2021 08.02 Horní Kořenov Smědava

2. 8. 2021

Nejdřív nás čeká 8% stoupání Pod Bukovec, stále za mírného mrholení. Pak pokračujeme po silnici až pod serpentiny ve Václavíkově Studánce, kde odbočujeme vpravo na žlutou.

Cesta je to pohodová, vesměs do mírného kopce s malými brdky. V jednom místě je dokonce dole vidět přehrada Souš (najdete ji?).

Pokračujeme stále po Knížecí cestě, která není značena jako cyklo, což opravdu nechápeme, je to totiž opravdu velmi příjemné svezení. Zde na křížení s cyklostezkou 3020 pokračuje stále rovně po vrstevnici jako Cesta pod Černým vrchem. Až asi kilometr před silnicí na Smědavou, kam ústí, se šotolina mění na nepříjemné panely (ale na ty si holt člověk v Jizerkách musí zvyknout). To ale už zrychlujeme kadenci a místo dolů na Souš to otáčíme vpravo na Smědavu, kam přijíždíme za stále houstnoucího deště.

A chčije, a chčije, a chčije, ...

Uvnitř je ale prázdno (déšť to tu brzy téměř zcela zaplní) a tak bereme místo. Ceny tu nejsou lidové, ale jak se ukáže, za ty prachy to stojí.

Výborný kuřecí vývar silný jako noha od kulečníku, jak by podotkl Polreich, špagety z rajčat a ne z kečupu a výborné vepřové na houbách. Strávili jsme tu téměř dvě hodiny, než ty největší deště přešly. Z toho důvodu jsme si museli dát ještě kafíčko s borůvkovým koláčem.

Takhle asi mnoho lidí Smědavu nezná, tak vypadá bufet, co nás zachránil. Je přesně na druhé straně, než byl původní vchod.

A toto je známá Smědava od silnice. Ano, jak se píše, restaurace je pod terasou. V roce 2022 už tu tato známá chata stát nebude, má jít k zemi ještě do konce roku 2021, škoda :-(.

Ze Smědavy je to asi kilometr do kopce, což s plným žaludkem není super, ale končí to občerstvením Promenáda. Zde se dá odbočit vpravo na Promenádní cestu, která zprvu láká krásným asfaltem, ten se ale posléze se změní na panely. Vyústí pak na parkovišti Pod Bukovcem.
My jsme však chytří a pokračujeme rovně po asfaltu dál a dál ...

Odbočka k rašeliništi Jizerky, takhle krásná asfaltka tu je už od Smědavy.

Dojedeme tak k rašeliništi Jizerky, kde paradoxně Jizera opravdu nepramení. Vlevo už je vidět Bukovec.

Pešákovna má stále otevřeno!

Hnojový dům. Takto vypadá poté, co byl po požáru v r. 1995 znovu postaven. Syn majitele ale po smrti pana Ginzela už expozici pro veřejnost nezpřístupnil.