Na pivo do Střehomi 2

19. 7. 2010

Asi tuhle trasu letos pasujeme na všednodenní, tedy vyjížďku, kterou budeme absolvovat v pracovních dnech. Vyrážíme tedy dolů do Oseka.

Když budete pádit z kopce, ještě před kostelem se podívejte vlevo. V tomhle domečku si můžete koupit čarodějnice všeho druhu, mají tu i další ručně dělané věci, které se hodí třeba jako hezký dárek.

Tentokrát se ve Střehomi na pivo nestavujeme, pokračujeme Plakánkem ke Kosti.

Tohle je fotka od hráze k silnici co vede nahoře mezi Přepeřemi a Kamenicí, my tam jezdíme nahoru na kolách a říkáme tomu "mezi kozy". Jinak na tomhle svahu bývala pravěká osada. O ní však až někdy jindy.

Dnes už jen jednu fotku. To je studánka Roubenka v samém závěru údolí Plakánek před Rašovcem (směrem ke Střehomi).

Pověst o Roubence

Opis z knihy Pověstí z Českého ráje Jaroslavy Velartové

Mladý pán z Kosti se jednou večer vracel domů z lovu bez kořisti. Jel zvolna, rozmrzelý neúspěchem, když vtom zahlédl stádo laní a mezi nimi krásnou zlatovlasou dívku v bílé říze. Mladík zůstal nejprve v ohromení stát, ale brzy se vzpamatoval a okamžitě si usmyslil, že dívku získá. Popojel tedy blíž a začal na ni mluvit. Ta ale neodpovídala, jen na něj hleděla smutnýma očima. Sesedl z koně a okouzlený krásou neznámé přistupoval stále blíž, ale dívka před ním mlčky ustupovala. Mladík, nevěda si rady, ji tedy prudce uchopil za šaty, až se jeho prudkého pohybu laně ulekly a rozprchly se. Také vyděšená dívka se mladíkovi vytrhla a utíkala pryč. Doběhla k nedaleké studánce a v mžiku v ní zmizela. Marně pátral mladý pán pohledem ve studánce, kterou právě osvítil měsíc. Vytáhl tedy meč a prozkoumával jím dno. Ale kam bodl, tam se provalil proud. Znovu se rozpřáhl, bodl a z rány ve dně vytryskla pramenem jasná krev, rozprostřela se kruhem po hladině a zmizela v okraji studánky. Neznámá síla mu vytrhla meč a vtáhla jej do poslední rány. A tu se z hlubin studánky ozval bolestný vzdech. Mladík se ulekl, a nešťastný výčitkami svědomí, že dívku zahubil, vrátil se domů.

Na setkání s neznámou dívkou ale nemohl stále zapomenout. Často se do těch míst vracel, navštěvoval studánku a doufal, že přece jen přijde záhadné příhodě na kloub. Ale marně. Pouze voda ve studánce stále bublala, jako by se vařila. Po dívce ale neobjevil nejmenší stopu. Na památku nešťastného setkání přikázal alespoň studánku dokola obroubit tesanými kameny.

Ze zoufalství nad ztrátou krásné zlatovlásky potom odešel z hradu a nikdo ho již nespatřil. Prý odešel do cizích zemí, kde vstoupil do vojenské služby a v jedné bitvě tam statečně zahynul.

a zazněl zvonec a pověsti je konec