2021 08.07 Horní Maxov Josefáč protržená přehrada Severák

7. 8. 2021

Tady jsme se museli zastavit. Bývalá chata opraven AZNP Kosmonosy. Sem jsme jezdili desítky let, tady jsem se naučil chodit i lyžovat.

Dnes tomu vládnou Odbory Kovo Škoda auto včele s předsedou Povšíkem. Kvitujeme nové dřevěné obložení, ale my se tu už asi neubytujeme. Věříte, že pamatujeme ještě dobu, kdy se do chaty chodilo ještě z této strany, kdy chyběly ještě jakékoliv přístavky?

No nic, sjeli jsme do Janova a hned za kostelem stoupáme 3-4% až najednou hřiště! Jsem vůbec netušil, že janovští mají fotbalové hřiště.

Stoupáme a stoupáme, až po překonání 200 metrů přijíždíme do Horního Maxova, zde kostel Nejsvětějšího Srdce Páně.

A hned naproti veleznámá hospoda U Toníčka. Dnes jsme ještě plní od snídaně, takže se na nějakou tu mňamku nezastavíme, ale objevujeme, že je tu už i zahrádka, kterou tu nepamatujeme. Takže na kole se tu už zastavit dá.

Kolem p. Paroubkové, která chatu v Sedmidomí právě rekonstruuje, projedeme sedlem pod Bukovou horou a prudkým sjezdem jsme hnedle v Josefově Dole (-200 m), kde si nemůžeme odpustit mrknout na sámošku, ze které mají holky nesmrtelná zážitky (to to byla ještě Jednota, dnes to mají Vietnamci), když tu v létě nakupovávaly pro bandu dětí, které mívaly v létě na "táboře" na Karlově.

No, a z Josefáče zase nahoru. Stoupání je něco mezi 4-5%, takže žádný oddych, ale kochat se ještě dá. Tohle je z nějakých 675 m.n.m. a vidět je tanvaldský Špičák.

Až na Mariánskohorské boudy je to celkem nějakých 270 metrů převýšení, ale to "nejlepší" jsme právě ochutnali po stoupání na Mariánskou horu (7-8%), takže tady koukáme na Špičák o téměř 100 m výše.

Truchlící matka, Dřevosochání Desná 2015, věnovalo město Desná, výtěžek věnován nemocnici ve Vsokém n.J.
Matka si vlevo truchlí a Zuzanka vpravo ve stoupání pod Mariánskou horou úpí.

Páv z Krömerovy boudy, Dřevosochání Desná 2015, věnoval M. Jahn Albrechtice, výtěžek věnován na úpravu areálu Protržené přehrady.
Si tu pyšně kouká, jak tu místy až 10% stoupáme k Mariánskohorským boudám přes vrch Bučina od Albrechtic.

Takže to máme za sebou, i když nám těch 10%, co se občas vyskytly, dalo zabrat a už budeme jen sjíždět k Protržené přehradě. Na odbočce žluté značky je tahle dřevěná replika toho, co nás čeká dole.

Tenhle pohled je impozantní a vždycky mě dostane, zvlášť když si uvědomím, jakou ta voda měla sílu a kolik materiálu si odnesla od údolí.

Z téhle strany, stojíme na přehradí hrázi, je vidět, jak vysoké to dříve bylo, ten horní můstek byl ve výši koruny hráze. Mrkněte na další fotky.

Neštěstí si vyžádalo 65 obětí, zbořeno bylo 29 domů, 69 jich vážně poškodilo a zničilo také 11 brusíren skla, o práci tak přišlo přes 1000 lidí!

Vzpomente na fotku od Karlovského mostu na Jizerce, kde Cimrman opouštěl Čechy? Tak tady marně upozorňoval dělníky stavějící přehradu, později zvanou "Protržená", že to asi ten nápor vody nevydrží. No vidíte nevěřili mu, jako ostatně tolikrát.

Já to tu nepamatoval, ale nyní tu už asi řadu let stojí k občerstvení Krömerova bouda. My si tu dali výbornou čočkovku, ale pivo a kofolu si tu musíte natočit sami ⇒.

Místní samotoč. Povšimněte si "návodu k použití". Nevěřili byste, kolik lidí si tu pivo točí jako z vodovodu a diví se, že to tak pění ...

Tady, kousek nad přehradou, začíná kanál vedoucí až k hrázi, aby pak pokračoval až k říčce stékající do přehrady Souš, čímž posiluje její zdroj. Kdy to vytesali ale netuším.

Co neproteče kanálem dolů, se vrací přes přepad, ale i pod domečkem nad stavidlem vpravo.
Nyní se již vracíme, musíme tedy ještě pár desítek metrů vystoupat k Mariánskohorským boudám, ale pak na nás čeká prudký, několikakilometrový sjezd do Josefáče (až 8%).

A další nostalgie. Tady stála Hybšovic chalupa, kam jsme léta jezdili. Pak jí prodali a nyní tu je tato novostavba.
Před tím jsme ale museli zdolat stometrové převýšení (6-7%).

Na Karlově stojí kaplička Navštívení Panny Marie. Je tu totiž léčivý pramen. Tolik let jsme sem jezdili a nevíme to!
Tak tedy.

Po konci 30leté války tu sedlák zde obdělávající půdu vyoral obraz Panny Marie a odnesl si ho domů. Když mu později onemocněla žena, zavěsil ho na jedli u tohoto pramene a jeho žena, když se v této vodě pak umyla a modli se k ní, uzdravila se! Díky tomu se sem pak začali scházet poutníci. Bylo jich tolik, že bylo rozhodnuto jedli porazit a r. 1762 zde postavili dřevěnou kapličku. Když majitel panství Franc Anton des Fours začátkem 18. století vážně onemocněl, měla jeho žena sen, že když tu nechá postavit zděnou kapli, manžel se uzdraví. A to se také stalo. Zděná kaple tu stojí od r. 1800 a také hostinec u Karlových lázní a lázeňský dům.
Jak to tu vypadá nyní a před 200 lety si porovnejte na předchozí fotografii.