Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

Nejprve proto sjedeme přes Osek do Střehomi, kde můžete u cilnice potkat i takovéto kovboje:

A protože jsem tu já s fotografujícím mobilem, naskýtá se jedinečná šance, jak se pokusit naaranžovat Zuzančin pád z poslední loňské vyjížďky, kdy si, s největší pravděpodobností, zmolila malíček na noze. Stalo se to v nejpruším místě cesty, které jsme se naučili říkat "Mezi kozy" a prý to mohlo vypadat nějak takhle: 

Ve zkratce řečeno Zuzanka skončila v pokleku směrem ze kterého "sjížděla" s kolem nad hlavou. Dlužno dodat, že Zuzanka utrpěla mnohé lehké oděrky a paleček to odskákal ještě trochu hůře, kolo však "havárii" odneslo bez sebemenšího poškození a tomu já říkám umění! 

Pojďme ale na kopec, nádherně dnes byly vidět ještě zasněžené Krkonoše (od Čertné hory vpravo, až po Lysou s Kotlem vlevo). 

Zkratkou jsme pak na Kamenici coby dup. Sice tomu mnohý nevěří, ale strmě se dolů linoucí stezka je opravdu cyklostezka (číslo 4009). Ještě než jí ale zdoláme, konečně fotím unikátní záležitost: 

Odhadnete, kolik sem domorodci zatlačili do asfaltu zátek od piva? Objasnění hledejte opět až na konci článku. 

Dále pak už vede lesní cesta krásným prostředím, kde úžasně voní jarní les. Před Srbskem přijíždíme na křižovatku a kdosi směle vyráží vpravo, to ale přece není náš směr? Záhy si to samozvaný vedoucí (kdopak to byl?) u asfaltk y před Srbskem uvědomil, a tak se po stejné trase vracíme, naštěstí je to příjemná jízda. Ovšem pozor! 

Jak naznačuje značka, Karel má dále vstup zakázaný! On má však pro strach uděláno, a tak se nebojí vydat s námi dále. Bez dalšího kufrování už dorazíme do hospody na hrázi Branžežského rybníka, kde se nabaštíme (ano, tady se už vaří, sice jen hotovky a pica, ale alespoň něco, černé pivo tu však nemají) a vydáme se zpátky. Jedna část výpravy pak musí ještě z Dobšína pokračovat do Bousova, my tři si to ale už namíříme domů. Tentokrát ale trošku dále, než je nám už dobře známá stezka "Mezi kozy". Naskytne se nám tak poměrně neobvyklý pohled na Střehom a rybník Komorník. 

Na horizontu jsou opět vidět zasněžené Krkonoše, my už ale jedeme dolů. Tentokrát máte jedinečnou možnost vidět i mě samotného. 

Po včerejším náročném večeru mi stále není nějak do skoku (vsuvka: prostě se ožral!!), a tak na Syrovandě děvčata opouštím a spěchám k domovu k teplé sprše a česnečce, které mě konečně vyléčí. 

[Koho by tedy zajímalo, kolik je na té fotografii asi tak zátek, pak vězte, že téměř tisícovka, tedy asi 50 bas, nebo pět sudů]