Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

Třeboň není nikterak velké město a historické centrum je vlastně jen pár ulic, a tak na jeho prohlídku včetně všech pamětihodností postačí právě ten jeden den. 

Vcházíme Budějovickou branou. Hned po levé straně nás vítá děkanský kostel sv. Jiljí a Panny Marie královny. Byl postaven ve druhé polovině 13. století a do dnešní doby se zachoval celkem v původní podobě, jen po požáru v roce 1723, který kostel částečně zasáhl, spadla gotická klenba. Poničen byl i interiér, i když vnitřní zařízení bylo vesměs zachráněno. Uvnitř by měla být k vidění opuková soška Madony Třeboňské z doby kolem roku 1400. Na stěnách se zachovala malířská výzdoba převážně z druhé poloviny 15. století. 

Dovnitř jsme se sice nedostali, ale zaujal nás tato nástěnka patřící ke kostelu. 

Do Husovy ulice ústí několik průjezdů s obchůdky. 

Po pravé straně jsou pak Masné krámy. 

Na jednom z dvorků je třeba i tato útulná kavárna. 

Ujdeme jen pár kroků a už jsme na náměstí, kde nás vítá věž a hotel Bílý koníček, vlastně jediný dům, který téměř odolal ničivému požáru. 

Na náměstí je spousta obchůdků i míst k posezení. 

Věž láká k výstupu, hezké výhledy na okolí slibuje i reklamní plakát. Kupuji tedy lístek a stoupám nahoru. Nojo, ale co byste na placce, jako je Třeboňsko chtěli vidět za nádheru? Nic jiného, než střechy to pochopitelně nebudou. I pokusil jsem se z toho stvořit jakés takés panorama. 

V podstatě můžete na jedné straně tušit rybník Rožmberk, o kus dál Svět a najdete i střechy pivovaru Regent a zámku. Nestojí to za to, ale když už tu jste, asi byste si to neměli nechat ujít . Moc vysoko to není, 

 ani moje závratě mi tu moc problémů nenadělají. 

Je třeba popojít, hned za rohem tu mají hezky zmodernizované divadlo, které neurazí. 

Přichází na nás hlad a je tedy třeba se vydat k vyhlášené restauraci Šupina a Šupinka. Projdeme ulicí Petra Voka a za Svinenskou branou je to už pár desítek metrů vpravo. 

V Šupině je obsazeno, ale štěstí se na nás usmálo na zahrádce Šupinky. 

Už doma jsem se rozhodli, že si dáme úhoře, já nakonec ale volím candáta. 

Žádná láce to tu není, ale dlužno dodat, že jsme rozhodně utracených peněz nelitovali, a jak se do Třeboně vrátíme, zcela jistě se tu opět objevíme. Šupina je ta hospoda, kde vymysleli známé kapří hranolky, které tu také pochopitelně nabízejí, ale ty si můžeme dát ve kterékoliv jiné místní restauraci.

Po dobrém obědě se vydáváme podívat na místní zámek. 

Pro nás, odkojené gotikou hradu Kost, tahle renesance moc není, ale objevujeme možnost se podívat alespoň do sklepení, stájí a psince. 

Prohlídka nás zavedla i pod jednu ze zbývajících bašt, kterých tu bylo dříve více, 

což dokládá tento plán z 16. století. Hráz rybníka Svět pak vnější část hradeb pohltila. I zde nás ale "krmí" mučírnou, co to sakra mají na těch památkách za zvyk? 

Mrkneme se ještě na pivovar Regent. 

A jeho hospodu, kde teče pivo přímo z tanků, kde kvasilo. 

Rožmberskou ulicí se pak vracíme domů. 

V klidném tempu jsme tak stihli vše podstatné, kdybychom chtěli, zvládli bychom i rožmberskou hrobku a třeba i projížďku parníčkem po rybníku Svět. My ale raději půjdeme načerpat sílu na zítřejší cyklovýlet, který se nakonec ukáže být naším rekordním, co se kilometrů týče.

V parku před Budělovickou branou ještě fotíme tenhle zajímavý strom, je to jasan?