Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

Takhle jsme to viděli ráno z okna. 

I pohled nahoru nad chatu azurové nebe nesliboval. 

 Někteří účastníci zájezdu se sice odhodlaně vydávají na Grossglockner a zbytek vyráží po proudu Salzachu. jsme zvědaví, kam až dojedou. My sjíždíme také dolů s cílem Zell am See a kaprunský hrad, ten jsme si nechtěli nechat ujít za žádnou cenu. 

Dvěstěpadesát výškových metrů k jezeru je jen chvilka, počasí nám zatím přeje i hladina jezera je jako sklo, jen teplo v červenci si představujeme trošku jinak . ZellerSee je takový větší rybník s čistou vodou, i tak po něm ale jezdí parník. 

Ostatně podobná bárka brázdí vlny Rožmberka vlastně také. Za chvíli jsme na druhé straně jezera a díváme se na "náš" Thumersbach. 

Tam někde v těch spodních mracích je náš penzión.

Věřte nebo ne, v Zell am See mají přímo na břehu jezera koupaliště . 

 A toto je Zeller See v celé své kráse. 

 Zell am See je typické rakouské podhorské městečko, nemohou proto chybět stánky se vším možným. 

 Na náměstí tu dokonce najdete supermarket, takže není ani nutné utrácet žádné horentní sumy v místních, krapet předražených restauracích. Už v penzionu nás průvodce upozorňoval, že je to tu dole samý Arab a opravdu, nejedna restaurace má jídelák v arabštině, k dostání je tu i denní tisk s rozsypaným čajem (ale i naše Dnes). 

S pršutem a s rohlíky ze supermarketu usedáme na břeh jezera a kocháme se krásným výhledem. Já jsem ještě stihnul zaběhnout do informací pro nějaké ty prospekty a mapy, nemohl jsem si tak nevšimnout kongresového centra pojmenovaném po panu Porsche, jenž tu pobýval, ačkoliv to byl rodák od Liberce.

Je ale čas vyrazit a tak se proplétáme zástavbou nového města až nás to vyplivne u obchodního centra u výpadovky na Kaprun, my pak pokračujeme kolem letiště po Kaprunstasse k Mayerenöden. 

Hrad uvidíme až na poslední chvíli, celou dobu se totiž schovává za ostrohem.

Jen co odbočíme vpravo, jako bychom se ocitli ve středověku. 

On se tu totiž chystá burgerfest a tak je tu plno šermířů a jiných kejklířů, překvapivě na nejlepším místě až téměř u brány do hradu sídlí nějaká skupina z Čech  (proto také ta naše vlajka). 

 Hrad je však zklamáním. První, čeho si člověk všimne je věž a pod ní hromada dělových koulí.

A pak hlavně hlediště vlevo. 

Moc pochybujeme, že uvntř paláců najdeme nějakou zajímavou expozici, celé to tu vypadá jako tyjátr a zájezdní hostinec. Dnes to bohužel nezjistíme, protože je tu kompletně zavřeno, vše se připravuje na již zmiňovaný burgerfest.

Všímáme si tak poněkud křivého zazděného okna vpravo od hlediště, 

  uvnitř věže, která je jako jediná otevřená, obdivujeme žebříky, po kterých asi při slavnostech nahoru lezou trubači 

a "středověkých" prévétů  

které naštěstí nebyly vůbec středověké a navíc pro veřejnost otevřené.

Ještě se podíváme na "parkánek" (v galerii je celé vnitřní nádvoří vyfoceno se vším všudy)

 a už sjíždíme do Kaprunu, kde posíláme nějaká ty pohledy a dolní cestou pod hradem vyrážíme k domovu, tedy spíše nejprve k vyhlédnuté restauraci nedaleko pod hradem, tak zatím pápá kaprunský hrade. 

Tím vyhlédnutým postupným cílem byl Gut Edelweiss restaurant při koňské farmě. Odhodlaně jsme si objednali něco echt rakouského, hovězí polévka s knedlíčky vypadá takhle 

Knedlíčky jsou spíše knedlíky a chutnají také jinak než ty naše, je v nich cítit nějaký romadůr, ale chutná to výborně. Odpustit jsme si nemohli ani telecí řízečky se salátkem (za 10 € se slušně najíte dá se říci všude). 

Je zajímavé, že ačkoliv hned za námi kropili louku močůvkou, vůbec to nesmrdělo. Už dříve jsme si totiž všimli, že v Rakousku krávy prostě nesmrdí, i jsme se párkrát vydali do otevřených chlévů a opravdu nic, nechápu to ....

Stejnou cestou pak ujíždíme k domovu, u jezera nás ale chytá déšť, my však odhodlaně stoupáme do výšin s cílem to k penzionu prostě dojet. 

 Poslední stovky metrů to ale vzdáváme a za opravdového lijáku a v bouřce zvládáme poslední úsek pěšky . Údolí pod námi se halí do mlhy, nad námi se pak honí jeden blesk s druhým.

Rychle tedy do sprchy a rozvěsit mokré věci, sraz je dole u večeře, pivečka a halekání. 

 Na závěr musím přidat jednu historku. Když jsme v Zell am See pátrali po poště, najednou se k nám přitočil starší pár, že prý tu slyší češtinu! Byl to náš emigrant, který léta učil v Kaprunu ale nyní tu byl s manželkou, narozenou právě zde, na dovolené (mimochodem mluvící velmi slušně česky). Má totiž na Kanárských ostrovech malý penzion a celý rok jsou hlavně tam. Dali jsme řeč a dozvěděli se například, že sedíme v jediné hospodě, kde dělají "pajšl", pak prý vědí ještě o jedné ve Vídni, a že se tady stavují právě kvůli němu. Pozvání od nich za vedrem s nějakou menší slevou jsme sice přijali, ale pro nás tohle není .