Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

Nejdřív tedy do auta a pak nabrat směr Krkonoše. Je třeba říct, že my to s Nubirkou máme prosté, nám se dozadu vejdou dvě kola bez problémů, ale jede s námi i Zorečka s Viktorkou, těm musím pomoci hodit kola na střechu (prostě Ford, no ). Cesta do Rokytnice je příjemná dokonce i v zimě, není na ní žádné nebezpečné převýšení a tak asi za hodinku přijíždíme na parkoviště Horní Domky.  

 Před nedávným časem postavili místo přibližováku k Lovčence lanovku, a tak se s ní dá výšlap na Dvoračky výrazně zkrátit, hlavně o to stoupání.  

 U výstupu to ještě vypadá střídmě, ale znalí již vědí, že to procházka růžovým sadem není.  

 Ovšem už po pár metrech už to vypadá takhle. 

 Tohle jedou jen ti největší šílenci, mezi něž my ale nepatříme. Zorečka se sice chvíli tvářila, že šlapat bude, ale když se jí začalo zvedat přední kolo, sama ráda nakonec sesedla. Viktorka to ovšem vyšlapala , však je mladá a plná energie, co my v jejich letech dokázali ...

Šlapeme vedle kola jen pár desítek minut a za chvíli jsme na Ručičkách.  

 Celkem nic zajímavého, snad jen kousek níž je možné se poprvé občerstvit v malém bufáči. My ovšem neleníme a pokračujeme vpravo nahoru. Někteří (já a infarkt) vedle kola, jiní (Viky se Zorčou) šlapou do pedálů.  

 Zdatní to nebudou mít problém vyšlapat, my ostatní si uděláme z cyklovýletu pochoďák, ale to nevadí. Cestou projdeme přes několik sjezdovek, od modré, přes červenou až nakonec "zdoláme" i černou. Bohužel, lyžování není zcela bezpečný sport, a tak na jednom smrku u cesty míjíme křížek.

 Při šlapání do kopce se můžeme kochat nádhernými pohledy do údolí na Rokytnici,  

 v dáli se dá zahlédnout i Bezděz a Ještěd, naproti vidíme Světlanku, na kterou má Zorečka velmi hezké vzpomínky   

   Nahoře už šlapeme na kole i my dva a za chvíli už jsme na Dvoračkách.

 Jenže toto Dvoračky nejsou, to je zcela nová chalupa zvaná Štumpovka a se starými Dvoračkami je vlastně propojena terasou, kde se můžete v létě i v zimě občerstvit. 

 Určitě se ale podívejte i na interiér Štumpovky, stojí ta dřevěná nová krása určitě za to. Jak dlouho to asi takhle vydrží? 

 Kolem Štumpovky se stále pracuje, ale vypadá to, že letos už by mohli mít hotové i okolí. Jak jsem dřív tuhle novostavbu neměl rád, tak po dostavbě musím uznat, že se sem bude hodit. Má to tu jen malý zádrhel. Vaří sice dobře, ale i když objednávky jedou přímo přes mobilní terminály, občas to zaskřípe. A tak nám donesli polévky po hlavním jídle a čekali jsme i na houstičky (mimochodem obvzláště vypečené, protože je dělají přímo tady a koukali jsme, že si je lidi nosí ve větším množství i zpět do údolí, něco podobného, co bývalo dřív na Luční.

 A dřevěný zvon už jste viděli?

 Najedení vyrazíme sjezdem dolů, cesta vede hned za Dvoračkami, letmo ale ještě mrkneme na Kotel, který vídáme z druhé strany od Vrbatovy boudy. 

 Hned jsem si při tomhle pohledu vybavil zimní výšlap na Voseckou, kdy jsem tudy šlapal k Růženčině zahrádce. 

Sešup je to opravdu ostrý a jelikož je cesta plná písku, musíme kola chvíli tlačit i z kopce, ta potupa ...... tohle nejede ani Viktorka   

 Doslova pár minut je to do sedla pod Dvoračkami, vlevo ještě míjíme Erlebašku, kterou jistě mnohý boleslavák zná. Třeba naše Gábina, která tam tou dobou byla, ale schválně nám to neřekla ................... potvora .....................  

 Tady se navydáme po hřebeni, cesta tam není pro kola vhodná, dáme se vlevo, a pak po pár stech metrech zase vpravo a pojedeme po úbočí Vlčího hřebene až na Rezek. Nic nedejte na značenou cyklostezku, která asi po kilometru odbočuje vlevo, vy jeďte stále rovně po Promenádní cestě. Je to opravdu úchvatná jízda po hezké cestě a navíc po rovině, nebo z mírného kopečka. Není divu, že jsme za chvíli na Rezku.  

 Ono to asi nebude vidět, ale kdo se z Rezku podívá vlevo, uvidí Kozí hřbety nad Špindlem.

 Na Rezku je plno a tak nacházíme místo ve vedlejším Jeruzalémě. 

 Neuvěřitelná náhoda, hned vedle us tolu sedí naše rodinná lékařka s manželem chirurgem. Tady už jen nanuka a pojedeme dál, nyní už to bude pořádný sjezd po krásné nové asfaltce až do Rokytnice. 

U chaty mají starý rozcestník, zdali poznáte, kam ukazuje? 

 Nebudu napínat. Witkowitz je asi jasné, to jsou Vítkovice, Spindelmühle asi taky každý určí, ale Shüsselbauden jsou Mísečky a Rochlitz je pak Rokytnice. 

Dolů jeďte opatrně, nová silnice svádí to pustit, ale jsou to slušné serpentiny, tak dejte opravdu pozor, ať to nehodíte pod nějaké auto. I tak nebudete mít probém i na horském kole sledovat, jak tachometr poměrně rychle překročí padesátku.

Pak už jen odbočit vpravo pod horním náměstím k parkovišti (kdo zná zkratku, vezme to kolem staré bytovky), naložit kola a můžeme vyrazit k domovu.

Zde normálně vyprávění končí, ale tentokrát si neodpustím pokračování. 

Zuzanka si totiž vzpomněla, že když za mládí jezdila s rodiči na podnikovou chatu do Františkova, což je vedlejší údolí vedle Rokytnice, nejezdili přes Jilemnici, ale kratší trasou přes Semily. Takže kudy tam? V Jablonci na Jizerou tedy odbočíme vpravo a hurá do kopce. Zprvu padnul i návrh, že by to tudy šlo třeba i domů na kole, ale když už jedeme půl hodiny do kopce, Zuzanka uznává, že by to dobrý nápad nebyl. Díky skvělé navigaci (Zuzanka) nakonec dorazíme do Semil a vše by se už zdálo být jasné, do Rovenska je to už kousek a domů dva. Jenže!!!!!!!!!!!!!!

To by se Zuzanka nesměla rozpomenout, že v cestě bývala Chuchelna, takže ze Semil jedeme do Chuchelny. Pak už bohužel nezbývá nic jiného, než to vzít pres Kozákov. Z něj už tedy sjedeme dolů, projedeme Rovenskem a přes Mladějov dojíždíme domů. Sice to bylo dál a horší cetou, ale ten výhled z Kozákova za to stál

A v čem byl tedy problém? Inu v tom, že cesta měla vést nikoliv přes Chuchelnu, ale na Chuchelnu,  a před ní se mělo odbočit. Prostě už stárnem a člověk si to už nepamatuje přesně. Že Zuziku?