Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

Tam v sedle je Perná, kde bydlíme.

Tady už to hodně foukalo, hraniční přechod před Ottenhalem, Mikulov je stále nadohled.

Poprvé jsem hrad zahlédl kousek za Guttenbrunnem, ze kterého jsem to vzal přímo na jih po polní cestě, která se bohužel moc nepoužívá, takže to nic radostného nebylo.

Hrad Falkenstein vznikl před rokem 1050 jako říšská pevnost. Královským lénem byl až do roku 1571. Opakovaně byl zástavou a byl převáděn na různé šlechtické rody, např. Lichtensteiny. 1645 se jej zmocnili Švédové, ale hrad nezničili, úpadek nastal až koncem 17. století, k jeho destrukci přispěli i samotní vlastníci, kteří jej rozebírali na stavební materiál.

Se Závišem z Falkeštejna nemá bohužel nic společného, jméno známé postavy naší historie se váže k jinému hradu téhož jména. Ten se nachází asi 200 km západně, nad řekou Ranna v okrese Rohrbach v Horním Rakousku.

A to už jsem u oficiálního parkoviště na silnici z vesnice Falkenstein.

Současný majitel hrabě Georg Thurn-Vrints opět otevřel zbytky hradu veřejnosti. O udržování objektu a jeho další zvelebování se stará Spolek pro záchranu zříceniny.
Hned za branou je tedy kasa, kde se dá ale platit i korunami. Myslím, že jsem platil 80,- Kč.

S hradem souvisí osudy novokřtěnců, kteří v 16. století odmítali křest novorozenců a prosazovali křest na základě osobního rozhodnutí. Za to byli vězněni, mučeni i upalováni. Kolem r. 1539 byla z hradu vypravena nemalá skupina novokřtěnců k Jadranu, aby za své přesvědčení pomalu bolestně umírali na galejích. Proto je na prvním nádvoří vidět rekonstrukce galéry.

Za renesanční branou se nachází první, relativně malé nádvoří, které je až z 16. století a je nejmladší šástí hradu. Na druhé nádvoří se vchází "houpací branou" fungující podobně jako padací most. Příkop, který byl před ní, už není vůbec patrný.

Upevňovací otvory pro dřevěné trámy obranného ochozu jsou ještě dobře patrné.
V podhradí stejnojmenná vesnička, kde se mimochodem nachází i pár vinných sklípků.

Na jih od hradu se nachází víska Dorfl o 50 km dál pak už Vídeň. 

Druhé nádvoří pochází z r. 1369 z vlády habsburského Albrechta III a přičinil se o něj tehdejší zástavní pán Jan z Lichtenštejna. Zvláštností je zakřivené zakončení zdi, tzv. koruna. Druhým nádvořím se již dostáváme již do 11. století. Úzkým skalním býběžkem se zde dostáváme do nejstarší, románské části hradu. Zde se nacházela brána otvírající se ven. Ve 14. století zde vznikl zastřešený vjezd. Na skalnaté podlaze jsou dodnes vydět vyjeté koleje od kol vozů a odtok vody k cisterně.

Přírodní skalní jeskyně je zvláštností hradu. Vznikla totiž již před 150 milióny let, kdy hora byla ostrovem v moři a protékající dešťová voda zde postupně vytvořila tyto prostory. Obyvatelé hradu jí objevili ve 12. století a byla používána jako spižírna, později i jako vězení. Je možné, že zde byla vězněna část již zmíněných novokřtěnců. Ti mají v přilehlé klenuté místnosti zřízeno malé muzeum s mnoha zajímavými detaily. 

Nejvyšší místo hradu má kolem sebe zdivo z poloviny 16. století, protože románský hrad zde byl vyvýšen o několik pater. O stavbách původního románského hradu nejsou žádné záznamy, ale pravděpodobně to byly pouze dřevěné domy obklopené hradním valem.

Na horizontu je vidět Mikulov pod Pálavskými vrchy se zámkem Ditrichsteinů, rozpoznat se dá i Svatý kopeček. Výhled dokazuje výtečnou strategickou polohu hradu. 

V popředí východní zdi je rondel, půlkruhový obranný systém. V roce 1645 v době války proti Švédům byl silně poškozen, ale později opět dozděn.