Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

Abychom nejezdili stále stejnou trasou, vyrážíme dnes směrem ke Kosti. Ve Střehomi tedy nejedeme vlevo na Kamenici, ale uháníme stále rovně Plakánkem na Kost. 

Poté, co zde vykáceli nálety podél skal, je Plakánek ještě hezčí. Tak nějak ale pan hrabě Kinský zapomněl na sílu vody, a tak přebrodit Klenici nad Oborským rybníkem u Žižkovy sluje bylo jak náročné, tak dobrodružné (mostek prostě zmizel). Nicméně jsme to všichni zvládli. S výjimkou Zuzanky s Dájou, které se nechtěly brodit bahnem, a na Kost jely ze Sobotky po silnici. Sraz jsme si s nimi dali až na Branžeži. Čekali jsme, že tam na ty dvě budeme čekat, ale opak byl pravdou, holky jely jak s větrem o závod. 

I my jsme z Kosti jeli o silnici, po turistické značce je to sice blíž, ale zato horší cesta. Bývá na mnoha místech hodně písčitá a jízda v hlubokém písku není to pravé ořechové. V Srbsku nás však zastihl telefon od druhé části naší výpravy, která už hlásila, že se nachází na Branžeži, a tak jsme si dali sraz v hospodě na hrázi Komárovského rybníka. 

Už to není asi patrné, ale na skále za rybníkem zvané Křineč, byl kdysi malý hrádek. Dnes se tam nedá ani dostat, je to soukromý pozemek a skála je za plotem. Dali jsme si malý oběd  (ta rajská fakt stála za prd) a po cyklostezce jsme se z Branžeže vydali směrem k Černé louži, ovšem na modré značce jsme se dali vlevo kolem kopce Smrkovce, kde je snad jediný viklan v Českém ráji. Šplhat nahoru pro fotku, se nám v tom vedru ale nikomu nechtělo.

Po této cestě jsme vystoupali až na planinu kolem vrchu Mužský, jenže jsme nejeli k němu (později se ukáže, že jsme tak měli učinit), ale ze Skalky jsme po červené nabrali richtung Drábské světničky. 

Sjezd to byl hezký, 

ale jeho závěr nás měl varovat. 

Dojeli jsme až pod Klamornu, pod kterou jsme vpravo našli jakýsi pomníček neznámého určení. 

Cesta pak uhnula prudce vpravo a hlavně nahoru, dělali jsme si legraci, že snad pošlapeme s koly na zády až na tuhle skálu zvanou Klamorna. 

Smích nás přešel, když se tato vize začala měnit ve skutečnost  

I Klamorna byl kdysi hrad, ve třicátých letech 15. století byl ale opuštěn. 

Nahoře jsme byli alespoň odměněni krásnými výhledy, zde je v dálce vidět za Klamornou Mladá Boleslav. 

Vpravo je zase vidět Bezděz a o kus dál Ještěd. 

Ale dost bylo kochání, dorazili jsme na Drábské světničky. Zarazilo nás, že cesta náhle končí a pokračuje příkrými schody s řetězem, tudy přece kolo ani neprotlačíme!  

Naštěstí nejsme žádná ořezávátka a prostě jsme i s koly slezli tenhle prudký svah  

Na tomto místě se nachází, dříve asi zpoplatněný vstup, přímo do samotných Drábských světniček. 

Děti, i někteří starší účastníci našeho zájezdu, bez bázně a hany vyrazili zkoumat tuto velkou skalní prolézačku. I já jsme sebral odvahu a přesvědčil své závratě, že když už jsme tady, tak tam prostě taky musím vylézt. I stalo se. 

Tady jsem ale skončil. Dva kroky přes mostek a musel jsem se vrátit.......,  dětem to však problémy nedělalo. Dlužno dodat, že tehle kus plechu se zábradlím je až téměř nahoře a pod ním je pár desítek metrů díra. Neodolal jsme však jedinečné příležitosti, nafotit si tady krásné panorama. 

Doufám, že příští generace toto moje hrdinství náležitě ocení.

Kola jsme ještě vynesli kousek nahoru a už jsme zase mohli nasednout, vydali jsme se směrem ke Krásné vyhlídce. 

Studený průlez kousek za Drábskými světničkami je úchvatný průchozí skalní útvar. Ovšem s kolem zde asi neprojedete, naštěstí se to dá objet. Ke Krásné vyhlídce je to pak už jen kousek. Je třeba vyjet menší stoupání. I zde se vám pak otevře úžasné panorama. Je vidět krásný žlutý kostelík ve Všeni, Turnov a rybník Žabakor. 

Občerstvili jsme se a naše další cesta se měla ubírat do Příhraz. Na mapě to vypadalo bezproblémově, opak byl však pravdou. Asi nás měla varovat značka přešrtnutého kola hned za místní hospodou, ale nedbali jsme, nějak se do těch Příhraz přece dostat musíme  Později jsme trpce litovali, že jsme nevzali vážně radu místních opilců, kteří na nás pokřikovali a volali: " Vemte to přes sad!" 

Cesta to byla fakt náročná. Opět jsem začal díky závratím trpět, protože vedla po úplné hraně východního výběžku skalního města, kde po levé ruce máte kolmý sráz do hloubky desítek metrů a vpravo není kam uhnout. Ale ani to ještě nemělo být všechno. 

Ono než kýbl slov bude lepší to rovnou ukázat. 

Tak tudy přátelé opravdu s koly nevyrážejte . My už víme, že tudy to prostě optimální není, ale ani ze Srbska to moc nejde. Kdyby snad nějaký čtenář znal sjízdnou cestu do Příhraz ze západu, nechť svou zkušenost napíše do diskuze. Měli snad pravdu naši "opilci" a nějaká stezka z Krásné vyhlídky přes sad vede?!?

Na tomto místě bych rád poděkoval silným mužům naší expedice, kteří doslova odnosili všechna kola přes všechny překážky na svých zádech. KÁJO a MARKU, DĚKUJEME! 

Dále už to znáte z dřívější cesty do Příhraz. Pokračovali jsme přes Žehrov do Skokov, kde jsme vyléčili šok ze slézání skal s koly občerstvením  v místní hospůdce. Pak jsme pokračovali k Pleskotskému mlýnu, kde jsme pod Chlumem odbočili na silnici k Libošovicím a do Sobotky.

Závěrem bych vzdal hold "slabší" části naší výpravy, které došly síly, za to, že velmi spořádaně a statečně čekala v hospůdce v Libošovicích na odtahové vozidlo. Po požití svijanské jedenáctky, pak i roztomile komentovala cestu autem domů slovy: "Jéžiši to je ještě strasně daleko!"

Jo, a taky děkuji této části výpravy, že se nedala odradit a jezdí s námi dál 

DÁJI si prostě BOREC