Bučický mlýn 4
Start je tentokrát netradiční, sraz máme totiž jako při Tour de Český ráj v Libáni. Hned na začátek jsme nabrali pár minut zpoždění, když jsme se snažili vzbudit sousedy, kteří však byli po včerejším jarmarku poněkud out a do Libáně přijíždíme i s Kájou (ona) a Tomášem o deset minut později. Ivana ani Jarda nám to včak nemají za zlé, alespoň si mohli v klidu dolízat zmrzlinu. Iva sice prohlašovala, že jí to z Vlčího Pole už celkem stačilo, ale nakonec vyráží i s námi po stopách Tour de Český ráj. Takže tedy nejprve musíme vyšlapat nahoru k libáňské borovičce a pak sjíždíme až do Kopidlna a k Bučickému mlýnu. Tam na nás čeká první občerstvení a Iva se tváří, že je spokojená, že se jí to líbí a to je to nejhlavnější. Před mlýnem si ještě fotíme stáje, původně jsme totiž nevěděli, cože to je v lese za stavení, zdálo se nám, že by to mohla být snad i střelnice, ale dnes jsme se podívali i z druhé strany a bylo to jasné.
No a konečně ta první zastávka.
Když už jsme tady, někdo letos dokonce počtvrté, viď Zuzanko, rozhodl jsem se, že prozkoumám turistickou stezku, která kupodivu do Rožďalovic nevede po silnici, kudy pokaždé jedeme, ale dále po hrázi Bučického rybníka.
Tak tudy opravdu nejezděte, zde opravdu platí: "Je to sice dál, zato horší cestou." Jednak musíte jet po nově vystužené hrázi (že by záplavy?) plné hrubého štěřku, ale je třeba i vyjet do kopečka, navíc je tu i plno spadlých stromů.
Nakonec stejně vjedete do Rožďalovic mezi prvními domy stejně, jako když pojedete po silnici. Zbytek cyklistů už na mě čeká v naší oblíbené hospodě Rychta.
Ona to vlastně není Rychta, ale Zámostecká rychta, asi proto, že je za mostem přes Mrlinu.
Tentokrát jim to s obsluhou trvalo poněkud déle, kuchařka prý byla nějak ve smrti a vyléčily jí až dva panáky, ale jídlo opět bylo dobré a my vyrazili ke Košíku. Dnes jsem měl chvíli času a na pár munut se zastavil u spolužáka, Iva toho ale po dobrém jídle začínama mít pomalu dost, ono skoro 40 km napoprvé, to není žádný med, víme co říkáme, nás na jaře zdrtilo o pohých dvacet. Nakonec to ale do kopečka nad Sovolusky ještě pěšky vyšlape, ale tam to už vzdává, dál odmítá jet, i když je to jeden z nejlehčích a nejhezčích úseků dnešní trasy. Nevadí, voláme Ajku, která z nedalekých Ledec vyíždí s autem na pomoc. V lese nás míjí jakýsi cyklista, kterého podle dobrého zvyku mezi námi cyklisty zdravíme "Ahoj!" ale on se zastavuje a vrací se! Dá nám do tlamy? Ne, my se nebojíme, je nás víc. Ale není to žádný pobuda, je to Ajky manžel Jarda, který si o dovolené po zpracování hromady dřeva vyrazil na odpolední projížďku, prý nějaká stovka až k Bydžovu, tak na to zatím nemáme.
Na křižovatce potkáváme Ajku, ta nasedá na kolo a Iva zase za volant a pokračujeme k Ledcům. Na křižovatce se loučíme s Ajkou a Jardou a jedeme dále do Bousova. Tam si musíme dát naší svijanskou černou třináctku a pokračujeme přes Trní do Sobotky. Kája (ona) toho však už má také plné kecky a tak se Zuzankou jedeme Glazarkou domů, Kája (ona) už jde pěšky s Tomášem přes náměstí. No a to je už konec. Stavíme se ještě u sousedů na plzeňské a pak už jen sprcha a klid na lůžku.
Na příští týden ale už máme vymyšlenu zcela novou trasu, pojedeme do Bakova na koňskou farmu Ptýrov!
Náhledy fotografií ze složky Bučický mlýn 2
