Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

Takže tedy po silnici do Staňkovy Lhoty, vyšlapta na Čakan a náš oblíbený sjezd do Starých Hradů. Věřte nebo ne, ale za 33 minut jsme byli na náměstí v Libáni. Bohužel, hned jak jsme dojeli začalo nepříjemně pršet . Ovšem na náměstí jsme zahlédli malé hloučky cyklistů.  Kvůli dešti se ale hloučky náhle rozprchly a u hospody zůstal pouze jediný kolista v dresu pivovaru Svijany. Ukázalo se, že to byl hlavní pořadatel Jirka Štěpán. Vyjednal otevření restaurace před otvíračkou, a tak jsme se tam mohli nejen schovat před deštěm a dát si horký čaj, ale rozhodnout se, co budeme dělat dál. Bylo jasné, že v dešti v devět nevyrazíme, a tak jsme čekali. 

Zaplatili jsme 40,- Kč zápisné a dostali itinerář, ze kterého jsme se dozvěděli, že naš směr budou Rožďalovice a Tour zakončíme v Dolním Bousově. To už jsme také věděli, že rozhodně o žádný závod nepůjde, což naznačil i věkový průměr účastníků. 72 letý Honza byl sice nejstarší, ale i v jeho věku ujede ročně 4 000 km (!). Deset hodin, slunce svítí a my tedy vyrážíme. Ještě je třeba do sebe vrazit povolený doping. 

No a už jsme tedy na cestě, Jirka si na nás hned v úvodu vymyslel stoupání od Plastimatu nad Libáň. 

Čekáme na poslední opozdilce a určuje se směr na Kopidlno. Při pohledu na okolní zvlněnou krajinu musíme opět konstatovat, že je ta naše zemička opravdu krásná. Toto je pohled zpět na Údrnice, kterými jsme projeli. 

Pak následovaly Únětice a Bílsko a už jsme byli v Kopidlně. Jenže tam nás opět dohnal déšť a tak jsme se rychle schovali u restaurace U Tomáše. 

Ovšem pan hostinský z této restaurace, co po pár minutách restauraci otvíral, byl na nás zmoklé chudáky fakt dost nepříjemný  a tak toto zařízení nedoporučujeme. Naštěstí je o kus dál další hospoda, která nás s ochotou přijala, jenže to už vysvitlo sluníčko a větší část peletonu se rozhodla toho využít a pokračovat bez návštěvy restaurace, nebe totiž hrozilo dalšími srážkami. Menší část účastníků si však v hospůdce už objednala, a tak řekli ať jedeme napřed, že nás brzy dohoní.

Bohužel se nám podařilo dát se dohromady až v Rožďalovicích. 

Od nádraží vede opravdu velmi příjemná asfaltová silnice ke Kamensku a dál k Bučickému mlýnu. V Kamensku dejte velký pozor na koleje, naše souputnice na vlastní odřeniny poznala, že opravdu není radno na kole jezdit přes přejezd jinak než kolmo. Po mokré koleji se jí smeklo přední kolo a už to bylo.

Naštěstí to bylo odolné děvče, otřepala se, a bez většího zranění pokračovala dále beze ztráty kytičky. Jirka sice rychle přispěchal se zásobou obvazů, ale nebylo toho opravdu třeba. Vy si jen vtlučte do hlavy, že přes koleje jen a pouze kolmo! 

V Kamensku jsou k vidění opravdu mistrovsky upravené vagóny předělané na chatičky.

Cesta dále pokračuje stále po asfaltu, navíc zde opravdu nehrozí, že potkáte nějaké auto. 

Na trase stále potkáváme následky nedávné vichřice, dokonce byl změněn i původní cíl cesty v Rokytňanech (nešel tam stále proud...... hospoda s vyteklými mrazáky... bez chlazení.... to prostě není zařízení schopné provozu).

Hurá! Bučický mlýn, to je fata morgana pro ty, co tam ještě nebyli. 

První písemná zmínka o panském mlýně, který stával v těchto místech na tehdejším potoku Leština (nynější Mrlina), pochází z roku 1639. Zásadní přestavba mlýna proběhla v roce 1910, za Jiřího Lobkowicze. V roce 1932 Lobkowiczové celé rožďalovické panství prodali a zámek připadl boromejkám (členkám kongregace milosrdných sester řádu sv. Karla Boromejského) a mlýn na Bučici koupily "Rolnicko-družstevní podniky a. s." rožďalovického cukrovaru. Ještě v roce 1956 je zde uváděn správce a mlynář, v roce 1963 je mlýn definitivně uzavřen. V roce 1970 objekt koupila Prefa Hýskov (v té době byl k mání za 18 000,- Kčs) s tím, že z něho vybuduje rekreační zařízení. Tento záměr ovšem nikdy nebyl naplněn a tak budovy více než 20 let chátraly. Majitele změnil až v roce 2000, kdy ho koupil pan Jiří Petersik. Ze zdevastovaného mlýna postupně vznikl nádherný, perfektně opravený objekt, s obnoveným náhonem i vodníkem  Kolískem na něm.  

Opravdu romantické zákoutí, které jsme si zamilovali. Jen tu bylo trošku pusto, i na otevření zájezdního hostince jsme si museli počkat, ani ceny nepatří mezi ty zrovna nejnižší, ale to prostředí za to prostě stojí. Původní dohoda byla, že zde počkáme na naše opozdilce, ale i když jsme se tu občerstvili a přečkali další přeháňku, stále nebyli v dohledu. Padlo tedy rozhodnutí, že na ně počkáme v nedalekých Rožďalovicích. 

Vjížďíme do Rožďalovic s honosným barokním kostelem svatého Havla z 1. poloviny 18. století, který dnes slouží jako domov důchodců. Mimochodem, okolní lesy okouzlily nejednoho malíře, mezi které patří třeba i Max Švabinský. Zaujalo nás jedno stavení, kde majitel nechal celé stavení napospas břečťanu a dopadlo to takhle. 

Ten kříž, co vidíte, to je ve skutečnosti stožár s anténou porostlý touto rostlinou.

V Rožďalovicích jsme zajeli až k restaraci Rychta, kde to sice ještě není zcela dostavěné, ale vaří tam opravdu velmi dobře. 

Marně jsme čekali na opozdilce, a po dlaší přeháňce jsme se rozhodli neprodleně pokračovat dále, dokud svítí sluníčko. Naštěsí jsme zbylou část výpravy potkali ještě v Rožďalovicích a vydali se společně do Košíka. Tam nás dohnala dokonce menší bouřka, ale i tentokrát jsme to přestáli v pohodě, část se ukryla u jednoho stavení, někteří našli útočiště v místí restauraci (černý mrak bouřky je nad ní ještě jasně vidět). 

I zde bylo vidět, jak ve čtvrtek řádila bouře . Hned, jak přetalo pršet jsme vyrazili do kopce na Sovolusky. 

Vystoupali jsme až k silnici mezi Seleticemi a Prodašicemi a vydali se vpravo k Ujkovicím. Po cestě míjíme deset pomníčků mrtvých z konce II. světové války. 

Začátek května 1945 zde byl opravdu hodně dramatický.

Pak už je to jen známá cesta, kterou jsme absolvovali před časem, když jsme jeli do Dětenic. Někteří se ještě zastavili v Rabakově a prohlédli si muzeum starých motorek Jawa, ostatní ujížděli dál k Domousnicím, kde jsme si vyfotili snad vůbec první vinice v tomto kraji. 

Jenže opět se blížil nehezký mrak a my si mysleli, že to dorazíme až do Bousova. Velký omyl!  I když se zdálo, že mrak jde mimo nás, před Skyšicemi nás dostihlo mírné krupobití, a to na kole není opravdu nic hezkého. Z posledních sil jsme se ve Skyšicích u staré kovárny schovali. 

No a pak už to bylo do Bousova jen kousek. Nakonec jsme se tam shledali i s opozdilci a celou Tour de Český ráj tam zdárně zakončili. 

U Papouška na benzínce v Bousově vaří opravdu dobře a my to pak už jen dorazili do Sobotky.

Závěrem zbývá poděkovat: "Milý Jirko, děkujeme za nápad pořádat Tour de Český ráj,  za organizaci, za griotku, za slivovici ...! Milí spolukolisté, Vám všem děkujeme za hezky prožitý den, za doboru náladu, za Vaší společnost. A těšíme se, že se brzo uvidíme na TOUR DE KRKONOŠE, ve dnech 7. až 9. srpna 2009!"

Zuzana a Martin

www.tos.estranky.cz

Zde jen malá poznámka. Z Rožďalovic nám náš skvělý program Cyklotrasy neumožnil vést trasu přesně podlě rozpisu a museli jsme udělat malou odbočku přes Tuchom, kudy jsme opravdu nejeli. Z Rožďalovic je totiž přímá cesta do Košíku. 

No a kam příště? Protože nás Bučický mlýn tak zaujal, a protože naši místní kamarádi s námi dnes nejeli, zvolili jsme pro náš další cíl opět toto krásné místo. Trasu ale zvolíme trošku jinou, je o 15 km kratší, tedy asi 50 km.