Nejlepší cyklotrasy v České republice a blízkém i okolí

Vydatné deště zvedají mnohé toky, Ploučnice je na tom stejně. Porovnejte rozdíl dvou dnů. Za chvíli uvidíme, že i pro nás to bude problém.

Cyklostezka v Mimoni pod mostem je zaplavena! Ale nebojte, tohle už fotím směrem dozadu, takže se to dá v pohodě projet.

V Mimoni mají krásný Zámecký most, ale nic víc mimo to, že byl nedávno zrekonstruován, jsem o něm nenašel.

Z Mimoně na sever vede krásná, celkem nová, cyklostezka.

A už jsou tady zas! Narozdíl od těch z obory u Starých Splavů, se tito nebojí.

Dokonce je mezi nimi i jeden daněk v černém!

I daňčata jsme viděli.

Ve Velkém Grundově měním baterii v kameře a slyším divné klapání, a oni to čápi! Už dlouho jsem je neslyšel.

Mají tu i tohle soukromé skalkové miniarboretum. Když se s majitelem dohodnete, pustí vás i za plot na prohlídku.

Před Brništěm je Zdislavina zahrádka, dle mapy.cz místo vzniklo v roce 2010. V okolí skalních sklepů je několik informačních tabulí, upravená zahrada a místo pro nabrání dalších sil k turistice.

Abychom se podívali na tyto celkem nové reliéfy, musíme sesednout z kola a před Brništěm se vydat po žluté vzhůru do kopce. První je tento.

Projdeme bránou a ...

Poznáte? Zuzanku jistě, ale toto je přece mozkomor! Uuuuuuu!!!!!

Chudák indián už přišel o kus nosu.

Jiří se bije s drakem, který má tělo až za rohem.

Na sestupu míjíme ještě toto umění (pro mne je to nějaký ksicht, pro Zuzanku sova, a co pro vás?). Už delší dobu slyšíme, že pod námi je nějaká pouť, těšíme se proto na grilovanou klobásu a turecký med.

Vidíte? Indián je ještě s nosem.

Nezdravá strava nebyla, chtěli vstupné a protože my na houpačky a kolotoč nechtěli, pokračovali jsme dál. Toto jsou další plastiky před Brništěm (skleněný strom).

Vyšlapali jsme celkem výživné stoupání za Brništěm a pak sjeli do Lindavy. Z té už je to sem kousek. Koukáte na Pusté kostely, rozsáhlé podzemní prostory s klenutým stropem, které podepírají mohutné skalní pilíře. V místě jeskyně kdysi býval pískovcový lom (pro nedaleké brusírny zrcadel).

Stala se mi tu zvláštní věc. Ucítil jsem zachvění vzduchu a jakoby kolem mne něco proletělo. Hned jsme začal mačkat spoušť a opravdu!

Duch! Opravdu tu byl!

Doslova mnou proletěl!

No, asi jste poznali, že se nic takového nestalo. Ve skutečnosti to vypadalo takhle, to jsem jen blbnul s ostřením a vy jste vlastně viděli můj dech. Ostatně ta mlha je reálná, je tu skutečně chladno.

Na skále vedle jeskyně je vytesaný obraz Ukřižovaného Krista, u něhož klečí Panna Maria a Maří Magdalena.

O téhle technické památce ví málokdo a je doslova jen pár sovek metrů od Pekelných dolů.
Je to asi 300m dlouhý náhod k nedaleké brusírně, téměř celý vytesaný ve skále.

Kdyby nebylo po těch lijácích, dalo by se podívat i dovnitř.

Je tu i tato velká jeskyně.

Nestabilní pískovec je tu sešněrován mnoha ocelovými táhly, aby dál nedocházelo k destrukci, jak je vidět zde.

Náhon vede i po povrchu, ale když udělám čelem vzad ...

... je tu další tunel.

Ani do něj jsem díky vodě nevlezl.

No, a je to tu, Pekelné doly! Dál už bez komentáře, pokochejte se:

V Pekle už mají nachystáno ...

A dá se tu i najíst!

V Mimoni se zastavujeme u Městského muzea, kde vedle za plotech mají Boží hrob, jenž má zajímavou historii, stojí za přečtení:
Roku 1651 koupil tehdejší statky Mimoň a Děvín Jan Putz z Adlersthurnu, císařský rada dvorní komory s erbovním nadáním a rytířským stavem rodu. Ten cestoval v roce 1625 do Říma a odtud dál do Jeruzaléma, kde vyhledal místa utrpení a smrti Ježíše Krista, posvátná všem křesťanům. Přitom vznikla myšlenka vybudovat pro poučení věřícím kopii Božího hrobu i ve své vlasti.
O svědomitosti zápisků svědčí okolnost, že když po návratu zjistil, že mu chybí rozměr vchodu ke Kristovu hrobu a míry kamene, kterým je nutno hrob zakrýt, navzdory těžkostem a námaze, které taková cesta tehdy představovala, vydal se do Jeruzaléma podruhé, aby všechno ještě jednou zakreslil.
Při návratu na této druhé cestě z Jeruzaléma nebezpečně onemocněl a musel pak ležet půl roku v Římě. Po uzdravení se vrátil přes Loreto do Vídně. Ve střední Evropě stále ještě trvala nekonečná třicetiletá válka a nebylo možné plánovanou stavbu uskutečnit. Roku 1655 bylo pro stavbu vybráno místo Na pískách vedle zříceniny kostela sv. Kříže a když r. 1660 Jan Putz umíral, musel mu nejstarší syn Jan František Edmund u smrtelné postele slíbit, že kapli Sv. hrobu v Mimoni postaví. Stavbu započal r. 1665 významný stavitel Giulio Broggio a dokončil r. 1667. O rok později byla slavnostně vysvěcena.

36,9km, 269m
https://mapy.cz/s/marapecebe