Krušné hory
Krušné hory 2019
V Krušných Horách jsme nikdy nebyli a tak jejich zdolání pro nás byla výzva. Podle naplánovaných tras to nevypadalo nijak drasticky, co na nich ale nebylo vidět, že tu opravdu nic není. Tedy příroda je tu krásná, což podtrhují úžasné výhledy na severočeskou uhelnou pánev, ale chybí tu byť sebemenší občerstvovny, takže spíš počítejte, že celý den pojedete na vlastní zásoby.
21.7. Mikuláška - Komáří hůrka [30,04 km, převýšení 166m, nastoupáno 501 m]
Útočiště jsme našli v chatě Mikuláška, přímo nad Hrobem. Hezká chatička, kde se zastavil čas a tak jsme se vrátili do doby lyžařských výcviků z našeho mládí, nicméně personál by příjemný i jídlo se dalo. První den byla v plánu 70km trasa až za Tisou do Německa, ale nakonec jsme byli rádi, že jsme ukrojili alespoň polovinu. Kolem totiž kroužily bouřky, takže jsme to vzali jen na Komáří hůrku, kde je prima hospoda a přečkali tam první déšť. Po Sedmihůrské cestě s krásnými výhledy jsme se vrátili na Cínovec a pak domů.
22.7. Mikuláška - Fláje - Moldava [45,31 km, převýšení 264m, nastoupáno 501 m]
Druhý den jsme chtěli dojet na východ od Mikulášky, kam až nám to síly dovolí. Nejdřív jsem si zajel postesknout na Bouřňák, který je už prý pár let zavřený, což je opravdu neuvěřitelné, když z něj vedou sjezdovky na všechny strany a v létě zase těžko hledáte na hřebeni bydlení či něco k snědku. Je to opravdu záhada. Po cyklostezce 23, 231 a 23A sjíždíme k přehradě Fláje, která je krásná, ale i tam se nedá koupit ani voda z nádrže. Mrkneme na Flájský plavební kanál a rozhodujeme se, že díky vedru a absenci hospod nebudeme riskovat hlaďák a sjíždíme do Českého Jiřetína, kde nás zachraňuje pohostinství Na Staré poště. Sice žádný Alcron ale nám přišla vhod.
Proto plni energie stoupáme po silnici nad německý Deutschgeorgenthal (Německý Jiřetín) k prima cyklostezce SäM (Sächsische Mittelgebirge), která nás po rovně dovede až nad Holzhau a pak zpět přes hranici na Moldavu. Tam zdoláváme asi vůbec nejhorší stoupání, nahoru po silnici nad fotovoltaiku je to v dnešním vedru prostě nevyjetelné. Dole u nádraží je v malé hospůdce naštěstí otevřeno a můžeme si dát alespoň pivko s polévkou. Pak už je to jen 3 km "domů", pochopitelně vesměs do kopce. Zjišťujeme, že Krušné Hory jsou sice krásné, ale cestu tu vedou nepochopitelně stále nahoru a dolů, místo aby drželi vrstevnici. Zvlášť v letním parnu je to dost náročné.
23.7. přejíždíme z Mikulášky do Bezručova údolí nad Chomutovem do penzionu Druhý mlýn. Cestou jsme se ještě podívali na zámek Jezeří a zříceninu hradu Rýzmburk.
24.7. Druhý mlýn - Šebík - Kalek [50,48 km, převýšení 422 m, nastoupáno 1 166 m]
Následující den si necháme poradit domorodci a na hřebeny se vydáváme Bezručovým údolím. Je to asi 8 km se stoupáním 4-5 %, takže se to celkem dá, v dnešním vedru se před teplem ale obtížně schováváme i v tomto úzkém údolí. Nevšimneme si odbočky pod vodopádem Chomutovky a vlastně omylem vyšlapeme až na Horu sv. Šebestiána (ten poslední kus byl chuťovka), které se tu jinak neřekne než Šebík. Vracíme se tedy zpět a ten strašný krpál pod Polskou bažinou tlačíme. Pak už to mělo být podle mapy jen po vrstevnici, což se nenaplnilo zcela, tak jako vlastně na všech našich cestách po těchto horách.
Dalším cílem byl Kalek, kde jsme se chtěli v místním zámečku najíst, ale až teprve tam jsme zjistili, že fungují pouze přes víkend! Uprostřed letní sezóny! To nepochopíte, ale ono je to tu tak trochu zvyk, když už se hospoda najde, je zavřená, trošku jako hospoda Na mýtince nám to přišlo. Díky urputnému teplu a hladu měníme opět trasu a vynecháváme Horu sv. Kateřiny.
Mapa nám naznačila, že v Zákoutí by mělo být možné něco zakousnout, což si tentokrát už raději telefonicky ověřujeme a chatu Bernavu můžeme opravdu doporučit. Nejen pro to jídlo, ale především pro ochotu, zachránili nám život. No, a pak už je to opravdu jen a jen z kopce, z Bečova do údolí Chomutovky dokonce dost prudce (z 850 do 450 m.n.m.). Dnes jsme si opravdu mákli, však jsme na 50 km nastoupali téměř 1,2 km se sklonem 5,1%. Zítra to musíme nějak vylepšit.
25.7. Druhý mlýn - Přísečnice [34,06 km, převýšení 434 m, nastoupáno 583 m]
Druhý mlýn má jeden nedostatek, není tam internet a recepce vám informace o cyklobusu nebo vlaku nepoví. Včera jsme tedy na vršcích Krušných Hor zalovili na netu a zjistili, že stačí sjet po cyklostezce do Chomutova k Penny, kde je zastávka busu, který občas bere kola (nutno zjistit dle aktuálního data!). Nedaleko je i nádraží a vláček do Křimova pod Šebík také jezdí, takže by se dal využít i ten. Vyvezli jsme se tedy až na Šebík, čímž jsme si ušetřily 500m převýšení.
Dalo by se říct, že jsme plni energie vyrazili směr Klínovec, ale vedro nás opět přinutilo to vzít jen k vodní nádrži Přísečnice a pak kolem Jelení hory zpět k Satzungu a nad Šebík. Opět bez možnosti se občerstvit, když nepočítám Karlův pramen nad Přísečnicí. Po krátké výměně názorů jsme se nevraceli po velmi frekventované silnici od hraničního přechodu, ale rychle jí přejeli a kolem Polské bažiny se stočili do Bezručova údolí, kterým jsme dojeli zpět.
Dojem z Krušných Hor je takový rozporuplný. Příroda je tu krásná a stejně tak krásné je, že tu opravdu mnoho lidí nepotkáte i v sezóně. Bohužel tu asi díky tomu budete těžko hledat, kde se nějak občerstvit, což je ve vedru trošku problém. Příště bychom tedy jeli na jaře či na podzim, v každém případě ale s nejméně tisícovkou najetých kilometrů, aby nás ty místní kopce tolik netrápily.
Zítra nás čeká přejezd do Třeboně, který strávíme v Kyselce, ale ještě před tím se podíváme na Hasištejn.
