2016 09.03 Francie: Camargue

3. 9. 2016

Poslední den je třeba udělat alespoň pár záběrů z našeho kempu v Collias.

Most přes Le Gardon. K Pont du Gard je to jen pár kilometrů doleva po proudu.

Tak tady jsme ani neseděli. Jednak pivo bylo dražší než litrovka vína, ale hlavně jsme ani večer neměli nějak sílu.

Ani tady jsme se nestihli vycachtat, někteří ale bazén navštěvovali pravidelně.

Jakési vinařství, kam nás Bondo zavezlo si koupit nějakou tu lahvinku.

Pak opět do autobusu. Pod Arles vystupujeme a vydáváme se na cestu do Národního parku Camargue

Jsou to obrovské mokřady kolem Rhony, jež se zde vlévá do moře. Je to největší západoevropská delta. Díky naplaveninám se tato oblast neustále zvětšuje. Na vysušených plochách se chovají černí býci, volně tu pak pobíhají bělouši.

Z plodin je tu pak vidět třeba rýže,

ve vodě pak obrovští líní kapři,

a mělčiny jsou rejdištěm stovek plaměňáků.

Baf!

Jen kdyby nebylo takové vedro. Opravdu se divím, že jsme těch 30 kilometrů dali. Být těch 40 stupňů doma, nedostanou nás ven ani heverem.

Konečně jsme v Saintes Maries de la Mer, tedy u moře, kam hned míříme se alespoň trošku opláchnout.

Kola necháváme v autobuse, kde už máme všechny věci, protože večer odjíždíme přímo domů. Toto je Alenčino lehací kolo, se kterým včera vyjela i na Mount Ventoux.

A může se vydat na procházku po městečku.

Saintes-Maries-de-la-Mer, tedy Svaté Marie z moře své jméno odvozuje z legendy o třech biblických Mariích, které sem snad kdysi připluly na loďce až ze Svaté země. V jejich příběhu hraje roli také černá Sára, patronka Romů. Ti za ní rok co rok konají barevnou pouť doprovázenou emocemi, tancem a hudbou. My se k jedné takové slavnosti připletli.

Pár let po Ježíšově ukřižování vypuklo v dnešním Izraeli pronásledování křesťanů. Tehdy se židé rozhodli, že se musí nadobro zbavit některých oddaných Kristových stoupenců. Posadili je tedy na loď bez vesel a plachty a poslali je vstříc širému moři. Různé verze legendy přitom mluví o různých postavách, které byly tímto způsobem vyhnány. Většinou se však shodují v tom, že loďka v roce 40 n. l. zázrakem dorazila k břehům Provence, kde se pozdější světci rozdělili a vydali různými směry šířit na jihu Francie křesťanství.

Podle nejčastěji citovaného příběhu byly tenkrát na lodi tři Marie – Máří Magdalena, Marie Jakubova – sestra Panny Marie a matka apoštola Jakuba mladšího - a Marie Salome, matka apoštola Jana a Jakuba staršího. S nimi se snad do Provence dostal i Lazar se svou sestrou Martou.

Máří Magdalena pokračovala do jeskyně St. Baux, svatá Marta do Tarasconu a Lazar do Marseille. Dvě Marie zůstaly tam, kam loďka doplula. A tím místem byla právě dnešní camargueská vesnička Saintes-Maries-de-la-Mer.

Desítky druhů tureckého medu. Škoda, že měli zavřeno.

V příběhu vystupuje ještě jedna důležitá postava – žena černé pleti jménem Sára, které se přezdívalo „Egypťanka“. A zde se opět verze příběhu liší. Katolíci věří, že Sára byla služebná Marie Jakubovy a Marie Salomé a plula na lodi ze Svaté země spolu s dalšími postavami.

Provensálci však mají odlišnou legendu, a sice že se Sára s Mariemi setkala až v Provence a byla první osobou, která rozpoznala jejich svatost. Možná je také zachránila ve chvíli, když se jejich člun převrhnul. Populární spisovatel Dan Brown pak v Šifře mistra Leonarda přichází dokonce s fantaskní verzí, že Sára byla dcerou samotného Ježíše a Máří Magdalény.

Kostel Église des Stes-Maries.

V měm se nachází ostatky těchto tří žen (jsou uloženy v truhličce nahoře pod klenbou)

Románský kostel patří mezi nejstarší poutní místa v celé Provence. Dnešní podobu získal po přestavbě v 15. století a ne náhodou připomíná pevnost. Sloužit totiž i jako ochrana obyvatel před piráty.

V podzemní kryptě je k vidění socha černé Séry obklopení desítkami hořících svíček, takže v tomto horkém dni zde bylo vskutku na omdlení. Fotit jsem se neodvážil.

Černá Sára je patronkou Romů. Věří totiž, že Sára pocházela z jednoho ze vznešených romských rodů a že potkala svaté Marie až v Provence. Když se jejich člun převrátil, tak prý na hladinu rozprostřela svůj plášť a svaté Marie tím zachránila.

Každoročně se sem koncem května sjíždějí desítky tisíc Romů z celé Evropy.

Kdo navštívil Camargue a nedal si steak z místního býčka, jako by tu nebyl.

Mno, za 20 € tedy nic moc ...

Městečko ožívá až v noci, když v desítkách hospůdek vyhrávají cikánští hudebníci (mě se ale zdálo, že se spíš jen tvářili jako cikáni) a všichni kolem zpívají s nimi.

V Saintes-Maries-de-la-Mer se také pořádají býčí zápasy, je tu malá corrida, ale také zde cvičí s koňmi, jsou to neuvěřitelné kousky, které dokáží, což dokládá video až na samotném konci této stránky.