Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

Vyrážíme z Černého Údolí, které je pojmenováno podle sklárny, ve které dělali unikátní černé hyalitové sklo. Hodilo se lékárníkům a chemikům, protože se v něm daly uchovávat sloučeniny citlivé na světlo. Záhadné složení skla však jeho vynálezce nikomu neprozradil a ani dnes jej nikdo ve srovnatelné kvalitě nedokáže vyrobit. Speciální černé sklo vynalezl v listopadu 1816 hrabě Jiří František August Buquoy, společně s Jakubem Wagenrem ze sklárny v Jiříkově Údolí.
Až do Pohorské Vsi je to do kopce, pak následují mírná stoupání střídaná rovinkami sjezdíky.
Jsem si myslel, že Leopoldov je na Slovensku ...

Po Leopoldově projíždíme krásným údolím Pohorského potoka, stále 2-3 % stoupání.

Po včerejších bouřkách je potok plný vody a tak až na Baronův Most nás doprovází intenzivní hukot tekoucí vody.

Neuvěřitelné. K hospodě Baronův Most dorážíme shodně s majiteli. V rukou nesou potraviny do kuchyně a my se hned ptáme, zda-li vaří a zda nám dají alespoň polévku. Prý hotové nic nemají. Jsme smutní jako želvy, zvláště když víme, že další občerstvení je až na Žofíně (tam ale nakonec bylo zavřeno).

Mlsně jsme koukali na čerstvý květák, který si kuchař nesl v podpaží a ještě jsme to jednou zkusili.
Nakonec došlo k dohodě. Květák už se vaří a my nemáme na spěch, takže nám ho obalí, hned jak se dovaří. S polévkou to je bylo bledé, vývar za hodinu neudělá ani Polreich.

A už je to tady!

Uvnitř v hospodě jsem ještě stihnul ulovit tohodle sviště.

Jen pár kilometrů jižně míjíme Pohořský rybník (nazývaný také Jiřická nádrž) jenž byl vybudován v polovině 18. století na Pohořském potoce pro usnadnění plavby dřeva po řekách Černé a Malši. Nyní se na něm provozuje sportovní rybaření.

Protože bylo dost vody, za přepadem je pod rybníkem celkem hezký vodopád.

Úžasná šumavská krajina. Stále v údolí Pohořského potoka, a stále nikdo nikde!

Pohoří na Šumavě se nachází až na samotném konci údolí Pohořského potoka. Nacházíme zde zříceninu kostela z roku 1779, který po odsunu a vyprázdnění vesnice chátral až do roku 1999, kdy spadla věž kostela a zbortila střechu celé chrámové lodi.

Kaple, která byla zbudována v bývalém presbytáři.

A mají tu i noblesní WC pro pány i dámy s tekoucí vodou!

Zůstal nicméně stát tzv. presbytář, v kterém se pořádají kulturní akce směřující k postupnému oživení kostela a celého Pohoří.

Zuzanka si v kostele odpočine a já se vydám k prameni Lužnice. Nejdřív ale musím přejet do zahraničí.

Lužnice totiž pramení pod vrchem Eichelberg, to je ten přímo přede mnou.

V Rakousku je to nejdřív po asfaltu a z kopce, ale pak to jde rychle z kopce. Tedy vlastně do kopce, asfalt se změní na šotolinu a klesání do 7-9% stoupání. Naštěstí toho je tak kilák.

Pramen Lužnice!

Pramen Lainsitz! Tak se Lužnice jmenuje v Rakousku, jsem ve výšce 958 m.n.m.

Dokonce je tu i malé posezení.

Cestou zpět ještě míjím zahraniční defilé kurů (jsem si fakt nejdřív myslel, že jsou živé a urputně brzdil, aby nedošlo k vraždě).

Pár metrů od cedule Pohoří na Šumavě míjíme tuhle ceduli. Něco o KRAŇCE se tam píše, že tu jiné včely nesmí být, snad nám to bratr vysvětlí.

Nojo, ty bouřky. Dnes celou cestu míjíme na silnici popadané větve i větvičky, tady nad Pohořím to jsou už přímo stromy. Naštěstí jích bylo jen pár. Teď už totiž budeme jen víceméně klesat a překážky v cestě by nám tu radost a krásu hatily.

Jen několik kilometrů od pramene je už Lužnice živým potokem.

OK, tak to klesání není furt, třeba ke Kořínkově studánce a o kus dál to bylo místy i 5%, ale dlouho to netrvalo.

Neskutečná nádhera!

Projíždíme kolem Žofínského pralesa, což je nejstarší rezervace na území ČR. Právě zde staví nový plot a dělají to opravdu velmi "přírodně".

To už jsme na Žofíně.

Bohužel vaří jen pro hosty.

Ještě se zastavujeme u historického hraničního kamenu - mezníku. Tento to ale není, stojí tu možná proto, aby odvedl pozornost.

Ten zajímavý je přes cestu a ledaskdo ho mine. Je z roku 1676, což se dá ještě dobře přečíst. Erb a text je bohužel nečitelný, vzhledem k historickému uspořádání země po Bílé hoře to bude nejspíše erb Buqouyů.

Kdo by ten šutr hledal právě tady, že?

Pak už zbývalo vystoupat pár desítek metrů a naše dnešní pouť po Novohradských horách byla u konce. Moc se nám líbila.

39km, 524 m
https://mapy.cz/s/hegosapumo

Jo a ten včerejšek? Díky dešti jsme opět zůstali "uzemněni" a tak jsme alespoň vyrazili do Budějic do servisu. Specialized nás obeslal se svolávačkou ohledně povolování klik. Na místě jsme ale zjistili, že obě naše kola jsou OK a není se čeho bát. Kdyby nám řekli, že to indikuje ta malá bílá tečka na klice, nemuseli jsme nikam jezdit.
Takhle jsme navíc utratili pár tisícovek za mé nové drezíky a zuzančiny legínky. Nojo, musel jsem do vedle stojícího Decathlonu.