Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

Naše tlupa dnes čítá sedm lidí, to je snad letos rekord (nejsme na fotce všichni). 

Jedeme tedy známou trasu, Bousov, Rohatsko, Bechov, Obrubce, Lítkovice. 

 Bohužel, jsou objekty, které nikdo nechce, a tak časem prostě spadnou. Toto je nějaká farma (kravín?) v Lítkovicích.

A my pokračujeme dál: Chlumín, Násedlnice, Zájezdy, Horka, ale ve mně pomalu klíčí nejistota, co bude v Bakově? Cestou totiž vidíme i zde následky nedávných dešťů a všichni víme, co povodně natropily na Lliberecku. A proč nejistota zde? No přece kvůli Jizeře, jež teče právě z toho směru a v Bakově s ní bývá problém.

Bakov je tu a na náměstí nás vítá značka zákaz vjezdu, most uzavřen. Hned po pár metrech je jasné proč.  

 Značky nyní vypadají dost komicky.  

 Kdo se bojí, nesmí na kolo. My, co máme za sebou Drábské světničky a sestup z Krásné vyhlídky do Příhraz, my tedy máme pro strach uděláno a trocha vody nás nezabije.

 Bylo by to OK, kdyby kolem neprojížděli odvážní automobilisté, kvůli nimž jsme museli do hlubší vody a nebyl nakonec nikdo, kdy by neměl mokro v botách. Projeli jsme ale všichni. 

 Tak toto je jez.  

 Nevěříte? Když není velká voda, vypadá to takhle: 

 V Nové Vsi tedy zastavujeme v restauraci Jizera, kde jinde sušit vodu z Jizery?

 Nejdřív vyždímeme a pak na slunci sušíme. Jak řekl geniální český velikán Jára da Cimrman:

"Do hospody jen s umytýma nohama!" 

 Dlužno dodat, že tady vaří dobře a levně. Mapa na stěně nám vnukla myšlenku, že na Ptýrov vlastně jet nemusíme, co to vzít přes Klokočku? Tam jsme ještě nebyli.

 Cesta to je příjemná, bez většího provozu.

Minete i tento Památník osvobození, jenž tu odhalili 1. září 1946, časem ale zcela zarostl a i když byl u cesty, věděli o něm jen pamětníci. Až teprve v roce 2007 se město Bakov pustilo do obnovy a práce byly dokončeny v roce 2009. Jsou na něm letopočty 1914, 1918, 1938, 1943 a 1945.

Ke Klokočskému revíru se díky tomu, že původní majitel Václav Budovec z Budova byl odsouzen za vzpouru proti Rudolfovi II. k smrti, dostal po konfiskaci Albrecht z Valdštejna. Jedna z jeho příbuzných, hraběnka Marie Markéta Valdštejnová (rozená Černínová z Chudenic) pak nechala nad pramenem Rokytky ve 20.letech 18.století postavit barokní kapli sv. Stapina (ochránce proti dně) z vděčnosti za to, že voda vyléčila jejího muže Františka Josefa z Valdštejna. Na sv. Prokopa se k ní konaly poutě. 

Klokočka se to tu jmenuje proto, že nad pramenem rotoka rostl mohutný klokoč. To je keř s malými bílými květy. Klokoč proto, že jeho plody klokotají, chrastí. Je poměrně vzácný.

  Vedle stojí myslivna vzniklá z dřívějšího lázeňského domu, ještě později klasicistně přestavěná. Začíná zde také obora, kde se chovají daňci. Vznikla již roku 1824 z iniciativy Arnošta Filipa z Valdštejna. 

 Zde ale cyklistická idylka končí, cesta serpentinou totiž začíná stoupat, ale je to jen kousek. Turistické značky nedbejte, ta to bere zkratkou kolmo nahoru, klidně jeďte po silnici.

Vyjíždíme nahoru k dubové aleji, po levé straně se stále vine plot obory. Z Maníkovic jsou krásné výhledy na Bakov, Hradiště a Český ráj. Míjet budete jakési dřevěné umění(?) 

Na kraji Maníkovic je lovecký zámeček, jenž postavil stavitel Mikuláš Raimondim pro hraběte Františka Josefa Valdštejna. 

Dál už je to opět známá trasa přes Klášter do Mnichova Hradiště. Tady z Jizery už není třeba mít strach.

 Jsa najedení dnes v Hradišti v hospodě nezastavujeme, Olinka nás ale vede k tetičce, která nám nabízí studené pití. Na nebi se už od Maníkovic začaly zase honit mraky a tak jsme se moc nezdrželi a rychle se vydali na cestu do Březiny k Žabakoru. Jenže je dusno a ta zajížďka na Klokočku už je na Zuzance vidět, měli jsme si to odpustit. Jenže co tady, když jsme vlastně nejdál od domova? Je zatím statečná a šlape a šlape a šlape ...

Krize přichází na cestě kolem Žabakoru, šíleně jí bolí ruce, to je prostě nevyježděnost a málo najetých kilometrů, tahle šedesátka už je trochu přes míru, ta jarní zdravotní komplikace nás prostě zabrzdila. Dáváme malý oddych a rozhodujeme se, že to nevezmeme přes Příhrazy, ale pojedeme vlevo přes Žďár po silnici.

Dojíždíme do Žehrova a upoutal nás nápis zvoucí k návštěvě bufetu u koupaliště, prý piza a zmrzlinové koktejly, tam jsme ještě nebyli! Obočujeme vpravo přímo proti hospodě Na špejchárku. 

 Hustý! Desítky lavic, letní parket, výčep, tady v Žehrově pořádají zábavy! Po nočním a včerejším dešti je tu bahna, že není skoro kudy projít, ale zaujímáme chytře pozici na kraji. Část výpravy si dává pizu, která byla opravdu dobrá, stejně jako zmrzlinový pohár. I to pivo ušlo, i když černou třináctku se Svijan tady nemají. Co nás ale zaujalo, byla krásná asfaltka vedoucí kolem do polí. Tak tady mají asfalt pro traktory, zatímco na poslední asfalt v Sobotce si pamatuje ještě Fráňa Šrámek. 

Zuzanka si odpočinula, ale rozhodla se, že z Kosti už s námi nepojede, kolo si tam nechá u Bohouše u bestií a přijede s ní. Tak se také stalo, ale my ostatní jsme si dali ještě pivko. 

 Dnes jedem domů přímo, už toho máme plné zuby všichni.