2023 26.7 Baťův kanál

26. 7. 2023

Hodonínský jez, který jsme v pondělí chtěli marně sjet parníkem.
Cesta z Rohatce sem po cyklostezce je sice lesem, což je lepší jak přes město, ale povrch je z nějakého lesního asfaltu, nebo co, všichni, včetně horáků, z ní byli opravdu dost vykodrcaní. Začalo mírně pršet a tak jsme se chvíli schovávali pod stromy v přístavu. Jakmile ustalo, hned jsme vyrazili.

V dálce hodonínský jez, vlevo ČR, vpravo Slovensko. Přejíždíme do ciziny, abychom se po úplně nové cyklostezce dostali v přístavišti Skalice zpět na Moravu.

Sice to ze začátku nevypadlo vábně, napojení této krásné nové cyklostezky k mostu vlastně ještě vůbec není, začíná až na úrovni hodonínského jezu, ale hned za jezem už to bylo až k přístavu Skalice super!

Podobně, jako jsme na lodičce koukali, jak se ropovod Družba noří do vod Moravy, zde ho vidíme, jak se plazí po zemi. Mimochodem, neví někdo, proč to jsou vlastně trubky dvě? Nevím proč, ale myslel jsem, že to je daleko silnější roura.

Pár stovek metrů za mnou Baťův kanál končí, vlévá se zpět do Moravy. Na tomto místě se tedy vracíme do ČR.

A takto vypadá cyklostezka na naší straně. Není to asfalt, ale kvalitní šotolina, jen se tu asi musí v horkém létu dost prášit. To nám nyní nehrozí, protože začalo opět pršet.

Naštěstí je před námi Výklopník, kde se z vlaku nakládal lignit na lodě, aby po kanálu doputoval až do Otrokovic, kde byl v elektrárně spálen a vyrobená elektřina pak sloužila v baťových závodech.

Výborná gulášovka nám přichází k duhu, mezitím i ten déšť ustává.

Mosty přes kanál překonává cyklostezka touto "obkličkou".

Baťův kanál (vlevo) vlastně končí kousek před Výklopníkem, když se spojuje s Radějovkou (vpravo).

Jedno z mnoha zdymadel. Jak je vidno, poslouží i té nejmenší z lodiček.

V Petrově mají tuhle speciální zpomalovací kapličku. Oficiálně je to barokní zvonice z konce 18. století a nese zvon z původního kostela.

V Petrově fungovaly lázně využívající pramen sirnaté vody. Byly provozovány až do roku 1987, kdy se již připravovaly projekty pro jejich přestavbu a modernizaci neboť z hlediska jejich stáří to bylo nutností. Po roce 1989 koupila lázně soukromá firma a z proslulých lázní zbyl jen pramen. I když se jedná o sirný pramen, je oproti jiným "cítit" naprosto minimálně.

Petrov je však více znám pro jeho kouzelné vinné sklípky zvané Plže.

Plže je výraz pro vinný sklep s předsklepím, připomínají se již v 15. století.

Toto nejsou komíny, ale odvětrávací šachty. Na první pohled to ale spíš vypadá, že koukáte na hřbitov.

Nejstarší sklepy jsou klenuty z kamene a mají délku 10 až 12 metrů. Se vstupní lisovnou jsou spojeny chodbou zvanou "šija". Najdete jich tu 63 různého stáří.

Dnešní nabídka:
suché bílé: veltlínské zelený, Müler Thurgau, rulandské bílé, ryzling rýnský
suché červené: modrá frankovka, Zweigeltrebe
polosuché: muškát moravský, hibernal
polosladké: pálava, frizzante rosé
pohárek za 35,- flaša za 200,-

Nejkrásněji vymalován byl sklípek 62.

Plán Plží.

Petrov - přístav.

Zdálo se mi nemožné, aby se tu tyhle bachraté šífy vyhnuly. U těhle dvou jsem možnost to sledovat, fakt to jde, i když je to jen těsně.

Další přístaviště je ve Strážnici, kde se zastavíme podívat se na místní zámek.

Černá brána: Gotická brána s brankou pro pěší, která dříve sloužila jako opevnění hradu, pochází z 15. století. Její funkce se zachovala až do 19. století. Černá brána ústí do platanové aleje (asi padesát platanů o průměru 165-225 cm. V zámeckém parku byla vysazena v 19. století), kudy vedla původní cesta do Hodonína.

Žerotínové nechali v 16. století přestavět gotický strážní hrad z 2. poloviny 13. století (někdy po roce 1260) na renesanční zámek. Roku 1468 se na hradě setkali Jiří z Poděbrad a Matyáš Korvín, a domluvili zde Matyášův sňatek s Kateřinou z Poděbrad. V 19. století prošel klasicistními a romantizujícími úpravami. Dochovaná podoba je výsledkem klasicistních a romantických úprav z devatenáctého století. Posledním majitelem strážnického zámku byl Antonín Magnis, který zemřel roku 1944. O rok později byl strážnický zámek zestátněn. V zámku sídlí Národní ústav lidové kultury. Část zámku je zpřístupněna veřejnosti - knihovna, kaple a expozice nástrojů lidové hudby.
Z původního hradního jádra o rozměrech 33 × 38 metrů se v zámecké budově dochovala podstatná část obvodové hradby silné až 2,8 metru, která tvoří její vnější obvodovou zeď. Z pozdně gotické přestavby pánů ze Žerotína se dochoval objekt Černé brány s velkým portálem a brankou pro pěší.
U zámku se rozprostírá rozlehlý anglický park, ve kterém se konají národopisné slavnosti.

Támhle vpředu je křížení Moravy a kanálu, ale ještě o něco dříve, tom kdesi více vlevo přitéká Nová Morava: ta měla za úkol upravit průtok řeky Moravy oblastí Veselska, a tím zabránit rozsáhlým záplavám. Řešení problému rozšířením koryta řečiště v průtoku městem by bylo obtížně řešitelné a nákladné. Proto se přistoupilo k vyprojektování odlehčovacího ramene Nedakonice – Strážnice mimo obydlená území v celkové délce 12 km. Kanál měl při velkých vodách odvést více než dvě třetiny celkového množství vody protékající stávajícím řečištěm Moravy. Za nižších stavů hladiny by rameno bylo uzavřeno pohyblivým jezem u Nedakonic, aby všechna voda odtékala na mlýny v Uherském Ostrohu, Veselí n. M. a ve Strážnici. Mělo tím být dosaženo dvojího účelu – regulace a poskytnutí základu k melioraci celého moravního údolí a rozsáhlých bažin, z nichž se pak stanou ty nejlepší louky.
S výstavbou se začalo teprve ve 30. letech a protáhla se až do začátku 2. pol. 20. stol. Došlo k úpravám projektu – z finančních důvodů a díky tomu, že efekt již vybudovaných částí nesplňoval představy pořizovatelů díla a bylo nutné je změnit. Délka kanálu byla oproti původnímu záměru zkrácena na necelých 10 km. Stavba byla zahájena od Vnorov a postupovala na sever nad Uherský Ostroh, kde se od toku řeky Moravy odpojovala. Průtok zajišťoval jez. Jez na Vnorovsku, kde kanál ústí zpět do řeky, byl postaven až v 50. letech minulého století, kdy se ukázalo, že původní kaskádové řešení zaústění do řeky má negativní vliv na výšku hladiny spodních vod okolních pozemků. Při souběžné výstavbě závlah na Veselsku se stala Nová Morava jeho součástí. Svou úlohu plní kanál i v současnosti.

Baťův plavební kanál je 52 km dlouhá vodní cesta se 13 zdymadly z let 1936-1938 spojující Otrokovice s Rohatcem, část vede korytem Moravy, část upraveným korytem říčky Radějovka, zbytek uměle prokopán. Od řeky se odděluje ve Spytihněvi, určen jako plavební cesta pro zásobování otrokovické elektrárny lignitem z Hodonínska a k zavlažování luk.
Na trase byla řada unikátních technických zařízení, např. výklopník uhlí v Sudoměřicích, lanovka pro přetahování člunů přes Moravu ve Vnorovech apod. A právě u té lanovky na přetahování na křížení řeky Moravy (vlevo - vpravo) a kanálu (před námi a pod námi), nyní stojíme.

Podíváte-li se pozorně, uvidíte v poli, jakoby o patro výše, plout lodičku po kanálu.

Tato zvláštnost je vidět od mostu v Zarazicích, kde Moravu přejíždíme a vracíme se ke kanálu.
Zase začíná drobně pršet a až do Veselí je to celkem neveselá jízda po hrubém vršku s mnoha kalužemi.

V zámeckém parku zámku Veselí nad Moravou jsou mnohé zajímavosti. Třeba tento labyrint,

nebo vzpomínka na Ernsta Gideona Laudona (1717-1790), výrazného vojevůdce rakouské armády. Pomník byl vystaven na přání hraběte Františeka Jana Chorinského dle návrhu Ondřeje Schweigela v roce 1789.

Původní středověký vodní hrad vznikl ve 13. století (kolem 1241) na obranu hranice mezi českými zeměmi a Uhrami patrně Sudomírem příslušníkem rodu Tvrdišovců. Byl vybudován na malém ostrůvku, chráněný rameny řeky Moravy.
V průběhu staletí prošel několika úpravami. V 16. století se jednalo o renesanční přestavbu na zámek, v 19. století jej poslední soukromí vlastníci Chorynští z Ledské nechali upravit ve stylu empíru. Zároveň se zámecké okolí proměnilo v park s řadou drobných objektů. Letohrádek, malý zámeček v dórském slohu zvaný Templ, byly zde gloriety, rondely, čínský chrám, rybářský dům, ptačí domek a řada dalších drobných staveb. Provoz a údržba takto komponovaného parku byla velmi nákladná a stavby postupně zanikaly. Do dnešní doby se z nich dochovaly jen lodžie, Laudonův pomník a z části skleník.
Po 2. světové válce museli Chorynští zámek opustit. Ze zámeckých prostor se staly kanceláře a internát.
Po likvidaci firmy LCS (získala zámek v 90. letech a chtěla ho přestavět na hotel) v konkurzu byl zámek roku 2003 prodán v dražbě. Nový majitel v posledních letech provedl základní záchranné práce, obnovu klempířských prvků a opravu krovu. Byla provedena řada dílčích odborných technických průzkumů nutných pro zpracování projektu celkové rekonstrukce památky, která se nachází v havarijním stavu a jejíž některé umělecko-historické detaily jsou nenávratně ztraceny. V letech 2008 a 2009 proběhl v areálu zámku záchranný archeologický výzkum.

Ve Veselí se oddělujeme od kanálu a po krásné nové cyklostezce míříme do Moravského Písku.
Pozor! Místy je tu až 12% stoupání!

A to už jsme ve Bzenci, se slzou v oku zírám na kasíno, kde jsem s 88. roce strávil půlku prázdnin, abych si nakonec "vybojoval" svobodníka četaře pro nástup na vojnu v roce 1989, ale to je už jiná písnička.

A tady jsme "bydleli". 12 maníků na cimře, společné, stále ucpané záchody, prostě od doby císařské artilerie, pro kterou to tu kdysi vybudovali, se nic nezměnilo. Nevěřil bych, že se to dá přebudovat na místo k bydlení.

A tady nás "cvičili". Pořadová, okop pro ležícího střelce, maskování a jiné důležitosti, tak to se odehrávalo právě zde, vedle cesty ze Bzence do Strážnice. No vidíte a nyní je z toho "Přírodní památka Vojenské cvičiště Bzenec".

Váté písky se rozkládají mezi železničními stanicemi Rohatec a Bzenec-Přívoz. Často se jim přezdívá moravská Sahara. Nachází se pouze podél železniční trati v délce 5,5 km a jeho nejširší část měří kolem 60 m. Borové lesy, vysázené do původních dubových porostů koncem 19. století, spoutaly zdejší pohyblivé písečné přesypy, které ohrožovaly i okolní pole.
Nejvýznamnější lokality pískomilného rostlinstva a živočišstva z celé republiky leží právě tady. Žije zde i řada ptačích druhů (např. lelek lesní, dudek chocholatý nebo skřivan lesní). V řídké vegetaci roste bohatství suchomilných mechorostů a lišejníků. Byla zde zjištěna také řada vzácných druhů střevlíkovitých brouků, bohatá je fauna blanokřídlých, zejména kutilek, žahalek a včel. Je možné zde zahlédnout kudlanku nábožnou a několik desítek druhů pavouků.
Vznik tohoto úkazu je vysvětlován různě. Podle některých sem koncem doby ledové větry odkudsi navály deseti až dvacetimetrovou vrstvu písku. Ve skutečnosti ale písky pocházejí ze sedimentů řeky Moravy, které byly z Moravy později vyváty a místy dosahují mocnosti až 30 metrů.

Celý den jsme marně hledali nějakou "normální" hospodu. Pravda, těch s klobásou nebo párkem a pivem bylo spousta, ale my bychom raději něco klasického. Až teprve ve Bzenci - Přívozu zázračně nacházíme motorest Na přívoze.
Jeho čerstvý nájemce nám nabídnul to jediné, co měl, pravou slovenskou hustou kyselicu a guláš. Protože viděl, jak jsme utahaní a hladoví, jednoduše vše nalil do terin a my si nakládali, co kdo mohl. Navrch nám ještě nabídl po kalíšku domácí slivovičky. Velmi děkujeme za tuhle záchranu.