Valdštejn

21. 6. 2009

Jako vždy jsme vyrazili před jedenáctou (přece se můžu o víkendu vyspat, ne?), bylo to o něco horší vstávání, protože jsme ještě v půl třetí ráno zapíjeli narození rozkošného Šimona v Bousově. Jistě bude velmi zdravý, zapíjeli jsme opravdu poctivě.

Úvodní kilometry už znáte - Libošovice - Pleskoty (konečně jsme si ten kopec užili i směrem dolů) - Věžák. Mezi Věžákem a Vidlákem jsme odbočili na červenou značku vlevo a i když je to stále do kopce, je to stoupání na Hrubou Skálu velmi příjemné.

Na konci se nenechte zmást a nepokračujte po značce vlevo z cesty (ke hřbitovu), jeďte stále dál, dojedete až na asfaltku u penzionu Jana, není to totiž tak do kopce.

Ještě před tím se můžete pokochat celkem neobvyklým pohledem na Trosky.

Pak už se stačí držet vlevo a Hrubou Skálu nemůžete minout. Jako první uvidíte hotel Štekl. V roce 1895 ho Karel Štekl postavil na pískovcovém masivu na místě staré stodoly. Sládek a syn hospodského ze Slaného se sem přiženil, když si vzal dcerou hostinského Pitry z Hrubé Skály. Naproti hotelu je kostel svatého Josefa. Možná si vybavíte aféru jeho faráře, jenž za vlastní peníze nechal vyměnit starou, prošlapanou (a údajně už i nebezpečnou) dlažbu za novou, což mu památkáři nemohli odpustit. Faktem je, že nová dlažba vypadá dobře.

Na Hrubé Skále si vždy dáme něco dobrého v rychlém občerstvení hned vedle hotelu, někdy zajdeme i do něj. Kdo tu ještě nebyl, měl by si projít alespoň začátek Myší díry, to ale neplatí pro ty s větším břichem!

A pozor, NEMAJÍ tu záchody

Myší díra - toto je jen začátek, nejužší místo je až o kus dále.

Na Hrubé Skále se točilo pár pohádek, vy si jistě vybavíte alespoň Prince Bajaju.

Pokračujeme dále směrem k Arboretu, ještě než k němu sjedete, mrkněte vpravo na Kristovo lože, tam ve filmu lehával i sám Bajaja. Jo, a kdo to neví, tak přímo proti Hrubé Skále je nad parkovištěm bývalá prachovna, odvážní k ní mohou vyšplhat po schodech po značené trase.

Arboretum Bukovina je unikátní soubor cizokrajných stromů, které založil již v roce 1857 majitel zdejších panství Jan Křtitel z Aehrenthalu a patří k nejstarším u nás. Nevadí, že stromům nerozumíte, najdete u nich odborné popisky.

Pak po malém výšlapu už jedeme po hraně skal až k Valdštejnu, výhledy to jsou opravdu úchvatné, zvláště na skalní město zvané Kapela (je tam i Kapelník). Dole pod námi jsou Sedmihorky.

Jsme v cíli našeho dnešního putování, před námi je Valdštejn. Je tu sice občerstvení, ale žádné zázraky nečekejte, pivo z lahve, bageta z lednice a největší kulinářský zážitek je teplý párek, vydržet se to ale dá.

záchody tu ale MAJÍ

Malý výklad o Valdštejnu. Začnu tím, že známá postava naší historie, Albrecht z Valdštejna odtud opravdu nepochází.

Je to nejstarší hrad Českého ráje, vznikl někdy v 80. nebo 90. letech 13. století, je tedy asi o padesát let starší než Kost. Do 15. století jej sice vlastnili Valdštejnévé, ale pak jej získali Vartenberkové (stejně jako Kost). Až v roce 1623 hrad kupuje zmiňovaný Albrecht z Valdštejna, hlavně proto, že hrady KOST - VALDŠTEJN - HRUBÁ SKÁLA - měly tvořit obrannný val jeho Frýdlantského velkovévodství.

Na mostu k hradu najdete osm barokních soch našich světců ( sv. Ludmilu, sv. Josefa, sv. Václava, sv. Víta, sv. Jana Nepomuckého, sv. Ivana, sv. Vojtěcha a sv. Prokopa - poznáte který je který?) Vstupné je symbolické, 40,- Kč, nikoho nezabije, návštěva se určitě vyplatí (více fotek najdete ve fotogalerii), mimo jiné je tu kostel Jana Nepomuckého a ve vstupní budově si všimněte údajně jediné opravdové podobizny Karla Hynka Máchy.

Protože se nebe začalo nějak kabonit, museli jsme se vydat domů. Je třeba se kousek vrátit a sjet dolů ke Kopicově statu a pak dál ke Kacanovům. Ten sjezd si opravdu užijete, ale kdo nemá dobré brzdy by měl zvážit...... zda si cení svého života

Kopicův statek je už jedním z mála původních roubených domů, které v Českém ráji najdete (v Sobotce máme třeba ještě Šolcův statek).

Kopicův statek není známý jen svou architekturou (mimochodem ta socha před ním, je socha svatého Jiří drakobijce), ale daleko více ho proslavily reliéfy v přilehlých skalách (projdete se po nich po značené trase začínající hned, jak vyjedete z lesa). Tesal je tu až do roku 1978 Vojtěch Kopic, který se na statek v roce 1938 přistěhoval. I zde se točily nějaké ty pohádky.

U reliéfu Karla IV. si všimněte i barevných sklíček nahrazujících drahokamy, které nad vyobrazením krále najdete.

Jak se ukázalo, houby opravdu rostou:

No a pak už to byl jen sjezd až do Skokov, kde jsme se nazapomněli zastavit ve známé hospůdce. Tady si bez obav objednejte cokoliv. Najeli jsme na silnici směr Sobotka. Na Kosti není občerstvení po 16. hodině otevřeno a bohužel restaurace Helikar už také není, co bývala Bez zastávky jsme tedy vyrazili k domovu. Někteří z nás ale neodolali a v lese z Žehrova zastavili, za což byli odměněni nekolika pravými hřiby, ze kterých pak byly skvělé řízky.

Vlastně nevím, zda byly skvělé....ochutnat jsem nedostal