Srbsko přes Suhrovice

27. 6. 2010

No vyrážíme, přeci jen před námi kopec námi již důvěrně pojmenovaný "Mezi kozy".

Ano, je to stoupání ze Střehomi ke kamenické silnici. Abych ale tu první větu dokočil... je tedy před námi tenhle neoblíbený kopec, a tak Zuzanka přeci jenom ještě z preventivních důvodů usedla místo za řidítka za volant auta a dovezla se i s kolem přímo na Kamenici.

My s Kájou (on) jsme, hned jak jsem nahoře na silnici zresuscituoval, vyrazili ke Kamenici. Mně to ale nedalo a musel jsme si ten hospodářský úspěch našich zemědělců vyfotit.

Takhle vypadá hospodaření těch, co už k půdě asi moc vřelý vztah nemají (kdo to nepoznal, je to mák) a je to škoda nejen pro jejich nižší výnosy, ale i pro nás ostatní. Je sice turisticky atraktivní, mít na kraji Českého ráje malou poušť, ale jak známo, poušťě se po celém světě jen zvětšují, tak abychom se časem nedočkali místo pouště v Českém ráji Českého ráje v poušti. Mimochodem, všimli jste si, jak málo se nyní orá?

V Kamenici nám už Zuzanka jede vstříc a my se vydáváme za ní. Opět má energie na rozdávání a já jí těžko stíhám. Podaří se mi to až před odbočkou na Drhleny, padá tedy původní plán jet do Srbska přímo z Kamenice, tedy před posledním barákem tam uhnout vpravo (začíná tam cyklostezka 4009).

Na fotografii se Zuzanka nekouká kolik je hodin, to se snaží na svém novém přístroji nastavit vše potřebné tak, aby jí mohl signalizovat zátěž srdíčka. Už nyní vám mohu říci, že dnes se dostala jen na 70 % maximálky, takže žádný problém.

Následoval sjezd do Drhlen, kde Zuzanka opět jela na čele, ani nevěděla, že to pálila dolů skoro padesátkou (na tachometru si nastavila místo rychlosti počet ujetých kilometrů). Z Drhlen do Suhrovic se musí do kopce, ale Zuzanka jede stále dál, takže za chvíli jsme na křižovatce před Kněžmostem, kde si fotím Kněžmostský rybník.

I nadále je to po rovině, takže to propálíme Branžeží a zastavujeme až u Komárovského rybníka na hrázi v občerstvovně.

Z bufáče se jídlo nedá jíst (smažený sýr v housce navzdory hladu vyhozen po druhém kousnutí), ale v restauraci dělají překvapivě dobrou pizzu, alespoň šestka nám tedy náramně chutnala. Teda pár dnů je sluníčko, a lidi už se koupou!

Šílenci, ta voda může mít tak 12 stupňů, my jsme ještě ani nenapustili bazén a to byly roky, kdy už jsme se v něm pár týdnůn koupali. Třeba ho letos ani nenapustíme a bude se lépe jezdit na kole (v době, kdy toto píšu ale už vím, že to byl krutý omyl a první vlna 35 stupňových veder je za námi a další se po malém ochlazení chystá, jak nám panečku ten bazén přišel vhod, i bez solární plachty v něm je 28 stupňů - proč ty lidi jezdí za koupáním do Chorvatska?).

Projedeme kempem a chceme se napojit na zmiňovanou cyklostezku 4009, jenže hluboký písek nás vyžene zpět na starou cestu do Srbska, že prý mám blbé nápady . Ale počkejte, já vám ukážu, že se to projet dá (ale holt někdy jindy).

Teď nevím, jestli jsem to tu už nepsal, ale ta skála mezi Branžeží a Srbskem je zhruba tak velká, jako byl Titanik, jmenuje se Sokolka (a už v pravěku tam žili lidé).

Ops! Ono tu je golfové hřiště!

Sice jsme tu viděli vloni odpaliště, ale nyní je tu regulérní 9-ti jamkové hřiště! Tedy to jsem netušil, že se dá vměstnat na tak malý prostor. Patří k areálu Ráj, který má bohužel dost nevycváleného majitele, alespoň zkušenosti našich příbuzných to říkají. Díky němu museli na poslední chvíli stěhovat svatební hostinu, jak na ně byl hrubý!!!!!!!!

Ti dva, co ujíždí křižovatkou u Pomníků ke Kosti, to je Zuzanka s Kájou. Já musím pro auto na Kamenici a ten krásný sjezd ke Kosti si můžu sjet autem .

Ka Kosti jedno pivko, Zuzanka kofolu.

Tedy dnes to v bufetu na Kosti přííííííííšerně smrdělo, takže rychle zase na kolo. Tedy jen my dva s Kájou, Zuzanka už jede domů autem. Nechce se nám šlapat kostečák, a tak to bereme údolím svatého Prokopa k Libošovicům.

Ops! Další překvapení. Jednak nás hned za odbočkou za Bílým rybníkem překvapí, že je po letech zase Prokopské údolí posekané, ale na jeho konci, téměř už u Libošovic, je celé údolí rozryté, že se dá těžko projet. Co se to tu proboha děje?

Libošovicemi projedeme, ani pivo si nedáme a stoupáme dál k Nepřívěci. Chvíli váháme, zda se zastavit u Orta, ale večer je u nás grilovačka, tak stoupáme stále nahoru k Hůře, Kája tentokrát jede nahoru se mnou. Nahoře nad vesnicí si musím chvíli vydechnout, ale pak to vyšlapu za Kájou až k Hájovně (je to vycpaná liška, co tam na nás zírá z okénka v podkroví?).