Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

Naším prvním cílem byla vyhlášená restaurace U Sumečka nacházející mezi rybníky Hejtman a Staňkovským kousek od Chlumu u Třeboně. I vyrazili jsme na jih po hezké silnici směrem na Brannou a Hranoviště, kde však žádný velký provoz nebyl. Bylo tam však něco jiného, co jsme při naší první návštěvě vůbec nenašli. V duchu písničky Kolem Třeboně, pasou se tam koně, jsme konečně nějaké objevili! 

Koně tedy u Třeboně jsou, jen je třeba je hledat na jih od města. 

Před hájovnou Cinátl jsme to ohnuli vlevo po žluté a pokračovali s odbočkou k Červenému kříži až k naší oblíbené hospůdce U Pilaře v Majdaléně. Počasí se chvílemi kabonilo, chvílemi ale vykouklo i sluníčko a my přemýšleli, jak po dobrém obědě pokračovat do Chlumu, který je už opravdu za humny.

Rozhodla zvědavost a neprobádaná místa a tak v Koskách odbočujeme na křižovatce vpravo na modrou, po které dojedeme až k Purkrabskému rybníku, kde se dáváme vpravo, abychom na další křižovatce sjeli ze silnice na udržovanou lesní cestu a pokračujeme až pod Přední Maršovnu, což je po dlouhé době zase jeden kopec (501 m.n.m.), před kterým však pokorně odbočíme vlevo už směrem na Chlum.

Zde se nám stala zajímavá historka. Potkáváme pána, který se nás ptá po cestě, očividně netuší kde je, nějak se při sbírání hub zamotal a postrádá nejen orientaci, ale i manželku, psa a auto . On sice mobil má, ale manželka se psem ne a tak neví, kudy se vydat. Slibujeme mu pomoc a bereme si jeho číslo i číslo jeho audiny. Po pár kilometrech, když dojedeme k okresní silnici k Chlumu (Pařezí nebo Lipovkám), opravdu na křižovatce nacházíme jeho auto, manželku i psa a můžeme mu tedy oznámit, že se má vydat za námi a po 4 kilometrech se se svými blízkými opět setká a bídně v krajině plné nebezpečí bídně nezahyne .

To už jsme ale za chvíli v Chlumu a jako bychom se ocitli na kolonádě v Zell am See, tak moc nám to tu připadalo povědomé, jen ty vysoké horské štíty tu kolem chyběly. 

Mají tu dokonce model staré strážní věže socialistických pohraničníků .

Jedeme po modré značce kolem rybníka Hejtman až do Staňkova, kde se zčista jasna vyloupne náš cíl, hospůdka U Sumečka.

Opět začíná krápat a tak s povděkem bereme místo pod střechou v závětří. V létě tu mají opravdu frmol, dnes ke konci sezónu je nás tu jen pár, takže na kapříka s candátkem ani nečekáme dlouho.

Tahle hospoda má dvě zvláštnosti. Nic mimo ryb tady k jídlu nekoupíte, tedy ani žádný párek v rohlíku, zajímavě tu také vyřešili objednávky. Musíte totiž u okénka nahlásit nějakou svojí identifikaci, většinou své křestní jméno a od kuchyně se pak při výdeji jen ozývá: "Jarda třetí!, Karel!, Maruška!, atp.".

Nás také zaujaly průhledné plastové závěsy, které by se nám také k našemu zahradnímu posezení hodily, prý je vyrábí nedaleko od sud v Lutové.

Sice to asi není vidět, ale mají tu i velké akvárium se sladkovodními rybami, je to ta tma pod balkóne vlevo. My už ale nasedáme na kola, abychom to stihli ještě do Staré Hlíny na další rybičku. Mírně krápe. Chtěli jsme se ještě mrknout do kempu Plecháč, abychom se podívali přes Staňkovský rybník na druhou stranu, kde je již Rakousko a několik odvážných se tudy za socialismu pokoušelo zdrhnout. Tak snad někdy jindy, my musíme pospíchat.

Po žluté pokračujeme dále a najednou si všímáme, že kolem nás pobíhají spousty bažantů.

Jak by ne, když u samoty V Texasu je bažantnice. Projedeme Lutovou, po cestě mineme zajímavou "alej" se starými jabloněmi představující staré, již dávno nepěstované odrůdy. Cesta celkem ujde, jen na hrázi rybníka Žebrákov musíme sesednout.

Po žluté pokračujeme dále až na Dlouhý most přes Novou řeku, projedeme Novořeckou baštou a posléze musím přebrodit i samotnou Lužnici.

Kousek za samotnou U Kohoutů se dáváme vpravo po neznačené cestě, která nás odvede až do Holiček. Tam se za stavením dáváme po silnici vlevo a dojedeme až na starou silnici u Hvížďalky. Po starém mostě pak dojedeme do Staré Hlíny. Pak už je to stará dobrá písnička přes sv. Víta a Pergolu domů, do vily Hana v Třeboni. Jen jsme na přejezdu mezi Novou Hlínou a Pergolou začali volit sice delší, ale lepší cestu polními cestami, jak jsme to okoukali od domorodců .

Musím se přidat ještě jednu historku, která se navléká jako další korálek na třeboňský náhrdelník, kvůli kterému sem rádi jezdíme. Večer jsme přijeli pozdě a nestihli se po cestě někde najíst. I vydali jsme se rychle směrem k náměstí, kde jsme ale v půl desáté nacházeli již jen poloprázdné sály, kde dotaz na kuchyni končil slovy: "Zavřená!". Vypadalo to, že nás nasytí až budoucí snídaně.

Při cestě zpět jsme ale za Vratislavským domem (ulice Březanova) zaslechli z průjezdu country a zahlédli hospůdku nejspíše IV. cenové skupiny. Nečekali jsme žádné zázraky, hlad je hlad, a nesměle se servírky poptali po něčem na zub. "Není problém! Tady je jídelák, vybírejte!", zahalekala zvesela. Nechtěli jsme moc prudit a z vděku jsme tedy objednali smažáka a opravdu si pochutnali. Bohužel jsme neměli na spropitné a tak jsme se tam s tringeltem vydali další den k velkému překvapení místní obsluhy. Kdybyste mě ale zabili, teď si na jméno té hospůdky nevzpomenu.