Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

Cíl byl daný, navíc se začalo moudřit i počasí, dnes už nebylo takové nesnesitelné vedro, na večer dokonce slibují nějaké přívalové deště a bouřky. Do Jablonce to je opravdu kousek, tak už se těšíme, co za 40 minut najdeme na Karlově. Jenže ouha, mezi Jabloncem a Smržovkou dělají novou silnici, takže dlouho stojíme na semaforech. Když projíždíme stavbou oceňujeme, že konečně tahle silnice bude dobře průjezdná i v zimě, zdá se, že by se tu pak mohly vedle sebe vejít i tři auta. To dříve to byl v zimě problém a serpentiny jízdu dost zpomalovaly.

Takže malé zpoždění a už jsme na Karlově.

Bueeee!

Tady stával více jak stoletý dům, kde snad ještě za války byl obchod. Sice je to dost neuvěřitelné, když kolem je jen pár chalup, ale tenkrát tu bylo opravdu mnohem více lidí, i místní hřbitov to dosvědčuje jasně, jenže kdoví kolik desítek let tu už nikoho nepochovali. Alespoň měli děti cíl pro noční bojovku.

Ze starého domečku zbyl pouze ten rozvaděč. No nic, zatlačili jsme slzu, objeli Karlov a vyrazili nahoru ke kapličce v Harběticích nad Severákem. 

Ops, další překvapení. Na parkovišti je semafor a pro vjezd se musí zvednout závora. Poměrně šikovná věc, obsluha bez lidí, platí se v automatu.

Nasedáme na kola a sjíždíme dolů k Josefské přehradě. Dole je vidět Josefův Důl a za ním pak Špičák. 

Kurňa, kdo sem dal ty kopce? Už jsme úplně zapomněl, že i když je to kolem přehrady, tak to je po rovině jen po hrázi. Zuzanka kupodivu nebrblá a všechno dokonce vyjede, tedy téměř všechno, ale to je dobře, nikam nespěcháme  a srdíčko je třeba učit zátěži pomalu. Proto si také můžeme při stoupání ke Kristiánovu prohlížet krásná zákoutí. 

Kristiánov byla svého času asi nejvýznamnější huť v Jizerských horách. Smlouva o zřízení a provozu sklárny byla uzavřena 1.června 1775 mezi Johannem Leopoldem Riedelem a majitelem frýdlantského panství, hrabětem Kristiánem Filipem Clam Gallasem, podle kterého byla osada s hutí pojmenována. Pracovala déle než sto let a v roce 1882 bylo tavení skla přeneseno do nové sklárny v Rýnovicích. Roku 1887 huť vyhořela spolu s okolními domky a v roce 1938 při mobilizaci vzal za své i panský dům. Zůstal jen hřbitov a bývalá hospoda, kde je nyní muzeum skla. 

Za hřbitovem se dáváme do mírného kopečka vlevo, stoupat budeme necelý kilometr. 

Po té cestě, na fotografii vpravo, budeme za hodinku frčet dolů. Na konci stoupání uvidíte při pohledu zpět Ještěd. 

Pak už je to krásná jízda po vrstevnici. Zmínit je třeba pověstné jizerské panelky (naštěstí nejsou všude a stále častěji je střídá krásný asfalt). 

Občas potkáte i koně. 

Kopec Holubník hned za zatáčkou hrozně rychle klesá, 

my však dolů nemusíme a jedeme stále hezky po rovince. Nabízejí se tu úžasné výhledy na (víte, co to je tam dole za městečko?) 

Hejnice, za nimi vpravo jsou Lázně Libverda, vlevo dál za tou holčičkou je Raspenava a Frýdlant. Do těhle městeček se autem dostanete pouze přes Smědavu, nebo přes Liberec. Poměrně odloučená oblast naší republiky. 

Dáme si tatranku a jedeme dále, k Tetřeví chatě to stále jde velmi pohodlně. 

O kus dál ale čeká dnešní největší stoupání k Čihadlu. 

Tady už musíme slézt z kola, hodinky, co Zuzance měří teplotu - tlak -rosný bod - a já nevím co ještě, nám to prostě daly jasně vědět (tedy ne že bych sám byl proti ). 

Tohle rašeliniště je asi v Jizerkách nejznámější, leží ve výšce 970 m.n.m. a chráněné je od roku 1960. Bohužel rozhledna, ze kterého se na něj dá dívat neuvěřitelně zarůstá smrky a i přístupová cestička už nestojí za moc, chtělo by to opravu. 

Rozhledna je na horizontu mezi smrky nahoře vlevo od silnice, my zde odbočíme a pojedeme po té panelce ke Kristiánovu. Bude ale ještě třeba nastoupat pár výškových metrů. 

Odměnou jekrásný výhled na Krkonoše. Pak už je to sjezd až na Novou louku, ještě před ní míjíme vlevo Blatný rybník. 

Pak už je tu známá Šámalka, kde si dáváme oběd, fakt tu vaří dobře. Tady taky přicházíme na fakt, že jsme bez peněz....respektive bez peněženky, kterou jsme asi ztratili....či co...sakra... no prekérka......nebudu napínat, má geniální žena pro jistou schovala tiskana k mobilu....takže mytí nádobí se nekoná, můžeme zaplatit.....no ale kde je ta peněženka?!?

Šámalova chata from Zelenáč on Vimeo.

Od Šámalovy chaty (pravidelným hostem zde býval kancléř prezidenta Přemysl Šámal, podle kterého se dodnes zámečku říká Šámalova chata) jedeme po silnici k Bedřichovu a pak nahoru na Královku. 

Chtěli jsme si dát alespoň nanuka, ale ta paní v kiosku neumí česky ;-), tak tedy pokračujeme na Prezidenskou, 

kde dáváme malé občerstvení, pak už sjedeme k parkovišti a domů.