Prachovské skály
Vyrážíme nahoru na Větrák. Tenhle pohled si nikdy neodpustím.
Když se projede Stéblovicemi člověka uchvátí další úžasné panorama s Troskami vpředu, vzadu pak Krkonoše pod sněhem...
Po krátkém výšlapu do Stéblovic si užíváme sjezdu na Mladějov, kde odbočujeme na červenou. Vpravo od Trosek je částečně vidět pískovnu v Hrdoňovicích.
O kus dál jsme ve dvoře zahlédli krásné americké fáro a pan majitel nás nechal si ho důkladně prohlédnout. Nemělo toho najeto moc, a proto bylo jako nové. Dozvěděli jsme se, že to je Oldsmobil a jezdil ve službách jisté tajné služby ve Vídni, vidět jsou ještě místa s vytrhanými odposlechy.
I pohled za Lovče je úžasný.
Jeden kopeček jsme měli už za sebou, nyní nás čekal hodně dlouhý výšlap na Střelečskou Hůru.
Abychom nakonec prudkým krátkým sjezdem přijeli na silnici k Pařezské Lhotě.
Na Pařezu jsme se zastavili u Erbanů, mají zavedenou stáj pro haflingy a provozují agroturistiku. Děti si k nim jezdí občas zařádit na koních.
Na Pařezu se nyní hodně staví, jsou to naštěstí vesměs samé krásné nové roubenky.
Téměř po rovině vjíždíme do Prachovských skal, kde míjíme Lepařův pomník, po cestě se vlevo ukazuje výhled na Jinolice a rybníky kolem.
Tady jsme trošku zakufrovali a místo abychom pokračovali rovně k Prachovu odbočili jsme vpravo dolů k Turistické chatě.
Tady jsme se zastavili na oběd. Je to sice sámoška, ale je tu čisto a útulno, jídlo je dobré. Zde také můžete vstoupit do Prachovských skal, tuším, že to stojí 45,- Kč.
Když jsme se občerstvili, chtěli jsme vyrazit k Pelíšku, ale zjistili jsme, že na kole to nepůjde.
Vracet se nám nechtělo a tak jsme tedy kola tlačili . Tomu se dá vyhnout, když u Lepařova pomníku pojedete rovně a na Prachově se vydáte po zelené vpravo. No, ale ověřené to ještě nemáme, třeba i tam je zákaz.....
Pelíšek bylo za soudruhů vyhlášené koupaliště. Sice s trošku studenou vodou, ale v romantickém prostředí. Dnes už bohužel hodně chátrá, prý se už ani nenapouští.
Cestou na Blata míjíme vlevo Ervínův hrad, což je skalní vyhlídka na kterou se leze z druhé strany.
A to jsme už venku z lesa a můžeme opět nasednout na kola, vjíždíme do chatové osady Maršov.
Cestou na Blata si všímáme hřebenu nad vesnicí, po kterém jsme před pár hodinami stoupali na Střelečskou Hůru.
A opět děláme chybu, když vynecháme hospodu na Blatech.
Rozhodli jsme se totiž k zastávce v hospodě na Samšině, ta měla ale zavřeno a nám se nechtělo čekat celou hodinu na otvíračku. Mysleli jsme, že tu načerpáme sílu na výšlap na Šalandu, což se nestalo, a tak nezbylo než zmobilizovat rezervy a jet na "morál" jak říkávala Kateřina Neumannová.
Sice to není vidět, ale na hřebenech Krkonoš byl v té době ještě sníh.
Výstup - výjezd jsme zvládli, a pak už jsme se rozloučili. Jedni směřovali přímo do Sobotky, my jsme projeli statkem a vzali to domů po panelce.
Pohled na Sobotku byl tentokrát (vlastně jako vždycky) naprosto úžasný.
Náhledy fotografií ze složky Prachovské skály