Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

Překvapením totiž bylo, že nám řidič odmítl prodat lístek na Malou Skálu.

Důvod byl prostý, tenhle spoj totiž jezdí jen ve čtrnáctidenním cyklu a my se trefili zrovna do víkendu, kdy nejde.  Koupili jsme si tedy lístky na konečnou na Vyskeř s tím, že tam se rozhodnem, kterým směrem pokračovat.

V autobuse jsme byli jen my dva a řidič a nebylo tomu ani později, až na pár výjimek, kdy s námi jel dětský tábor na nějaký výlet, takže není třeba mít obavy, že byste se snad nevešli. Jen s koly je to někdy potíž, někteří řidiči bývají hodně nervózní, my měli "štěstí" na jedné z našich dalších cest, ale prostě to je třeba brát s humorem, nasranost je k ničemu a my si to na kolech chceme užívat, tak jsme se nad toho nerudnýho řidiče prostě povznesli a nechali to být.

Vystoupili jsme a vydali se nahoru ke kostelu, který jsme si vlastně ještě nikdy z blízka neprohlédli.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie sice vypadá goticky, ale jeho dnešní podoba je z roku 1915, i když stojí na místě původního opravdu gotického kostela. Zajímavostí je, že v roce 1723 v něm byl zavěšen zvon vážící 314 kg, na což konstrukce nebyla připravena a začala se bortit. Proto byl svěšen s umístěn ve vedlejší dřevěné zvonici.

Ta pochází z roku 1504 a v roce 1750 byla přestavěšna tak, aby mohla nést zvony dva „Marii" a staršího "Václava", který měří v průměru 75 cm a váží 227 kg. Za 1. světové války byl zvon "Maria" zrekvírován a rozbit na střepy, za 2. světové války byl odvezen i „Václav", který se však podařilo po válce najít neporušený v Praze. 18.6.1945 byl zavěšen na kostelní věž. Od kostela ve Vyskři vede křížová cesta ke kapli sv. Anny na stejnomenném kopci nad obcí. 

My jsme se vydali dál po silnici vedoucí kolem kostela nahoru a pokračovali jsme na Drahoňovice a dále na Hrubou Skálu. Těšil jsem se, že udělám krásné panoramatické snímky, ale tak jako letos mnohokrát, stálo počasí za prd a tak z toho nebylo nic. Použitelná byla jen tahle fotka od Vyskeře k Troskám.

Nechtělo se nám šlapat na Hrubici po silnici a tak jsme po modré odbočili vlevo do lesa a vyjeli až u Arboreta. Při odbočení ze silnice si jen dejte pozor, ta hezká cesta po hřebeni, ta je špatně, je třeba se dát se tou ošklivou v údolí.

Ani jsme se na Hrubé Skále nezastavili a pokračovali rovnou dál dolů po silnici do Krčkovic a Čertoryjí, obloha totiž každou chvíli slibovala vodu a občasné přeháňce jsme se prostě nevyhnuli. Že jsme správní drsoni se projevilo hned pod stoupáním v Pleskotech. Zuzanka pojala myšlenku, že to zkusíme vzít přes Kocábovu Lhotu (pardon, Rytířovu), a tak jsme to vzali po zelené vpravo. Hned za první zatáčkou to ale vypadalo takhle: 

S trochou šikovnosti to šlo přebrodit a vysápat se pak do kopce už byla hračka. 

Další přeháňka nás chytla už v Prokopáku před Bílým rybníkem, husté listoví stromů nám bylo celkem obstoujným přístřeším. Na Kosti jsme si prohlédli středověký jeřáb. 

Plakánek se dočkal dalšího prořezání a tak známá studánka nyní vypadá úplně jinak. 

Plakánkem jsme dojeli do Střehomi a přes Osek se pak dostali do Sobotky.