Je pět hodin odpoledne a mě popadla neskonalá touha vykonat neobvyklou výpravu, kterou rozhodně nedoporučuji někomu opakovat. Jak jsem v úvodu napsal, rozhodl jsem na vlastní kůži ověřit, zda opravdu neexistuje nějaká rozumná cesta z Příhraz na jih. Jak víte, už na jaře jsme to zkoušeli ze Srbska a později pak i s kamarády z Krásné vyhlídky. Ani jedna z cest se neukázala být vhodná pro kola, lepší je asi ta ze Srbska.
Jenže jsme zaslechli jisté zvěsti, že z Krásné vyhlídky to před lety šlo, takže nezbývalo, než to prověřit.
Hned začátek nebyl moc šťastný. Vyrazil jsem na Kost a pak dál až do Žehrova. Jenže abych hned na křižovatce odbočil vlevo přímo do Příhraz, z nějakého důvodu jsem to uhnul až k mlýnu a vydal se zkratkou ke Žďáru. Po cestě jsem si vyfotil umělé budky na Horním rybníce pro vodní ptactvo, což se jen tak nevidí.
Zde se ještě po hrázi mezi dvěma rybníky dalo pokračovat do Příhraz, ale já jel dál a teprve až za chvíli jsem si uvědomil svůj omyl. No nevadí, alespoň se projedu po silnici, ve Žďáru stačí odbočit vlevo. Takto je třeba vidět Vyskeř ze silnice do Příhraz.
Cesta je to příjemná, do kopečka je to až těsně před Příhrazy. A toto už jsou skály nad Příhrazy na které se doufám dostanu nějakou rozumnou cestou.
Kolem koupaliště pokračuji chvíli dál po červené značce, která záhy odbočuje strmě vpravo na známé železné schody a dále ke Krásné vyhlídce. Tudy už to známe, a je to opravdu o hubu. Celkem dobrá lesní cesta však pokračuje dále údolím a po ní se vydávám i já.
Zatím je to dobré, ale po pár stovkách metrech se cesta mění ve stezku a odbočuje nahoru vpravo.
I to se ze začátku nezdá být kritické, ty skály kolem jsou ale stále neskutečně vysoko, jak se tam kurňa asi vyškrábu? Končí cesta před nějakou vysokou skálou?
Tak toto už je horší. Do strmě stoupající stezky jsou popadané stromy, s kolem to opravdu není žádný med. Stále mě ale uklidňuje fakt, že jdu stále po něčích stopách, dokonce jsou ještě vidět i koleje od kola. Ostré stoupání trvá asi 200 metrů až nakonec končí doslova na plochém náměstí obklopeném skalami. Na jedné z nich objevuji záhadný oranžový kříž s vytesanou padesátkou. Co to asi může být?
A tímto úzkým sevřením skal musím pokračovat dále, cestička už slabě čitelná vede přímo tam.
Dále je to už o něco lepší, i když v cestě jsou stále padlé stromy.
Zbývá už jen pár stovek metrů a jsem nahoře! Pak už je to jen rovina a v podstatě každá cesta vlevo vede na silnici mezi Mužským a Krásnou vyhlídkou. Nyní už to mohu napsat, na starší mapě jsme právě tuto cestu našli jako trasu turistickou se zeleným označením. Místy bylo opravdu vidět, že tu kdysi asi byly i nějaké shody, ale voda a čas je už téměř zničily, navíc s padlými stromy v cestě.
Nyní se tedy vydávám vlevo na Mužský, což je sice ještě chvíli do kopce ale pak už budu odměněn krásným a dlouhým sjezdem. Je to zajímavé, ale kohosi jistě ještě za vlády soudruhů napadlo celý Mužský osázet ovocnými stromy, na kterých toho však opravdu mnoho neroste.
Jsou tu ovšem báječné výhledy, zde třeba na Ještěd. Pokračuji po silnici dolů a pořizuji ještě jeden snímek, kde opravdu netuším co je.
Nekdy příště vezmu mapu s kompasem a určím, copak to je tam v dáli za kopec a rybník.
Kousek pod Mužským odbočuji vlevo na zelenou a sjíždím k Srbsku a opět dělám chybu. Místo abych pokračoval dále a odbočil až před Černou louží ke hřbitovu, dávám se vpravo hned na prní křižovatce a po cestě plné louží a bláta po nedávném dešti přijíždím přímo na náves v Srbsku. No, nyní už kufrovat nebudu, prostě pokračuji po silnici až na Kost a dále do Sobotky.
Bylo to hezky vykoupených 40 km, které jsem i s tím horolezeckým výstupem zvládnul za necelé tři hodinky. No a protože tato cesta není pro cyklisty vhodná a jel jsem ještě sám, nebudeme jí do našeho sumáře vůbec zařazovat. Nepřidám ani mapu, výškový profil a statistiku.
Náhledy fotografií ze složky Z Příhraz na Mužský