2023 02.08 Bartošov Neratov Mostowitze

2. 8. 2023

Parkujeme Bartošovicích hned u obecního úřadu, tam sice mají také kostel, ale zastavujeme až o kus dál u toho věnovanému sv. Janu Nepomuckému.

Vznikl přestavbou původní hřbitovní kaple v letech 1708–12. R. 1770 rozšířen a byla přistavěna věž.

Mobiliář kostela z 18. a 19. stol. byl v 70. a 80. letech 20. stol. postupně vykrádán a zpustošen. Zachovaly se pouze lavice.

A vybavíte si, kde jste ho už viděli?

Ve filmu Obsluhoval jsem Anglického krále přece!

Po dalších čtyřech kilometrech už vidíme ten Neratovský.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie. byl v letech 1723–33 vystavěn pravděpodobně podle plánů G. B. Alliprandiho. Zajímavá je především jeho severojižní orientace.

Křtitelnice.

Nejstarší zmínka o Bärnwaldu (Neratově) je z r. 1550, první, dřevěný kostelík tu stál 1575 a v 17. století byl přestavěn na zděný. To, co vidíme dnes je jeho podoba z přestavby v letech 1723-33 a byla způsobena velkým zájmem poutníků, kteří sem chodili za soškou Bärnwaldské Matky Boží a léčivou vodou. Od 18. století bylo evidováno asi 400 zázraků uzdravení, které jsou evidovány v "knihách zázraků".

Ránu, ze které se doposud vzpamatovává mu zasadila 10. května 1945 Rudá armáda pancéřovou pěstí. Vznikl požár, kterému podlehla střecha. Kostel je rekonstruován od r. 1990.

Detail napojení starého s novým.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie povstal počátkem 90. let doslova z popela a byl zapsán na seznam kulturních památek ČR.
Kostel získal částečně prosklenou střechu a neustále se pracuje na jeho opravě, dokonce se tu denně slouží bohoslužby. Pořádají se zde výstavy a koncerty.

V roce 2011 byl zařazen mezi poutní místa Královéhradecké diecéze a vždy v srpnu se zde scházejí tisíce poutníků. Tento zázrak se podařil díky Sdružení Neratov, které zde vzniklo v roce 1992. Jeho cílem je nejen navrátit život vysídlené obci a obnovit poničené poutní místo smíření v Neratově, ale pomáhat postiženým lidem a opuštěným a handicapovaným dětem.

Neratov - před rekonstrukcí

A takto vypadal před rekonstrukcí.

Těžko věřit, že se z téhle ruiny stalo opět lidmi vyhledávané místo.

V těchto koutech je těžké hledat nějakou hospodu a tak zapadneme hned do té první, která nás vábí nabídkou hotovek.
Bramborové šišky s mákem a houbové rizoto s kuřecím, to je náš dnešní oběd.

Černá voda se to tu jmenuje a je to hezké zákoutí i s malým rybníčkem,

velkým krytým ohništěm

i hřištěm pro děti.
Jako mnoho jiných míst v pohraničí, i zde byly ještě za války obydlené domy, škola (v té mimochodem dnes obědváme), hospoda i další. Dnes je tu domků už jen pár a k tomu jedna kaplička Navštívení Panny Marie, ale i té za I. války sebrali zvony.

V Orlickém Záhoří to otáčíme a podle Divoké Orlice začínáme z polských Mostowic sjíždět těch 100 výškových metrů, které jsme za dnešek nastoupali.

Krajina je zde velice poklidná.

Divoká Orlice podle cesty taky moc nevyvádí.

Ośrodek Wypoczynkowy "Jędruś-Orlica", tak se to tu jmenuje a je tu boží klid. Řekl bych, že na pocuchané nervy je tu pravý balzám.

I na polské straně mají opravené kostelíky, tenhle je Povýšení Krista Svatého.

Kousek za kostelem se dá odbočit vpravo a přes můstek se dostat zpět k Neratovskému kostelu.

A takhle vypadá kostel Jana Nepomuckého z Polska.

Po krásném a přehledném sjezdu, kde se nebojíme to pustit (52 km/h maximálka)) přijíždíme do Nemojowa.
Je zde ruina (ne, tomu nebudu říkat zřícenina) stejnojmenného zámku. Je z 2. poloviny 16. století (1576) a dále byl upravován v 18. století.

Až do druhé světové války byl v držení šlechty, od roku 1945 chátrá. Dodnes se dochovaly obvodové zdi skoro celého hradního paláce.

Z dobových fotografií těžko hledat nějakou podobnost se zřícenými zdmi. Inu příroda, zvláště zde na horách, si umí vzít rychle zpět, co jí člověk sebral.

Uvádí se, že mnohý malíř se nechal unést zákoutími nádvoří Nemojowského zámku. Nevím, ale podle této fotky to spíš vypadalo jako větší statek.

hraniční přechod Nemojov

A to se už vracíme do Čech, z Nemojowic přejíždíme do Bartošovic.
Mimochodem tahle obec tu stála už někdy na konci 15. století a odjakživa byla důležitým spojovacím bodem mezi oběma břehy Divoké Orlice.
Od 19. století tu na obou stranách hranice stávaly celnice. V divokém 38 roku byla ta místní vypálena. V tomto roce se tudy valila německá vojska, v roce 1968 zase tanky a bojová vozidla pěchoty polské armády, která se nás tudy, spolu s celou Varšavskou smlouvou vydala "osvobozovat".

I takovéto novostavby jsou v Bartošově.

No a když už jsme tu, zajedeme se ještě mrknout na Zemskou bránu.

Takhle se říká této úzké soutězce, ve které se Divoká Orlice odklání od hranice s Polskem a míří do našeho vnitrozemí.

Most byl vystaven v letech 1900-03 a při jeho stavbě pomáhali i italští specialisté. Mnoho povodně ale i místní klima mu daly zabrat a tak v letech 2004-05 prošel kompletní rekonstrukcí.

Než tu stál kamenný most, bylo překonávání Divoké Orlice mezi 5 km vzdálenými mosty v Klášterci nad Orlicí a osadě Ostrov velmi obtížné. Pro potřeby dřevorubců proto vrchnost nechala zřídit jednoduchou dřevěnou lávku.

Místní jí ale brzy začali používat při pašování. V Prusku šlo totiž cukr, sacharin, tabák, cikorku a petrolej pořídit levněji než v Rakousko-Uhersku. Proto se také této lávce říká "pašerácká".
Od doby postavení změnila lávka mnohokrát svou podobu. Současná lávka byla postavena v roce 2002, kdy byla obnovena po ničivé povodni.