Nejlepší cyklotrasy v České republice a blízkém i okolí

Jedno ze dvou dnešních stoupání si dáváme hned na začátku, když stoupáme 50 výškových metrů Na Dlouhém.
Ještě pod vrcholem je tahle bezejmenná jeskyně a ačkoliv je téměř u silnice, kdo o ní neví, asi jí nenajde. S tretrama se mi nahoru nechtělo, tam bych asi vylezl, ale dolů bych musel bez bot a po tom jsem netoužil.

Dlouho jedem podle obory Velký Dub a tyhle daňky jsme uviděli až na samotném konci. Bohužel jsou daleko, a bez objektivu to s mobilem dopadne takto.

A jsme na Hradčanech! No ano, v ČR máme Hradčany dvoje. Jedny v Praze a tyhle kousek před Mimoní. Prezidenta tu tedy nenajdete, zato tu mají vojenské letiště, ale na ně se mrkneme až se budeme vracet.
My si zde dáme chlazené nápoje a rychle pokračujeme dále.

Do Mimoně to bereme po krajské silnici tou nejkratší cestou. Není se čeho bát, provoz tu je téměř nulový a krajnice dostatečně široká.
Včera hodně pršelo a tak je v Ploučnici hodně vody.

Mimoní nás provede krásná cyklostezka a vyplivne nás u známé zmrzlinárny. Mimo klasiky tu najdete třeba koprovou, čabajkovou nebo česnekovou.

Doporučuji si to zvětšit a pokochat se místní nabídkou. Zde třeba najdete štrůdl, bezový květ nebo mařinku vonnou.

Tady zase chleba s česnekem (dohromady i zvlášť), Jack Daniels fire i mák a šafrán.

Za Mimoní jsem vyšlápli menší kopeček a vykouklo na nás Ralsko, které budeme vídat celý den, protože jej zleva obkroužíme.
Mimochodem až téměř do Novin je tu krásná nová cyklostezka.

Kdo chce, může to před Novinami ohnout vpravo po červené a po 3,5km bude nahoře. V nohách bude mít 400m převýšení.
My po takovém dobrodružství netoužíme a tak v Novinách směřujeme k hospodě U Zlaté Lípy, abychom si naplnili bříška něčím jiným, než tekutinou.

Kuřecí steak se sýrovou omáčkou a kuřecí stehno s houbovou. Chutnalo to výborně, jen asi ta sýrová o pár hodin později hodně zrychlila Zuzance krok.

Od hostince je to sem jen asi kilometr a díky tomu, že je dnes hodně vody, vypadá to impozantně.
Kdysi zvaná též Pekelný jícen, Hromová rána či Čertova díra.
Jižně od Stráže pod Ralskem sleduje tok řeky Ploučnice průběh strážského zlomu, projevujícího se úzkým údolím mezi Ralskem (696 m) a Lipkou (473 m). Na nejužším místě, nedaleko obce Noviny pod Ralskem, je údolí zúženo tzv. Červenou skalou, vystupující z pískovcového podstavce Ralska.

Řeka Ploučnice zde protéká mezi těmito vysokými pískovcovými stěnami a ve dvou pískovci vytesaných tunelech. Obě chodby jsou zhotoveny ve skále krumpáčem a je též zřejmé, že zastavení vody bylo dosaženo pěti jezy, které byly zapuštěny do skalních stěn.
Celé toto zařízení bylo uděláno před staletími a sloužilo provozu železného hamru, který se kdysi nacházel u východu ze skalní rokle. Tehdy tvořila skalní stěna s přilehlou hrází rybníka přehradu. V okolí průrvy pod skalami je ještě dnes možno nalézt železnou strusku. Průrva Ploučnice byla v roce 1997 prohlášena za kulturní památku.

Po hezkých cyklostezkách nám to hezky ubíhá a za chvíli jsme ve Stráži pod Ralskem. Jako první nás vítá známá věznice.
Hned naproti přes silnici jedeme kolem Akademie vězeňské služby, o které jsme vůbec neměli tušení, že existuje.

A to jsme už o kousek dál, přes Hamerské jezero se díváme na Ještěd, poznali jste ho?

Druhé a dnes poslední větší stoupání nás dovádí k pomníku Antonína Sochora, hrdinu od Sokolova.

Těžko tomu věřit, ale na cestě z inspekční cesty tu při této srážce přišel o život. Dlužno dodat, že tehdy to bylo v uzavřeném vojenském prostoru a na této křižovatce byly jen tato dvě auta.
Stalo se v noci z 15. na 16. srpna 1950. Podle všeho to byl plánovaný atentát na nepohodlného generála, který pil krev jak, fanatickému komunistovi Bedřichu Reicinovi, tak i Alexeji Čepičkovi. I když se osobní vůz snažil srážce vyhnout, ten nákladní vůbec nebrzdil.

Pomník je vlevo za tím smrkem, my jsme vyjeli kopec zprava a pokračovali zde rovně (tedy vpravo).

Blížíme se k hradčanskému letišti a míjíme spousty polorozpadlých budov v rašícím lese. Těžko říct, k čemu vlastně sloužily.

Kolem letiště jsou stání pro letadla a je jich tam opravdu hodně. Odhaduji, že téměř padesát.

To je pohled zboku, je vidět koleje, po kterých se posouvala betonová, hodně silná vrata.

Tohle je jen pojezdová dráha, ta startovací je o kousek vpravo a má délku 2,5km.

A to už jsme téměř doma ve Splavech, u Dvojdomí se nám vystavilo další stádo daňků, takže opět fotím, ale na tu dálku to s mobilem fakt moc dobře nejde.

63km 383m
https://mapy.cz/s/mefezeveve