Ptýrov

29. 8. 2009

Dnes jedeme v sedmi, já, Zuzanka, Kája (ona), Tomáš a sousedi Viktorka, Zorka a Marek, nikdo další, ačkoliv jsme jich zvali hodně, s námi nevyrazil. Kája (on), Dáda i Olinka se cachtají v Chorvatsku, takže ani oni jet nemohli.

Co to píšu. Jedeme v pěti. Sousedův synek Vojta nebyl k probuzení a puberty Kája s Tomášem jeli AUTEM!!

Zcela netradičně vyrážíme směrem k Dolnímu Bousovu. Jako sobotecká náplava právě z Bousova si vybavuji, že jako děti jsme chodili od Červenského rybníka na Rohatsko zadem, takže před Bousovem odbočujeme vpravo a v zatáčce k rybníku vlevo na polní cestu. Léta běží vážení, a tak po chvíli narážíme na husté kopřivy, kterými je stará polní cesta zarostlá a tudíž neprůjezdná, proto se musíme vrátit. Vzpomínky z dětství jsou fakt už trochu zastaralé.... Vracíme se tedy na silnici a lipovou alejí jedeme Bousovem. Myslíme však, že kolem hřbitova a koupaliště už cestu na Rohatsko najdeme.

Koupaliště v Bousově už má své roky, ale zdá se být čisté a upravené. Je sice sluníčko, ale teplota, necelých 20 stupňů, dnes žádné návštěvníky nepřilákala.

Jedeme tedy polní cestou ke starému lomečku, kde se cesta mění v úzkou pěšinu vedoucí vedle kolejí.

Naštěstí po pár stech metrech se objevuje opravdová polní cesta a my si to štrádujeme k Rohatsku. Překvapuje nás velké množství nových domů. Tolik jsme jich tady nečekali.

Na Rohatsku se vracíme na silnici a směřujeme přes Bechov do Obrubec a dále k Lítkovicím.

Napravo si všimněte v dálce budovy školy ve Všeborsku. Prý se okolní vesnice složily na školu a aby neměla nějaká výhodu, postavili jí právě zde, aby to děti měli z okolí zhruba stejně daleko.

V Lítkovicích odbočujeme vlevo (zajímavě tam zbourali starou roubenku).

Přejedeme přes koleje a už je vidět v lese konec polygonu. Boleslavská Škodovka tam testuje tajně své vozy.

Projedeme Chlumínem, kde oficiálně silnice končí, ale nemějte obavu, asfalt pokračuje dál.

V Žaboklikách, což jsou vlastně jen dva domečky vlevo mezi stromy, se dáváme vpravo do Násedlnic. První odbočku na Koprník před Násedlnicemi míjíme a v samotné obci odbočíme vpravo. Vlevo je vidět vrch Baba a pod ním Horní Stakory.

1000km!!!!

Zuzanka před pár týdny, když jsme jeli ze Špindlu hulákala na Benecku a slavila svojí letošní první tisícovku, mě to potkalo kousek za Chlumínem v Zájezdech.

Pak už jen projedeme Horkou, podjedeme pod dálnicí a jsme v Bakově. Nevíme, jak to děláme, ale opět musíme čekat před závorami, až projede vlak.

Dlužno dodat, že zatím jedeme stále z kopce nebo po rovině a bude to tak s několika málo výjimkami až domů, trasa je to téměř tak pohodová, jako k Bučickému mlýnu.

Oblačnost se pomalu vybírá a sluníčko nás začíná hřát, můžeme tedy začít svlékat bundičky. Ještě před mostem přes Jizeru chvíli obdivujeme cyklisty absolvující poslední kilometry Alpine Pro Bakovského maratonu.

Jim čistí silnici strážníci, my musíme být ale před auty opatrní, naštěstí jedeme po cestách, kde je malý provoz.

Přejíždíme most a pokračujeme vpravo, na první křižovatce pak odbočujeme vpravo na Branku a Mnichovo Hradiště. Silnice je to dobrá, a tak jsme za chvíli v Ptýrově.

Je zde ustájena hromada koní, dva parkury a další nezbytné věci k chovu koní, je tu také výborná restaurace, nemají tu ale svijanskou třináctku. Odvážným doporučíme výbornou dračí polévku, ostatní si v jídelním lístku jistě najdou také tu svou dobrotu. Prolistujte si ho pořádně, uvidíte, jak tento krásný areál vypadal ještě před pár lety. Je neuvěřitelné, jak přetvořili obyčejný venkovský kravín.

Přímo ze zahrádky se můžete pokochat pohledem na Mužský, vlevo od něj jsou Drábské světničky, vpravo za komínem pak Valečov, tamtudy dnes ještě pojedeme.

Původní záměr byl, pokračovat ještě do Kláštera a Mnichova Hradičtě, ale příjemná obsluha nás informuje, že Jizeru můžeme přejet i nedaleko pod Ptýrovem, stačí projet areálem a mezi topoly se dát po silnici vpravo. To také činíme a v Ptýrovci najíždíme na malý most (za tím domečkem vpravo).

Je to vlastně jen větší lávka pro jedno vozidlo.

Voda tu jakoby ani netekla, to bychom pádlovat nechtěli. Však zde Jizera teče od jednoho vysokého jezu k druhému.

Za mostem se dáme po polní cestě vpravo a mineme prý teprve nedávno zatopený lom (koupat se tam nesmí).

Jak dojedeme na silnici jedeme vpravo a po pár stech metrech se dáváme na krajskou silnici doprava do Veselé. Dejte pozor ať to neminete, hned na kraji Veselé, jak vyjedete malé stoupání, se je třeba dát vpravo. Podjede se tak dálnice a můžeme pokračovat dál k Bosni.

Tak taková je cesta dnes celý den. Slušný asfalt, žádné velké stoupání, žádné vedro, ale sluníčko občas příjemně zahřeje. Když se otočíte, uvidíte v dáli za Mnichovým Hradištěm Bezděz, před sebou zase Valečov a Boseň.

V Bosni je prý hezké zahradnictví, musíme se tam někdy zastavit, před vesnicí samotnou mají školku.

Dál už to vlastně znáte, je to kus naší trasy do Svijan. Pod Valečovem se zastavujeme na malé občerstvení, dopíjíme vlastní nápoje a minerálku, nemají tady ani točené pivo, z jídla snad jen tatranky. Nedaleko odtud bývala v Zásadce vyhlášená hospoda, byli jsme tam dokonce jednou na svatbě. Bohužel před lety lehla popelem a zbylo z ní jen toto.

Za bývalou hospodou si vyšlapeme krátký kopeček vlevo (rovně je to na Mužský) a je tu krásný sjezd až do Dnebohu. Zde se hned na kraji nezapomeňte zastavit a podívejte se vpravo. Staví se tam ekologický dům, jenž má másto střešní krytiny mech.

Následuje mírné stoupání k Drábským světničkám a další sjezd až k Žabakoru. My tentokrát nepokračujeme dál, ale ještě před rybníkem odbočujeme vpravo k Příhrazům, nad námi se vpravo na skalní hraně tyčí Krásná vyhlídka. Bohužel nebyl čas čekat na sluníčko, takže hospoda asi není moc vidět.

Najednou se proti nám řítilo cosi težko určitelného. Dělalo to kravál a smrdělo to.

Byla to tlupa asi padesáti motorkářů, kteří jeli ... na starých mopedech Stadion! No, a pak už je to opět známá trasa. Odbočujeme vpravo k Příhrazům a v Žehrově se stavujeme na jedno, abychom lépe projeli lesem na Kost. Tam dáme malé občerstvení a aby to nebyla nuda, rozhodujeme se tentokrát nestoupat kostečákem a pak na Humprecht, ale za hrází se dáváme vlevo do Libošovic po červené Prokopským údolím.