2011 Malá Skála aneb do Rokytnice!

14. 8. 2011

V devět tedy usedáme do autobusu na žluté lince, který z náměstí odjíždí v 9:05. Na Vyskři jsme za 40 minut, tam si přesedneme na linku zelenou a deset minut po půl jedenácté jsme na Malé Skále. Opět nás dohnal déšť, ale to v autobusu zatím nevadilo, snad se na nás štěstí usměje a tentokrát dojedeme suší.

Zuzanka mě nejprve vede k "plovárně", tradičnímu to místu, odkud se dá do Dolánek vyrazit na lodích, kanoe bych si tomu, co tu půjčují, už netroufl říkat.

V každém případě je to i se šlajsnou.

Není třeba se ale bát, je to i pro děti. My už máme ale hlad a tak se vydáme za nějakým tím občerstvením, které nacházíme hned vedle mostu, kde nás uctili výbornou polévkou.

Můj úmysl byl, vydat se po okresní silnici, po které jsme autobusem přijeli, což se Zuzance nelíbilo (pamatovala si, že to bude do kopce) a rozhodla se, že prostě pojedeme po té hezčí a širší na pravém břehu. Musíme tedy po mostě na druhou stranu.

Vpravo nahoře si můžete povšimnout Pantheonu a ještě více nahoře jsou vidět mraky plné vody, tak jako to bylo bohužel letos skoro na každé vyjížďce (proto jich taky nakonec bylo tak málo ).

Oficiální web obce o něm uvádí:

Strážní hrad Vranov, rozkládající se na úzkém a strmém pískovcovém útesu nad pravým břehem Jizery, byl založen Heníkem z Valdštejna okolo roku 1425, ale už na začátku 16. století se uvádí jako pustý. Včetně předhradí zaujímá délku téměř 400 m a v současné době je považován za nejdelší a nejkomplikovanější skalní hrad v České republice. Největších změn doznal v první polovině 19. století, kdy panství koupil textilní podnikatel František Zachariáš Römisch. Ten dal ve zříceninách i blízkém okolí umístit romantické pomníky a mohyly oslavující význačné spisovatele a básníky, legendární hrdiny, české panovníky a vojevůdce. Celé bývalé hradiště nazval Pantheon. Dodnes se v areálu zachovala Síň tří císařů na památku vítězství spojeneckých vojsk nad Napoleonem v bitvě národů u Lipska 1813 a spousta spletitých cestiček, jeskyní či pamětních desek. Dominantou Pantheonu je novogotický letohrádek s břidlicovou věžičkou z roku 1826. Pod skalní stěnou se nachází tesaná hradní studna, odkud vede cesta k vyhlídce Zahrádka, vypínající se 60 m nad hladinou řeky.

My se tedy dáváme po této silnici vlevo, což je sice kratší a lepší cestou (ovšem pochopitelně do kopce), ale o větším bezpečí nemůže být řeči. Díky počasí a víkendu zde není provoz velký, ale už záhy poznáváme, že to nebyl moudrý nápad. Raději slézáme z kol a šlapeme do kopce vedle nich. Ona totiž větrná facka od projíždějícího náklaďáku či autobusu není opravdu nic příjemného. Naštěstí to netrvá dlouho a můžeme se dát vlevo po červené na Zlatou stezku Českého Ráje, snad nám nepřichystá nějaké překvapení, jako při cestě z Krásné Vyhlídky do Příhraz. Brzy se před námi otevře krásný výhled na Turnov a jeho okolí.

Cesta pokračuje vlevo a my pohodlně sjíždíme do Dolánek. Jsme moc rádi, že na našich toulkách po kraji tu a tam najdeme architekturu, která stojí za fotku. Ne, žádné "podnikatelské baroko" nesbíráme, no však mrkněte na tenhle domeček, co najdete právě na kraji této vesnice nad Dlaskovým statkem.

Dlaskova rodina jistě nepadřila mezi obecní chudinu a tak nám tu po ní zvostalo toto krásné stavení.

Někdy snad budemem mít čas se podívat i dovnitř. Dnes ale musíme upalovat, protože obloha slibuje co chvíli zase nějaké padající mokré kapky.

Všimli jsme si, že pod statkem vede krásná asfaltová cyklostezka směrem k Malé Skále podle Jizery. Jestli se tam někde v Rakousích dá dostat na druhou stranu a dojet až do Malé Skály, to budeme muset teprve prozkoumat. Když to nepůjde, určitě se dočkáme, nejpozději do konce roku 2012 má být hotova cyklostezka z Dolánek až do Líšného, pracovat se začíná už v tomto roce, tak uvidíme, jak jim to půjde rychle.

Pokud jako my nestihnete statek, zajeďte si pár stovek metrů proti proudu a mrkněte na zcela nový jez, je nafukovací a to jsem tedy ještě neviděl.

Dál pokračujeme po červené značce přes most a záhy nás dostihla další přeháňka, před kterou se schováváme v nedalekém bufetu.

Nenechte se splést a náhon po turistickém značení nenásledujte, dejte se hezky podle vody, je to zánovní turnovská cyklostezka. Vpravo už bude krásně vidět Hrubý Rohozec.

Náhon je tu kvůli malé vodní elektrárně.

A to už jsme v Turnově a projíždíme jeho starým židovským ghetem. Sice často jezdíme pod mostem, kde je vidět mnoho pomníčků židovského hřbitůvku, ale že tu je třeba i synagoga, to jsme tedy nevěděli.

Propleteme se městskými uličkami směrem na Sobotku a hned za kolejemi odbočujeme vlevo do Mašova.

Po zelené značce vyjedeme mírně do kopce směrem k Valdštejnu, jenže protože nás opět skrápí déšť (no chčije a chčije), ukrýváme se po odbočce vpravo v penzionu U Koubusů, kde si dáváme výbornou rybu (tedy já ani nepamatuju, kdy jsem si dal v hospodě rybu). Vracíme se dolů na silničku vedoucí do Pelešan (dbejte amatérské značky s nápisem Sedmihorky, nasměruje vás na lesní, ale dlužno dodat, že celkem dobrou, lesní cestu) a dále do Sedmihorek.

Ani v Sedmihorkách nezastavujeme a hned za hospodou podél lesa odbočujeme vlevo, zelenou značku nechte být a pokračujeme do Doubravice, kde je třeba se dát na hlavní vlevo a pak hned zase vpravo k hasičské zbrojnici (vpravo byste se vydali na Hrubou Skálu).

Když se na tomto místě otočím, je vidět hřbet Kozákova, který si sjedeme snad ještě letos.

Zanedlouho míjíme ceduli, kvůli které má tento výlet podtitul "... do Rokytnice".

Opravdu jsme netušili, že máme Rokytnici i v Českém Ráji . "Průsmykem" v hradbě skal mezi Valdštejnem a Prachovskými skalami se podél Rokytnického rybníka prosmykneme k Vidláku, než si ale dáme nějaké občerstvení ještě nás nebe stihne počastovat další přeháňkou. A jelikož je celkem teplo, vypadá to po dešti celkem hezky (foťák v mobilu z toho ale moc nevykouzlí).