Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

Olince, Dádě a Kájovi (on), kteří minule, po dovolené v Chorvatsku, nechtěli nic dlouhého, jsme naordinovali krásných 60 km.

Oddíl čítal i mě (Martina), Zuzanu a Tomáše,  a  pustili jsme se  již známou trasou směrem k Dolnímu Bousovu, Obrubec, Lítkovic do Bakova nad Jizerou.

Tentokrát jsme na přejezdu čekat nemuseli,  a tak po přejetí mostu přes Jizeru, jsme dojeli až do Ptýrova.

I když jsme plánovali oběd až v Mnichově Hradišti, kde Kája objevil výbornou hospodu, přesto nás farma v Ptýrově překvapila nápisem na dveřích: "Firemní akce - dnes pro veřejnost nevaříme". Když tedy budete plánovat cestu s tímto cílem, pamatujte, že zde může být zavřeno. Hospoda v Hradišti, kam za chvíli dojedeme, může být dobrou náhradou.

Po občerstvení (mimochodem, nakonec jsme zjistili, že kdybychom chtěli, nějakou tu baštu by nám zde uvařili, i když měli tu firemní akci )  nesjedeme dolů k Jizeře k Veselé, ale vracíme se zpět do Branky, kde má Ptýrov krásný obecní úřad.

Copak to je za pány na bustách se nám ale zatím zjistit nepodařilo.

Cesta k Mnichově Hradišti je i nadále pohodová téměř po rovině, k Hradišti nakonec absolvujeme hezký sjezd. Pozor, tu hlavní silnici je třeba jen přejet a hned se dát vlevo ke Klášteru.

Tak to je ON. Starý klášter, kde se nyní vaří pivo. Bývaly časy, kdy byl Klášter vyhlášeným pivem, ale jak umřel sládek "strejček Pelantů" už to stojí za prd............

Pivem pivařů nyní Svijany!

Tenhle klášter zde zřídili už roku1145 cisterciáni a vznik samotného Mnichova Hradiště s ním přímo souvisí. První písemná zmínka o městě je z roku 1279, kdy klášter navštívila královna Kunhuta, vdova po Přemyslu Otakarovi II., vězněná v té době se svým synem Václavem na Bezděze. Protože však byla žena, nemohla pobývat v klášteře a mniši ji pohostili v městečku Hradiště.

To už je Hradiště na dohled, ještě přejedeme Jizeru zpět na levý břeh.

V Mhichově Hradišti je hezký zámeček, který zde začátkem 17. století nechal postavit Václav Budovec z Budova, jeden z vůdců stavovského povstání a po jeho neslavném konci se stal majitelem další významný šlechtic našeho okolí, Albrecht z Valdštejna.

My se ale historií dnes kochat nebudeme, zastavíme se na oběd hned pod zámkem.

Tahle hospoda je zajímavá hned z několika důvodů. Jednak tu opravdu dobře vaří, ale třeba polévku zde roznáší v terině a když si dáte i druhé jídlo, máte jí zdarma (i ta polévka je zde opravdu dobrá). Když vám přinesou jídelní lístek, určitě si jej pořádně prohlédněte. Tolik jídel jsme na jídeláku vživotě neviděli, Polraich by určitě padnul na záda ... Je to zkrátka tlustá kuchařka s cenami . Nu což, ne vždy je to známka špatné kuchyně, i když si neděláme iluze, že když se nejedná o hotovky, mohou mít na všechno čerstvé suroviny. My zde ale na minutky čekat nebudeme, dáváme si dobroty z hotových jídel.

Pak už zbývá projet Hradištěm a vydat se směrem k Turnovu, po krajské silnici, kde naštěstí díky blízkosti dálnice není velký provoz. Dojedeme až do Březiny, kde už po známé cestě kolem Žabakoru míříme až do Příhraz a dále do Žehrova, kde si Na špejchárku dáme před cestou ke Kosti ještě jedno občerstvení.

Přes žehrovský les je to z kopce do kopce, vždycky se tu trošku zapotíme, ale ke Kosti už je to zase hezký sjezd zakončený další občerstvovací stanicí, i když v tuto podzimní dobu už tam toho moc na výběr nemají. Nás však stejně hranolky nelákají, dáme jedno a jedeme dál. Kubáci už vyráží přímo do Sobotky, my se ale vydáváme ještě Prokopským údolím na Mladějov, kde nás v hospodě čekají další kamarádi.

Když je zmerčíme, je nám jasno, že už mají notně nakoupeno,  ale chvíli s nimi posedíme, dáme pivko a nedůvěřivě hledíme na nejistý krok některých z nich směrem ke Kosti, kde nyní bydlí (ano, i vy si můžete za 2 000,-- Kč na víkend zaplatit ubytování přímo za hradbami hradu v malém domečku nad turnovskou branou - čtyři až šest lidí se tam vejde - jo a cena není za kus, ale za celý domeček).

Nám pak už zbývá projet Nepřívec, vystoupat na Hůru a pak sjet přímo domů.

Tímto asi končí naše letošní cykloputování, protože v době, když tento text píšu, je na teploměru -1 stupeň a před pár dny jsme tu už měli pět centimetrů sněhu.

Ujeli jsme téměř 1 100 km (někteří z nás i o 200 více, viď Zuzanko) a moc nám to pomohlo. Nejen, že jsme shodili řádný počet kilogramů, ale pocítili jsme i lepší pocit na duchu, takže cyklistice zdar a ahoj zase na jaře!

Ale aby to tu nebylo půl roku zcela mrtvé, už nyní vám můžeme slíbit obrazovou reportáž z leteckého výletu nad Českým rájem!