2024 14.7. Beršten, Dubá

14. 7. 2024

Ze Starých Splavů vyrážíme na západ po žluté Selskou roklí. Zprvu je to pohoda, ale na konci se objevil tenhle štěrk, po kterém se nedá jí jít natož jet a končí to tímhle krpálem (koukám dolů). Takže si to vytlačíme.

Dál do Chlumu je to ale krásná cesta po asfaltu mezi sady.

To už jsme vyšlapali slušný krpál před Vrchovany, a koukáme na Berštejn.
Hrad nechal nejspíš na počátku 15. století pod názvem Berkenstein postavit Jindřich Hlaváč (Berka) z Dubé. Kolem poloviny 15. století náležel Berštejn Vartemberkům, koncem 15. století rytířům ze Šebířova, někdy na přelomu století jej však opět získala rodina původních majitelů, a to vnuk zakladatelova bratra Václava – Jiří Berka z Dubé.
Následně se stal majetkem pánů z Vartemberka a v 16. století byl hrad opět majetkem pánů z Dubé. Před rokem 1576 dal Adam Berka z Dubé postavit nedaleko odtud zámek Nový Berštejn a poté byl hrad definitivně opuštěn a ponechán svému osudu a zpustnul. Dnes je hrad je v soukromém vlastnictví a není veřejně přístupný.

Pod Berštejnem se konají nějaké jezdecké závody. Chvíli jsme na ně koukali, ale vůbec nepochopili v čem to závodí

Kolem se pasou desítky koní i s hříbaty.

Od bývalé osady Doubí na Berštejn. Jako děti jsme na hrad chodili, ale každý musel nahoru vynést pytlík s pískem. Majitel nás pak pustil do hradu a něco málo o něm pověděl.

Kaple sv. Barbory. Když jsem tu byl asi před 40 lety poprvé, byla to zřícenina. Pak jí kdosi koupil, opravil a zrestauroval. Uvnitř si udělal tři patra, když středem vedl komín od dolního krbu a vytápěl ta horní.

Dnes už je to zase téměř ruina. Majitel se o ní už nestará. Je to velká škola, muselo to dát hrozně moc práce, která takto zcela končí v niveč.
Dlužno dodat, že stejně jako Beršten, ani tato kaple nejsou přímo v soukromých rukou, to jen stát to pronajal, tuším na 100 let.

Šílenou cestou to stlačíme dolů, kde i nyní nacházíme tábor! Pravda, už asi není pionýrský, ale je téměř stejný, jako před 40 lety.

Jo! tady se řezalo dříví, dnes už ale na to mají motorovku.

Slavná Jeskyně, kde zasedalo vedení tábora. Tehdy byla ještě bez přístřešku.

Pohled zpět od rybníka.
Dal jsem se do řeči s hospodářkou(?) a hezky jsme si zavzpomínali.
Protože jsme viděli, jaká šílená cesta to byla dolů, vypouštím návštěvu Nedamova a jedeme rovnou do Dubé.

V Dubé U Nováků dáváme oběd a ještě se zastavujeme u této sušárny chmele.
Nejstarší zmínky o ní jsou z roku 1877. Chmel se sušil na sítech a dřevěných roštech. V době největší slávy zde fungovalo šest sušáren a síříren, dodnes se dochovala pouze tato.

Stavba je u nás unikátní tím, že sušení probíhalo ve dvou kruhovitých věžích - takové uspořádání je typické pro stavby v Anglii nebo ve Francii. Pěstování a zpracování chmele zde fungovalo do II. války.

V Dubé je spousta podobných sklípků (každý má své číslo) a tak jsem jich pár posledních vyfotil, když jsme městečko opouštěli směrem na Tubož.

Šibeniční mlýn. Historie mlýna sahá až do 16. století. Vodním zdrojem byla říčka Liběchovka.
V roce 1774 došlo nedaleko mlýna k otcovraždě, která inspirovala Karla Hynka Máchu k sepsání básně Máj.

I k tomuto mlýnu vede náhon skalním kanálem, ale protože je na soukromém pozemku za plotem a spoustou kopřiv, dá se zahlédnout alespoň takto. Je to za těmi bílými cihlami.