Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

Takže jak bylo řečeno, chtěli jsme si dát rovinatou trasu na Ptýrov a tam poobědvat, jako jsme to dělali v minulých letech. Jedeme tedy do Dolního Bousova a dále k Rohatsku, kde ale ještě před tratí odbočujeme vlevo s cyklotrasou 8148 a po celkem obstojné polní cestě jsme za chvíli ve Svobodíně. Hnad na kraji je hezký rozcestník (Bousov - Skyšice). 

Na vině všeho je ale rozcestník tento, který je na opačném konci u přejezdu. 

Nasměroval nás totiž dál podle trati lesem směrem k Boleslavi a jak si Zuzanka vzpomněla, tudy jezdí z Vlčího Pole domů do Bolky naše Andrejka, proč to tedy nezkusit.

Cesta je to opravdu příjemná, les se střídá s poli, žádné velké výmoly, a ani kaluží jsme moc nepotkali. Takto to vypadá směrem ke Svobodínu. 

A takto na druhou stranu ke Dlouhé Lhotě. 

Dlouhá Lhota je vůbec zajímavá, snoubí se zde staré s novým, no nevím, jestli je to můj šálek kávy. 

Za Dlouhou Lhotou míjíme nám dosud neznámý rybník Matrovický. 

A větší Vražda (koho to tam asi utopili?). 

Tady už to začínalo být zajímavé. Jak se napojit na naší zamýšlenou cestu k Ptýrovu? Vrátit se zpět do Sukorad a na Husí Lhotu? Ó nikoliv! Zuzanka velí pokračovat stále vpřed! 

A tak se stane, že projedeme i Březnem a až teprve v Kolomutech konečně nabíráme ten správný směr, odbočujeme do Plazů. Však taky další zastávka na Boleslav by byl obchodní komplex Olympia .

V Plazech mají hezký kostelík Šimona a Judy (ne Matouše). 

Ale také krásný výhled na industriální Boleslav se Škodovkou. 

Ovšem taky hybridní obecní úřad s hospodou (nebo hospodu s obecním úřadem?), no kdo tohle má? 

Kousek za Dolními Stakory je nádherná samota Studénka, kterou někdo velmi mocně a dá se říci i velmi citlivě rekonstruuje. 

Vězte, že na tohle místě stála tvrz a o pánu Vlastiboru ze Studénky se píše už v roce 1297!

Ona dvoukřídlá tvrz je ještě patrná na fotce vpravo.

Když slezete z kola a vyškrábete se na vrch Baba (362 m.n.m) najdete tam čedičový kráter (ano, Baba, stejně jako třeba Trosky, byla kdysi sopka, ale nebojte, "horku" tu bylo před 70 miliony let), tento útvar dostal název Dědek. OK, tak to není opravdový kráter, ten byl původně asi o sto výškových metrů výše, toto je jen pozůstatek tzv. sopouchu, více o Babě a Dědkovi píše třeba pan Karel Drábek) 

My pak projedeme Bakovem přes Jizeru až do Ptýrova, kde se sice najíme, ale kvalita kuchyně už není, co bývala. Čína je pouhým masem se sojovkou a se zdrcnutým solamilem, těstoviny se sice nachází ve vyhřátém talíři, ale pod rozpečeným sýrem jsou studené. Ne, tak tady už si nic nedáme a příště se najíme ještě v Nové Vsi u Bakova hned za mostem. 

Od silnice ke Lhotici směrem k Bosni jsou vpravo u polní cety vidět nějaké poskládané dřevené trámky. Pohled z blízka naznačuje, že snad jde o nějaké umění(?). Nic bližšího jsem o tom ale nezjistil.

Krátce se poradíme, kudy to vezmeme domů, bolavé pozadí i ruce jasně naznačují, že to bude třeba vzít nějak přímo. Takže tedy kousek po krajské silnici do Kněžmosta a pak Branžež. Jaká to náhoda! V Kněžmostě potkáváme Karla, který se jel jen tak projet . Mezi Kněžmostem a Branžeží je úplně nový asfalt, takže se trošku lepíme, ale zase je tu zatím uzavřený provoz, takže cesta je klidná, i když trošku "provoněná" ropnými výpary.

Nechce se nám na silnici ke Kosti, a tak krásnými borovými lesy pokračujeme ke Kamenici. 

Víme však, že na konci se cyklostezka mění spíše v těžko schůdný kaňon, jsou však tací, co se to nebojí sjet (jistě to někdo drtí na kole i nahoru, to jsou pak ale už "šlapačky"). My se to nestydíme vytlačit, však to taky není zas tak dlouhý úsek. 

Za odměnu pak už nebudeme muset moc šlapat do kopce a hezky sjedeme do Střehomi. Na horizontu jsou stále vidět zasněžené Krkonoše.