Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

V Chebu parkujeme u Ottova jezu hned u Auto Kelly.

V Chebu mají výborné městské cyklostezky, a tak průjezd byl bez problému. Hned za nádražím se tímto mostem napojujeme na bývalou železnici. Kdyby se Němci pochlapili, mohla by vést až do Mitterteichu, takto končí jen pár stovek metrů v Německu před Egerteichem (cca 6 km).

Asfalt je téměř nový a tak to hezky odsejpá.

Už na 2,5kilometru nás vítá občerstvovací Vechtr 14.

No a tady radost končí. Za mnou roští bývalého náspu, přede mnou končící asfalt krásné cyklostezky z Chebu, vpravo odbočka do pole a my se tedy musíme vydat vlevo do Egerteichu.

4 kilometry, které projedeme Německem, jsou nahoru dolů, takže žádný oddych. V Mammersreuthu odbočujeme vlevo, asfalt se záhy mění v polní cestu. Pole je německé, les vlevo český.

Co je ale zajímavé, stojí tu asi tak 20 jabloní.

Každá je jiná a u každé je napsané, jak se jmenuje, jak vypadá, jak chutná, kdy se sklízí, kdy jí a k čemu je dobrá.

Najde na této fotografii někdo věž?

Opravdu tam byla a patří zámku Starý Hrozňatov. Původně románský hrad Kingsberg byl po roce 1824 za Nonnerů přestavěn na patrový pozdně barokní zámek. Současnou podobu však získal po přestavbě v 80. letech 19. století v pseudogotickém stylu. Pozůstatkem hradu jsou okrouhlá Černá věž, valeně zaklenuté přízemí nebo hradby vymezující nádvoří.

Po 2. světové válce byl zámek zestátněn a postupně chátral. V současnosti je opět v soukromém vlastnictví.
Není to asi vidět, ale v bílé bráně leží dva vlčáci.

Dle doporučení volíme hospodu Pergola až na vrcholu stoupání kousek od zámku.

Zklamáni jsme nebyli, i když hotovky tu opravdu nevedou.

Ještě kousek do kopce a jsme u "malého Santiniho". Tuto loretu začali stavět chebští jezuité v r. 1664. V roce 1667 se v kapli Panny Marie konala první bohoslužba, ta poslední pak v roce 1951. Od té doby objekt chátral, protože byl v pohraničním pásmu.

Na stěnách jsou obrazy ze života Panny Marie – dílo malíře Jaroslava Šindeláře z Plzně.

V roce 1992 založil bývalý starousedlík vysídlený v roce 1946 Anton Hart ve Waldsassenu Spolek na podporu poutního místa Maria Loreto a sám vložil prvních 100 000 korun. Chtěl, aby se na výstavbě Lorety podíleli Češi i Němci, aby byla společným dílem a místem setkávání a smíření. V roce 1994 byl v Chebu založen český Spolek Maria Loreto. Během deseti let se Antonu Hartovi za pomoci německého Spolku Maria Loreto podařilo v Německu sehnat dva miliony marek.

První neděli v říjnu roku 1993 se na loretě uskutečnilo první velké českoněmecké setkání za účasti plzeňského biskupa Františka Radkovského. Tato setkání se od té doby každoročně opakují při slavnostní poutní mši.

V roce 1994 při této českoněmecké pouti biskup vysvětil nově vybudovanou kapli Panny Marie a tři nově ulité zvony, které se poprvé po 50 letech opět z opravené zvonice rozezněly.

A to jsou fotky zbědovaného poutního místa po necelých 40 letech péče socialistického státu.

V rohových kaplích v ambitech jsou nové sochy Hatto Zeidlera z Heidelbergu.

Na soše madony s Ježíškem nad portálem jsou dodnes viditelné stopy po ostré munici, jakoby si z ní vojáci udělali střelecký terč.

Od lorety je krásně vidět v dáli Cheb.

A toto je pohled na druhou stranu do Německa, vidět je Hatzenreuth a Mammersreuth.

Loreta se nám krásně ukázala z protějšího Nového Hrozňatova. Taky tam ale byl asi 10% brdek.

A to jsme už u hladiny samotné přehrady Jesenice. Kouká z ní kousek betonového mostu, který přes řeku Odravu spojoval dvě části obce Všeboř, dnes z velké části od r.1961 zatopené.

Dvojitá krizovka. Vyhnout se na úzké kamenité polňačce protijedoucímu autu a pak se trefit do tunelu, kde se o místo dělí potok s cestou.

Na druhé straně jsou Dřenice s kostelem sv. Oldřicha.

Šok zažíváme v Okrouhlé, kde míjíme stejnojmenný zámeček. Tato původně gotická tvrz byla renesančně i barokně upravována, jednalo se ale spíše o úpravy interiérů. V 80. letech 19. století po zásahu Karla Haberzettla, který ve stylu romantismu nechal postavit novou střechu společně s vysokými vikýři, zasypat vodní příkop a novou fasádu ozdobit rámy kolem oken. Uvnitř zámku se částečně zachovaly některé místnosti (v patře sál se štukou a medailóny).

Z té první strany to celkem šlo, ale tady už je vidět totální destrukce. V roce 1996 byl objekt zakoupen podnikatelem Zdeňkem Šímou, který provedl nové zastřešení, úpravu jedné části objektu na byt a rekonstrukce barokních stavení. Dalším majitelem byla od roku 2016 paní Michaela Lámerová, která objekt v roce 2020 nabídla ke koupi.
Moc by mě zajímalo, kdo tam povolil tyhle šik okna.
Od r. 2006 je to kulturní památka ČR.

To kousek před Tuřany to se správou nemovitostí vypadá zcela jinak!

Za Návrším přejíždíme dálnici, cyklostezka Ohře už je nadohled. Tudy brzy pojedeme vstříc Klínovci!

Tady jsme se málem vydali rovně na Kynšperk, tudy pokračuje cyklostezka po proudu, my ale jedeme proti vodě, musíme proto ostře vlevo!

Několikrát přejedeme Ohři, která je nyní plná vodáků.

Je to opravdu krásná jízda po hladkém asfaltu s Ohří poboku.

U Vokova přejíždíme na druhou stranu Ohře a nemůžeme tak minout barokní kapličku sv. Máří Magdaleny z 2. pol. 18. století.

Před Chebem se propleteme i pod pilíři dálničního mostu.

https://mapy.cz/s/komolabobe
53,3 km, 431 m.