Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

Vyrážíme přes náměstí na sever do čtvrti Pod Kopečkem, projíždíme kolem kýčovité restaurace Petra Voka a co nejrychleji z frekventované silnice v Kolomazně odbočujeme vlevo na úzkou okresku. Za samotou Holičky přejíždíme opět Lužnici, zbarvenou po deštích a začínajícím podzimem do zajímavé rezavé barvy.

Elegantním obloukem obkroužíme rybníky Ženich a Nová vdovec, aniž je v lese vůbec zahlédneme.

Na hlavní se dáváme vpravo, po pár stech metrem přejedeme most přes Novou řeku a už nás v dáli vítá restaurace u Emy Destinové, jak symptomatické pro dnešní den.

Je krásně a tak je tu cyklistů jako much, každý chce využít možná posledního hezkého víkendu. My se zde občerstvíme jen lehce, zkoušíme zde vyhlášenou cibulačku. Asi jo, ale utlouct bychom se po ní asi nemohli . Obsluha také troch vázne a tak se před Střebřecí dáváme po červené k rybníku Staviště. Cestou potkáváme stádo krásného bílého skotu.

U Hráze rybníka Staviště stojí jakési rekreační zařízení Bašta.

Ve výběhu tu mají i daňky(?) a za plotem vztekle štěkajícího podvraťáka.

Za Stavištěm projíždíme les až na krajskou silnici (nedbejte červené značky odbočující vpravo, je to velká bažina) po které dojíždíme až do Stráže.

Zámek vypadá hezky, však je také po kompletní rekonstrukci, ale jsa v soukromých rukou, moc turisty nevítá. S kolem dovnitř nesmíte, stojany jsou před bránou. je po sezóně a tak prohlídky chodí sporadicky, my tu tedy hodinu čekat ale nebudeme. Pomalu je ale čas na něco k snědku. Kdepak tady mají nějakou občerstvovnu?

Náměstí jako malované, ale žádná z restaurací nás neoslnila, sjíždíme tedy dolů k řece a ještě jednou se otáčíme k zámku.

Romantické, že? Jakobychom tu zaslechli i Šrámkův stříbrný vítr. Za mostem nás směřuje na místní cyklomapě uvedená cyklotrasa vlevo a chvíli se zdá, že romantika bude pokračovat i dál.

Bohužel, není tomu tak. Stezka se dále stále zužovala a zužovala ...

Až se změnila v prodírání se pralesem. V dáli jsme však zahlédli nějaké stavení, tam to jistě skončí.

Ano skončilo to, ale mohutným stoupáním až nad vrchol této věže zvané Čertova studna, původně asi nějaká strážní láska.

Útrapy tím ale nekončily! Tuhle cyklotrasu musel vytyčovat nejen blb, ale ten blb tu navíc snad ani nikdy nebyl! Už nikdy nebudeme věřit cyklotrasám uváděných na mapách, vždy si to už určíme sami!

Za chvíli procházíme chatovou osadou a dostanem se zase ažř dolů k řece k Fänrichovu mlýnu. Jako blbci pokračujeme dál po červené, kdybycim nebyli trotli, měli jsme mlánem projít, je za ním most přes Lužnici a do šimanova jsme mohli jet pohodlně po silnici. Takhle sjme si museli prožít ještě alespoň jednu hodinu urpení.

Značka se totiž záhy ztraila a my se ocitli na louce, který končila tůní a museli se zase vracet.

Červená značka se ukrává totiž vpravo v houští

avšak opět nás nutí se drásat nahoru do kopce, abychom po pár stech metrech zase museli málem slanit k řece, kde na nás ještě čekal vratký můstek.

Dál už to bylo k zámku Jemčina opět příjemné, původně zamýšlený oběd v penzionu Galiana si necháváme na jindy, samá smažená jídla nás moc neoslovila, ovšem podle počtu turistů jde asi o oblíbenou restauraci.

Jak by ne, když zámek Jamčina samotný (i on je soukromý) je zavřený, včetně restaurace v něm, tak snad někdy jindy. 

V Novosedlech, do kterých musíme vyšlapat menší kopeček nás oslnily záhony listopadů mnoha barev a odstínů. 

Nikde ale žádná pořádná hospoda! Necháváme si od místních doporučit a pokračujeme do Kolence, kde prý dobře vaří u Pavla. 

Je tomu tak! Za rybníkem na návsi je velmi příjemné posezení, i obsluha je vstřícná a nám gulášek a jatýrka chutnaly náramně! 

Z Kolence se již vracíme k Třeboni, bereme to na jih k Lipčí a pak dále k Rožmberku. Na konci Kolence jsou k vidění v zahradě vpravo zajímavé sochy. 

Na parkovišti za rybníkem Rožmberk potkáváme nějaký povědomý autobus. Je na něm napsané AD Zikmund a naviguje ho nějaká známá osoba. Ano! Je to pan Hoška, majitel stejnojmenné cestovky,. se kterou jsme letos podnikli dobrodružství na Taurské cyklostezce! Slušne pozdravíme a v poklidu pak už dorazíme přes Přeseku a Břilice do Třeboně, kde si ještě nedpustíme v zapadajícím slunci kávičku s dortíkem na vyhřátém náměstí.