Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

Od Stéblovic je krásný pohled na Trosky, který se nikdy neokouká. Na jaře je ještě okořeněn bílým horizontem zasněžených Krkonoš. Škoda, že foťák v mobilu tuhle krásu prostě zachytit neumí. 

Vychtunáme si sjezd k Mladějovu, pak ale otáčíme vlevo a za chvíli jsme už na Dolním mlýně. Všimli jste si, jak ta chatička na hrázi vystrkuje nad hladinu zadeček? 

Kopeček do Křenov si jako vždy vyšlapeme pěšky a za chvilku jsme v Troskovicích, kde je už poměrně známé muzeum panenek a plyšových medvídků. Jeli jsme okolo už mnohokrát, ale nikdy jsme ještě nebyli uvnitř. Dnes tedy brzdíme a po chvilce okukování kudy se tam vchází a zda mají otevřeno, vstupujeme do holčičího království.

Vstupné je sice 70,- Kč, ale zvláště ženy a dívky jistě nebudou litovat, já byl, pravda, trošku zděšen, když jsem spatřil mimina k nerozeznání od živých, některá dokonce i s pupeční šňůrou. Bohužel, fotit se může jen na začátku, a tak těchto pár fotek je jen slabou ochutnávkou. 

Pak už je před námi sjezd k Vidláku. Cestou ještě fotím zajímavý pohled na Trosky. 

Vidlák je stálicí, co se ceny, ale hlavně kvality jídla týče, dokonce si dovolím tvrdit, že jsou rok od roku lepší. Dávám si výborné rizoto a Zuzanka bramborové šišky s mákem, prý byly jako od dědečka (na dotaz, kdeže má k těm bramborovým šiškám ten mák, jednu rozkrojila a .... BYL tam!).

Odjíždíme s plnými bříšky, nikoliv však ale nacpaní, což je na kolo optimální. Dál nás na Hrubou Skálu povede červená značka. Je to 5 km do mírného kopce, takže se člověk může kochat i okolím, hned na začátku údolí je třeba napravo toto skalní okno. 

A protože se zde letos kácí (občas bude asi cesta zavřená), naskýtají se i dříve nevídané pohledy. 

Protože je svátek, není na Hrubé Skále k hnutí a tak pokračujeme bez zastávky dále k Arboretu. 

Hned za ním odbočuje vlevo modrá značka po které se vydáme i my. Nyní to bude více než 5 km zase dolů, jen je třeba sledovat lesní asfaltku (nebo cyklotrasu 4012), protože modrá si to asi ve třetině namíří vlevo do Drahoňovic a dále na Vyskeř.

Cestou míjíme dva lesní rybníčky, v Kacanovech se pak rozhodujeme, že to tentokrát vezmeme údolím vlevo, kudy jsme ještě nejeli, modrá by nás měla dovést k Podvyskeřskému mlýnu, kudy chceme pokračovat do Skokov (tam má Zuzanka slíbeného nanuka).

Na modrou ale pozor, ve sjezdu v Rybníčcích za Kacanovy razatně odbočí vlevo a záhy vás přinutí sesednout. 

Pak už následuje šplhání do ostrého kopce následované prudkým sestupem, co taky od turistické stezky čekat, že? My už ale víme, že příště tudy rozhodně ne, že se budeme držet silnice. Pod Bukovinou se tedy prosmykneme Skalany a už míříme po modré silnicí k Vyskři. Na Vysokém kole to otočíme po žluté, ve Skokovech totiž čeká ten nanuk.

Pak už je to na Kost známá trasa, dnes to ale vezmeme domů přímo, tedy po silnici. Na Podkosti si stihneme ještě všimnout, že zvonička vzala za své, ale už je tu vidět základy pro novou. Tenhle pohled na Kost ovšem brzy zmizí, smrky už jí nyní začínají zastiňovat. 

Pak už jen pivo a kofolu na náměstí a jsme doma. Zajímavé, že den po čarodějnicích jsme na mapě dnešním výletem taky jednu rozvrkočenou namalovali, vidíte?