2021 08.13 Chrastava Zittau Turow
Chrastava nádraží - start.
Krásná cyklostezka v Zittau podle Lužické Nisy.
Soutok Mandau (vlevo) a Lužické Nisy.
V Zittau potkáváme tuhle krásnou mašinku. Je to úzkokolejka, která vede až do Oybin.
Kostel sv. Jana Křtitele je původně románský kostel z konce 13. století několikrát přestavovaný. Současná klasicistní podoba je z 18. století.
Františkánský klášter. Je to komplex budov v historickém centru, který se používá jednak jako kostel a částečně městské muzeum. Skládá se z klášterního kostela sv. Petra a Pavla, budovy Heffter a zbytků ambitu s přilehlými klášterními místnostmi a hřbitova.
Kostel sv. Jana. V roce 1230 na tomto místě stála trojlodní románská bazilika se dvěma věžemi v průčelí, která byla zbudována pro Řád johanitů. V 15. století byla exilovým sídlem pražské kapituly sv. Víta. V letech 1485–1531 byla stavba goticky přestavěna a rozšířena na čtyřlodní halový kostel. Ten byl během sedmileté války, 23. července 1757, zcela zdemolován. 23. července 1766 byla na základech zničeného kostela zahájena nová stavba v barokním slohu, avšak dostavily se vážné problémy se statikou, pravá věž je dodnes nakloněná.
Radnice v neorenesančním slohu byla postavena v letech 1840–1845.
Solnice neboli maštal byla postavena roku 1511 jako třípatrová budova (půdorys má rozměry 53 m × 25 m). Sloužila mimo jiné jako zbrojnice, koňská stáj a sýpka. V roce 1572 bylo přistavěno čtvrté patro, roku 1730 byla vybudována mansardová střecha s pěti podkrovími. Za sedmileté války byla Solnice zasažena jednou dvanáctilibrovou dělovou koulí. Od 19. století se dům užíval jako sídlo městské správy, skladiště muzea, divadla a městského archivu. V roce 1997 prošel rekonstrukcí, dnes v něm sídlí pobočka Úřadu rady zemského okresu Zhořelec.
Z města vyjíždíme opět kolem kláštera, mimochodem založený už v r. 1244. Nemohu si ještě nevyfotit tuhle monumentální 70 m vysokou věž s pomníkem padlých v 1. sv. válce.
V přilehlém městském parku Leskewiese je Zoo, ale také tenhle rybník brčálník.
Jedna fotka pro Karolínku z Leskewiese v Zittau.
Přejíždíme z Německa do Polska (vlevo), abychom se asi po dvou kilometrech mohli pokochat pohledem na hnědouhelný důl Turow. Tam v těch kopcích je Oybin. Když jsme tam před pár dny byli, viděli jsme Zittau, to znamená, že my nyní musíme tam kdesi vidět pískovce Oybinu.
Mimochodem dnes jsme přejeli hranice Německo - Polsko -Česko celkem pětkrát.
A to je on Turow. Důl je nyní hluboký přes 200 m, ale Poláci to chtějí dotáhnout až na 300. Okolní města a vesnice bojují za jeho zavření, ale zatím marně. Dokonce už existuje plán na rekultivaci. Měl by se naplnit vodou z okolo tekoucí Lužické Nisy. Mělo by to trvat ... až 50 let (je to pře 30 km čtverečních)!
Kolem tohodle mega lomu teče řeka jak zleva (Lužická Nisa), tak přímo kolem naproti stojící elektrárny (Meidzianka). Spolu s hranicemi Německa a ČR jsou to meze, které omezují růst lomu. Ale může mi někdo vysvětlit, co se tu děje v případě potopy? Třeba té v roce 2010, která smetla Chrastavu i Bílý Kostel?
Cyklostezka v Aleji třech zemí (Aleja Trzech Panstv). Klást zámkovku tímhle směrem není na cyklostezce fakt dobré. Dokud jsme měli horáky, ani by nás nenapadlo to kritizovat, ale jak máme úzké galusky, věřte, že tyhle podélné spáry fakt v řízení pocítíte.
Tohle místo je velmi zvláštní. Nikde jinde na celém světě se totiž nestýkají hranice Německa, Polska a České republiky, než tady!
Tím kouzelným místem je soutok Oldřichovského potoka a Lužické Nisy. Takhle to tu je ale až od roku 1945 na základě Postupimské dohody.
Dvě k sobě se vinoucí nožky ve směsi české a německé Lužické Nisy. Ve 30°C opravdu osvěžující.
Krásná cyklostezka podél Nisy ke Kristýně.
A to je ona, Kristýna. Pláž plná lidí, kemp plný lidí, všude plno lidí. Nechte mě tu strávit týden dovolené a skončím na půl roku u Chocholouška.
Restaurace Zatáčka, tam nás dneska nakrmí.
Před cukrárnou v Chotyni si fotím tohodle krasavce.
Taková slovní hříčka. V Bílem Kostele mají bílý kostel. Je zasvěcen sv. Mikuláši.
Zbudován byl v letech 1679-91. V letech 1749-54 stavebně upravován, r. 1785 rozšířen o nový presbytář. Obdélná orientovaná jednolodní stavba se západní hranolovou, v horní části osmibokou věží z r. 1783. Objekt sloužil jako sklad knih liberecké knihovny. V současnosti je ve vlastnictví obce, která jej využívá k pořádání kulturních akcí.
Muzeum másla a chleba. V životě jsem o něčem takovém neslyšel.
V Chrastavě se takhle krásně setkává Jeřice a Lužická Nisa.
https://mapy.cz/s/dapedekazo
47,5 km, 345 m
Náhledy fotografií ze složky 2021 08.13 Chrastava Zittau Turow