Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

Nejdřív ale musíme vystoupat kousek pod Žákovu horu, kde pramení Svratka.

Jsme ve výšce 787 m.n.m. a je to dnešní maximum. Vlastně teď už to bude jen dolů (no, nebylo, ale to tady nikoho nepřekvapuje). Až do Hlinska je to však velmi hezký sjezd vyplněný tu a tam malým kopečkem.

Po 16 km z kopce, když jsme projeli Herálcem, Vortovou a Hamry, jsme v Hlinsku. Přesněji řečeno kousek nad Hlinskem ve vesničce Medkovy Kopce, kde se nachází zábavní centrum Peklo Čertovina.
Můžete si tu totiž koupit lístek na produkci, která začíná snad každou hodinu. Ocitnete se pak ve sklepích pod restaurací, kde jsou k vidění různé, snad i vtipné, scénky v podání všelijaké pekelné i jiné pohádkové havěti. Tak tohle jsme si odpustili (přeci jen je to sem 30 km a to samé máme pak ještě domů) a bereme za vděk jen tou restaurací.
Pohled do jídeláku začíná těmito dobrotami.

A tahle prasárna se jmenuje obžerství. Zde už ani nepíšou, pro kolik lidí to vlastně je, odhaduju že tak pro půl autobusu (ta lopata je na uhlí).

My si dali obyčejný řízek a byl dobrý.

Za těmi "okny" v patře jsou pokojíčky, které si může každý pronajmout a jako "domácí" mu jsou pak přiřčena jistá privilegia, jako třeba přístup do míst, kam prostý lid nesmí (Kocourkov), atd. Ono to tady není vidět, ale i na terase jsou stoly ve dvou řadách a spolu s interiérem se sem vejde jistě ke stovce lidí. Dnes tu ale nebyl skoro nikdo.
Rád bych ale poznal architekta, který tohle navrhoval.

Stylové je tu všechno, včetně WC. Dokonce i to splachování je takové čertovské.

Je tu hrozně moc detailů, což se nedá pokrýt fotkama, to se musí vidět. Třeba židle je tu každá jiná, některá i s ocasem.

Blbě se to fotí, takhle s bleskem to je asi nejhorší. Asi si budu muset nadělit novej mobil s lepší optikou 

Celé je to tu takové propletené, že musíte chvíli zkoumat, kam to vlastně vede a jak se dostat tam, kam zrovna koukáte.

Domů se vracíme přes Svratku, kde nám síly do stoupání z Milov do Krátké dává marlenka a kapučíno v hospodě U Berušky.
Dále pokračujeme zvlněným terénem podle řeky Svratky (teda rozrazil jsem tam neviděl) vesničkami s půvabnými názvy: Česká Cikánka, Moravská Cikánka, České Křižánky, Moravské Křižánky.

Stoupání je to fakt vydatné. Na pár kilácích o 100 m nahoru, když občas je to k 10%, ale s tím dopingem ve Svratce to nakonec dáváme. Můžeme se totiž kochat krásou kolem, míjíme hezké upravené roubenky a vůkol je téměř nedotčená příroda.
Jo a támhle ten hotel naproti ve svahu, tam jsme před pár dny obdivovali pařezovou chaloupku Křemílka a Vochomůrky (mimo jiných).

Jeden domeček Pohádkové vesničky v Podlesí.

Kousek japonské zahrádky ve Sněžném.

A to už jsme skoro doma. Hotel Medlov a stejnojmenný rybník jsou od Třech Studní už jen pár set metrů.