Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

Po 10 km po různých městských částech Palmy se ocitáme na venkově a míjíme snad zahradnictví, nebo co to je.

Velmi by nás zajímalo, jak ty stromy převáží. To musejí snad nakládat jeřábem.

Do Bunyoly je to stále mírně do kopce, ale protože jsme si dnes vzali oba elektrické BMC trecky, jde to jako po másle. Tady už jsme před pár dny byli, to jsme zde končili krásný sjezd z Orientu. Dnes tu ve stejném místě potkáváme jakýsi závod(?) hobíků.

Náměstí je plné cyklistů, však zde začíná jedno z nejkouzelnějších stoupání serpentýnami do col de Soller. Navíc je tu i nějaký malý trh.

Odjíždíme z Bunyoly.

A tady pod námi začíná silniční tunel, kousek vpravo je pak ten železniční, kterým jsme jeli do Solleru včera mašinkou.

Ještě před první zatáčkou fotím dole pod námi Alfabii, památku chráněnou UNESCO. Je to komplex čítající domy, zahradu a sady v gotickém stylu ještě když tu vládli Arabové. V 18. století pak byla obohacena barokními prvky.
My ale dnes na prdelaté andílky nemáme čas, před námi je col de Soller, 250 výškových metrů, které musíme zdolat ve 25 serpentýnách.

No a takto to to tu mají krásně poskládané. Ale nepleťte se, všechno není silnice, jsou tu takto upraveny i terasovitá pole s olivovníky.

A támhle nahoře to končí, před nám jsou poslední čtyři.
Teď udělám čelem vzad a ...

Musím uznat, že tohle stoupání je vlastně krásné, oproti tomu k Orientu je to větší pohoda. Proto taky vypínám epohon, a nahoru si to už od spoda dávám hezky za své, byla by mi hanba, i když kolem jedoucí cyklisté si asi myslí své.

Předjeli jsme i jednoho opozdilce z toho závodu, který jsme potkali v Bunyole, přemlouvali ho, nalejvali ionťákem a on to nakonec vyšlapal, zatleskali jsme mu. To auto na fotce závod zavíralo, sbíralo odpadnuvší.

No není to nádhera?

I do hospody je třeba chodit barevně sladěna!

Kolem je slyšet bouřka, občas i pár kapek spadne. Hledáme tedy útočiště v hospůdce, která je přímo v sedle col de Soller. Protože do Soller je to odtud pořádný sjezd (- 500 výškových metrů) a pak ještě nahoru do Valldemosy, dáváme na rady zkušených a i s ohledem na vlastní pohodlí se rozhodujeme to tady otočit. Přeci jen v mokru na hladkých gumách to v serpentýnách dá zabrat i mnohem lepším cyklistům.

No a po obědě ještě něco sladkého nakonec.

Ceduli s označením sedla si tu poctivě ukradli a nainstalovali do hospodské zahrádky. Kdo se u ní chce vyfotit, musí do hospody, jak chytré!

A zde kousek jídeláku s naším dnešním pokrmem.

Původně jsme chtěli zapadnou do cyklistické kavárny, která je asi o 100 m vpravo, ale obsadili jí ti hobíci. Vzali jsme za vděk touto Dalt des Coll a určitě jsme neprohloupili.

A už to frčíme dolů!

Zuzanka se kolem mne mihla a už je támhle vdáli.

Asi v půlce klesání je najednou mokro, tady opravdu lilo hodně a tak snižujeme rychlost a alespoň se můžeme více kochat.

A je čím! Tyhle olivovníky jsou jistě staré mnoho desítek let.

Mraky po bouřce se pomalu rozpouští, občas ale ještě z dáli slyšíme hromy.

Asi poslední pohled zpět do hor, zítra večer už odlétáme. Tam kolem tý špičky vpravo jsme sjížděli.

Cestou zpět míjíme další zahradnictví, zde mají i nějaké to umění.

A opět stromy v megahrncích.

Takto to tu vypadá na silnicích, když sjedete z malých okresek mezi zahrádkami (tak tomu tady říkají). Naprostá pohoda, krásný povrch, od aut často odděleni betonovými obrubníky, nebo i něčím větším (Ivo, tady by se ti líbilo i na tvé tříkolce).

Nojo, ale vyznejte se v tom třeba tady (ne, není třeba se bát, snad jen jednou jsme museli na mapě pátrat, kterou z cyklostezek u té které silnice se dát).

Sliboval jsem 600 let starý olivovník v Palmě, tak tady je.

Je sice 600 let starý, ale prý ho sem před 20 lety přesadili, takže původně rostl někde jinde.

Naproti je historická budova radnice (snad 1649).

A uvnitř jsme objevil toho krokodýla!

Už v Bunyole jsem u radnice viděl podobné panáky.

Asi nějaký místní zvyk.