Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

Kdo to neví, tak v té vesnici dole začínal s fotbalem Milan Baroš. Ano, to jsou Vigantice a nad nimi Radhošť.

Pohled z Mísné na Radhošť, vpravo Lysá dole Solanec. Tady už jsme toho začínali mít dost i s elektrikou. Cesta samý šutr, klacek, kaluž a bláto, navíc hodně často s více jak 10% stoupáním. To už se ale blížíme k Tanečnici (900 m.n.m.).

Vsacká Tanečnice, tady jsme trochu zakufrovali. Místo abychom jeli rovně, uhnuli jsme vlevo dolů a museli se blbou cestou do velkého kopce vracet. Jak ukazuje značka vlevo na stromě, je tam modrá, jenže ta správná modrá je za větví nad mým kolem o strom vedle.

No takhle pak vypadal kilák hodně prudce dolů v traktorem rozježděné cestě plné blátíčka, kamení, větví a kaluží. Asi to tak nevypadá, ale bylo to děsný.

No a z toho krpálu vlevo jsme se ocitli na asfatce vedoucí až do Karolinky a to už bylo super.

Už jsme měli hlad a tak nás zachránila hospůdka Posezení na náměstí v Karolince. Chutná bramboračka a pizza quattro formaggi.
Mimochodem tohle náměstíčko dostalo cenu stavba roku 2007 a opravdu je povedené.

Dřevěný barokní kostel Panny Marie Sněžné ve Velkých Karlovicích byl založen v roce 1754 Františkem hrabětem ze Žerotína. Je chráněn jako kulturní památka. Jde o farní kostel farnosti Velké Karlovice. První mše svatá se v novém chrámu konala 15. srpna 1754, poté byl 21. srpna kostel slavnostně požehnán meziříčským děkanem.

A hned vedle kostela se točil seriál doktor Martin.

Od Halenkova, přes Nový Hrozenkov a Karolinku až po Velké Karlovice a Leskovou najdete podobných chalup hodně.

Po vydatném stoupání na Třeštík dáváme zasloužené kafíčko. Paní dokonce nezavřela v 17 hodin, kdy jsme přijeli, ale ještě nás obsloužila a i další příchozí, které nechala dokonce si nabít eBike.
Velké mínus ale dostává za informaci, že po cyklostezce vlevo je to blbé jen kousíček podél chat, pak že už je to asfalt.

Ten kousíček byl jen dnešním dalším utrpením. Sice to nevypadá, ale tohle bylo obtížné i pro pěší. Tady jsme ty eBiky proklínali. Naštěstí to bylo jen 1,5 km a vidina sprchy a piva, které nás čekaly už za pár desítek minut v nás vyburcovaly poslední zbytky sil na překonání tohoto bahenního inferna.
P.S. Ta paní si to pamatovala, jaké je to v zimě.