Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

Nejdřív musíme sejít (ano, sejít, respektujeme značku Cyklisto sesedni) po zelené ke Karlovskému mostu, který je ale stržený, protože byl ve špatném stavu. Snad jej brzy opraví.

Mimochodem prochází tudy Cyklostezka Járy Cimrmana - https://mapy.cz/s/regulesole a kousek odsud v Orly, končí. Začíná u zbytků kamenného mostu v Návarově na Kamenici, pár kilometrů jižně od Velkých Hamrů.

Naštěstí zde postavili náhradní lávku (prý v tom měl prsty nedávno zemřelý Kelner, který má na Jizerce chalupu).

Mno, vypadá to prostě, ale my se závratí jsme to měli jako osobní výzvu. S velkým sebezapřením jsme to ale dali bez závad (foceno z polské strany).

Dali jsme se vlevo po cestě plné kamenů, pro horáka tak akorát a za chvíli jsme v Orly dříve zvané Carlsthal. Osada tohoto jména zde stála od r. 1754. kdy tu vznikla sklárna Preussler, jedna z nejslavnějších v této části Evropy.
To, co vidíte, je jediné, co z vesničky zůstalo, snad to byla administrativní budova. Mimo výborných lívanců, za které se dá platit i korunami, tu mají výstavu těžítek vyrobených technikou vrstveného filigránového skla a nejušlechtilejší sklářskou technikou – millefiori.

V Polsku najdete takovéto přístřešky poměrně často, tenhle je na křižovatce pod vrchem Dzial Izersky, po zelené se tady dá odbočit k nádraží v Harrachově (Mýtiny).

Technicky jsou to vlastně dva přístřešky proti sobě.

Za mírného mrholení (na radaru nic, takže jsme museli jet mrakem) a po dlouhé rovince přijíždíme do Sklarske Poreby, kde nás vítá tohle staveniště.

Nejdřív jsme si říkali, že to asi bude nádraží, ale na tomhle místě?

Ne, nádraží to opravu není, to si tu Poláci staví něco jako je naše Vysočina aréna, stadion pro biathlon a další sporty.

Z Poreby je to zprvu dost do kopce, ale za chvíli se to srovná a na tomhle asfaltu to pokračuje až ke křižovatce pod Cichą Równią, dál už je to šotolina, ale velmi dobrá a pohodlná.

Pohoda končí kousek za mostem přes Jagniecy potok (vidíte ji?).

Kousíček za mostem, těsně před křižovatkou je Matka Boska Izerska.

Špatné se mění v ještě horší, což se místy už nedá vůbec jet, takže pěší turistika (ta cesta vede dolů).

Po této cestě "přijíždíme" k mostku přes Wrzesnicu, pak už je to lepší a lepší.

K chatě Górzystów je to už jen pár stovek metrů. Daleko široko je to jediné stavění, nicméně je to původně škola, které zbyla z osady Gruss-Iser. Po Bílé hoře tu našli útočiště uprchlíci před katolizací u nás. Mezi válkami tu byl celkem provoz, to se tu nacházel hostinec a tři turistické ubytovny. Bohužel ruští osvoboditelé to tu 10.5.1945 komplet vypálili. Poslední osadník se zde nacházel 24.10.1945

Křižovatka pod starou školou, vpravo je to směrem ke Smrku přes Polsko, vlevo se dáme my a vrátíme se přes Karlovský most.

Pod Kobylou je další turistický přístřešek, kde Jizera tvoří krásná zákoutí. Tam v dáli je Smrk, kde pramení.

A tímhle směrem my Jizeru po proudu dál sledujeme.

No a takhle tu vypadá cesta (pohled zpět proti proudu).

Jizera místy připomíná šumavskou Vydru.

Hrdinně opět překonáváme Karlovský most a za chvíli už nás vítá Jizerka.

No a tady čtyři noci bydlíme - Panský dům.

https://mapy.cz/s/monojososa
25 km, 546 m