Dětenice

14. 6. 2009

Sraz byl dnes nahoře nad Sobotkou u Agrochovu, my jsme tam vyrazili po panelce, kterou máme kousek nad barákem.

Je třeba projet areálem Agrochovu, někdy jeho zaměstnanci trošku prudí, ale brána se snad vůbec nezavírá. Děti tam určitě zaplesají u ohrad s telátky. Přejeli jsme hlavní silnici Sobotka - Jičín, což bývá někdy za hustějšího provozu problém, ale dnes to šlo celkem dobře. Vyrížíme tedy směr Rakov - Hřmenín - Sedliště. Z Černé louže je krásný výhled na celé údolí pod Sobotkou, kterým za necelých šest hodin pojedeme zpátky.

Zatím je to stále do kopce, ale za chvíli jsme už na nejvyšším bodě dnešního putování -Čakan má bez dvou nadmořskou výšku 400 metrů, k nejnižšímu ve výšce 216 m.n.m. (Kozodírky) sjedeme za 30 minut, takže to je opravdu krásný sjezd a ten výšlap nahoru za to rozhodně stojí. Musíme se přiznat, že jsme párkrát dokonce překročili maximální povolenou rychlost 50 km/h v obci. Netrvalo tedy dlouho a byli jsme ve Starých Hradech.

Ani jsme se nezastavili (tu hospodu ve Starých Hradech musíme ale někdy prubnout) a pádili dál do Libáně a k Dětenicím. V autě si toho člověk ani nevšimne, ale nad Libání se velmi hezky vyjímá Lično.

Tak, a už jsme v Dětenicích.

Kdo chce, může zajít na nějakou dobrotu, Za hospodou je i letní zahrádka, ale nám se nechtělo dát za opečené stehno s kusem vepřového 250,- Kč. Kdo tam nebyl, měl by to někdy zkusit, ale my jsme konstatovali, že tak jednou za pět let to stačí. Dětenice díky této "středověké" atrakci není rozhodně nijak levná vesnice, co se tedy jídla týče. Ostatně ani vstupné (provádí se v pivovaru i vedlejším zámku) není nikterak levné a vybírat 45,- Kč za prohlídku parku se nám zdálo už trošku moc.

Dali jsme si tedy na návsi párek v rohlíku - levný, pouze 25,-- Kč, ostatně v kiosku ani nic jiného nemají. Chvíli jsme si odpočali a pokračovali v cestě. Další místo, kde si můžeme dát něco k jídlu, bude až v Dolním Bousově, je proto snad lepší se najíst ještě v Libáni (v Dětenicích je na návsi už jen pizzerie).

A málem bych zapomněl, na parkovišti v Dětenicích jsme se ještě pokochali pohledem na krásného Harleye.

V Osenicích vzpomínají na skladatele Josefa Bohuslava Foerstera, který sem v mládí jezdil k dědečkovi. Konají se zde i produkce v kostele Narození panny Marie, ale ten moc výstavně nevypadá, alespoň z venčí.

Ještě před ním má skladatel malé muzeum a ještě dříve u kolejí si můžete vpravo všimnout už zavřené cihelny.

Na konci vesnice je snad nějaká sýpka, která má ve štítu jakýsi erb. Bohužel se mi nepodařilo zjistit co představuje.

Až z Osenic vyjedete, určitě se obraťte vlevo, uvidíte začátek Polabské nížiny a na horizontu by to mohl být snad Nymburk.

V Domousnicích nepřehlédněte novou vinici vpravo, to zde zkouší vinařství pan Munzar, Čechoameričan, který tu koupil zámek a snaží se dát všechno zase do pořádku. Určitě je mu třeba poděkovat za záchranu této nemovitosti i za snahu oživit náš region i za potěšení pochutnat si na místním vínu. Bohužel, zámek je pro veřejnost otevřen pouze v sobotu od 14 do 16 hodin, takže jsme jeho návštěvu museli oželet.

Za zmínku stojí, že zde v letech 1906 až 1911 pobývala známá operní pěvkyně Ema Destinová a také Enrico Caruso.

Do Dolního Bousova už to je pak kousek a hned u benzínové pumpy jsme se tak mohli konečně najíst a napít, vaří zde totiž opravdu dobře. Pak se členové cyklooddílu chtěli podívat na nově zrekonstruovaný rybník Pískovák, který díky panu Svobodovi opravdu zkrásněl a najdete na něm i dva ostrůvky, z toho jeden s vodotryskem. Celý rybník můžete objet i na kole.

Dále jsme pokračovali Dolním Bousovem na Zahrádky, Trní a Kdanice. Zastavili jsme pak až v Sobotce na náměstí a dali si zasložené pivo a holčičky zmrzlinu z výborné místní cukrárny.

Všichni jsme pak rychle doma provedli očistu a za hodinku jsme si dali sraz u nás v hospodě "U dědka a báby", kde jsme dnešní výlet dokonale probrali u fondue.