníku nad Bedřichovem) do 240 m.n.m. pod Turnovem. Nejprve ale budeme muset projet Libercem kolem přehrady Harcov a Rochlice, cesta nás zavede i na běžkařský stadion Vesec, protáhneme se cyklostezkou podél dálnice do Hodkovic, abych poobědvali v naší oblíbené hospodě Pod kostelem.
S plnými žaludky si dáme výšlap na Landštejn, což není nic strašného, nově objeveným údolím Vazoveckého potoka dojedeme do Turnova a kolem Kosti se vrátíme zase domů.
Celkem jsme za pět dnů najeli 307 km, zdolali převýšení 2 444 m a nastoupali celkem 5 348 m (pokud by se odečetly lanovky, bylo by to 1 054 m méně).

[59,34 km, 2017: 1 164,34 km; převýšení 46 m, celkem nastoupáno: 15 331m]

Jen jsme se trošku oklepali z Tour de Krkonoše, přeprali svršky a už jsme mířili do našich oblíbených Jižních Čech. První bude na řade Třeboň.
Včera jsme stihli ještě dojít večer na pivo do pivovaru, dnes naše první cesta musí směřovat k Rožmberku. V Kolencích si dáme oblíbené jatýrka, zvládneme pod Jemčinou projet zatím nám neznámé území od Šestáků k tábořišti na Mláce a oblíbenou alejí dubů podél Nové řeky dojedeme až do Majdaleny. Přes Brannou pak dnešní 60km kolečko uzavřeme.