Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

Začnu ale s Rokytnicí. Je to totiž právě týden, co jsem udělal tuhle fotku: 

Eva, Jana a Roman na Sachrovce (11° Svijany za 30,- Kč), kde jsme si užívali krásného sluníčka (za nimi je Lysá).

O týden později už nasedáme na kola a vyrážíme za prvními kilometry. Zuzanka a já to bereme přes panelku, Kája hrdinně pojede Lhotkou po silnici, sraz nahoře u jezeďáků. Sníh se stále najde, třeba i pár desítek metrů od domova, teplota však atakuje dvacítku, takže pohodička.

Mazlavé blátíčko nedává šanci to projet, ono se to dá obtížně i vytlačit. Za chvíli jsme však nahoře a pádíme po panelce, jenže ouha! Vrata jsou zavřená (bude to tak již napořád?,) a tak to zkoušíme objet zleva, přece jen se nám nechce vracet. 

Pokud se tedy dáte vlevo, najdete po chvíli lesní cestu, ale pozor, ta k naší silnici nevede, ústí na asfalt až v Plhově a to my nepotřebujeme, Kája (ta) nás čeká u jezeďáků. Naštěstí zezadu už tento velký areál zcela postrádá plot. Tudíž není težké se tak za sily opět dostat dovnitř a v poklidu dojet až k váze, kde se shledávám s potomkem.

Zuzanka však nikde, začínáme být s Kájou trošku nervózní, ještě před pár minutami jsem jí viděl ujíždět kolem areálu doufaje, že stejně jako já jede po panelech uvnitř. To byl ale omyl, ona to poctivě celé objíždí a za chvíli jí už vidíme, jak se k nám blíží.

Pokračujeme dál na Šalandu a dochází k první korekci, původně míněný Plhov měníme za Samšinu a směřujeme do Zámostí, kde se dáváme vlevo na Mladějov. Poznání, že se to dá vzít ještě před Mladějovem vpravo způsobuje, že Zuzanka na nic nečeká a již odbočuje. 

Zákutí je to hezké, jen trošku kopcovité . Na řadě je malá hádanka, copak vám todle připomíná (ti bez fantazie najdou řešení na konci)? 

Opět si neodpustím a fotím Mladějovská zámek se siluetou Trosek (od Lovče). 

Sjíždíme do Mladějova a už se těšíme na prvné letošní černou kněžnu. Jenže ouha, naše oblíbená zadní hospoda má zavřeno, prý až v sezóně a v přední hospodě černé pivo vypili a bude až zítra, to je tedy pech. Po krátkém občerstvení tedy ujíždíme dál, vyšlapat do Stéblovic se nám zdá jako brzké ukončení dnešní vyjížďky, a tak pokračujeme dále na Nebák. 

Nejen sníh, ale i led na rybnících není v tuhle roční dobu nic neobvyklého. Sjezd dolů na Nebák byl až nepříjemný, jako bychom projížděli lednicí!! Však námraza a sněhové bariéry, pravda už jen pár centimetrů vysoké, jasně naznačovaly, že tady ještě zima stále vládne. 

Nemeškáme a ujíždíme za sluníčkem, které na nás ze stínu vykoukne až u Podsemínského mlýna. 

I tady by se dalo s trochou odvahy ještě bruslit, to U Přibyla se na nás smějí první sněženky. 

O kus dál na křižovatce pod Chlumem se v louce zapomněli nějací travní trpaslíci . 

A v pleskotském údolí se můžeme pokochat zcela regulérním ledopádem. 

To už se sluníčko pomalu kloní k horizontu a chlad nás žene k domovu. Přes Nepřívěc a Hůru už to máme kousek. Byl to příjemný první letošní výlet, doufáme, že jich bude ještě hodně! 

[odpovědí na otázku, cože to má být vidět na zdi stodoly v Lovču je: jelen! ]