Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

[27,94 km, 2019: 27,94 km; převýšení 165 m, celkem nastoupáno: 372 m]

První letošní cyklovýlet jsme nasměřovali do Přepeř. Projeli jsme si na ještě uzavřené silnici zcela nový asfalt. Cestou jsme se stavili na Pískováku mrknout na Fantomasovo kolo a zjistili, že nový písečák v Obrubech bude asi v létě cílem nejednoho plavce (i neplavce), protože se tam začalo rýsovat hezké jezírko.

[42,61 km, 2019: 70,55 km; převýšení 164 m, celkem nastoupáno: 1 316 m]

Před velikonočním výletem za moravským vínem musíme našlapat nějaké kilometry, využíváme dobrého počasí a míříme klasickou cestou na Hrubou Skálu. Protože máme dobrý čas, vydáváme se po dlouhé době podívat na kostecký Partoťák a pak už přes Dobšice domů. A hele, nastoupali jsme skoro kilák. A prej, že se maj na začátku sezóny jezdit jen objemově rovinky ...

[39,83 km, 2019: 110,38 km; převýšení 53 m, celkem nastoupáno: 1 478 m]

Letos nás velikonoční košt zavedl do Mutěnic. Využíváme cyklotrasu Mutěnku vedoucí po náspu zrušené železnice a vyrážíme směr Kyjov. Sluníčko svítí a vítr nefouká, prostě nádhera! Na cestě zpět obdivujeme zámek Milonice a využíváme té možnosti dát si kávu se zákuskem v dobovém nábytku. Mezi starými fotkami na zdech nalézáme jednu s cyklisty odhadem někde z počátku minulého století.

[32,65 km, 2019: 143,03 km; převýšení 110m, celkem nastoupáno: 2 038 m]

Je možné, že najdeme v našem okolí místo, kde jsme ještě nebyli? Inu je to možné. Tím místem bylo občerstvení pod bývalým hradem Křineč (stál tam snad do 15. století) na břehu Komárovského rybníka u Nové Vsi. Zjistili jsme, že tam až dodnes straší, a to i ve dne! A protože jsme se tam dobře najedli (určitě doporučujeme zajít sem, než do známější restauračky v blízkém kempu Duo), museli jsme něco vyšlapat ve stoupání na Čížovky (5%). A pochopitelně ta všudepřítomná fotogenická řepka.

[66,66 km, 2019: 209,69 km; převýšení 147 m, celkem nastoupáno: 2 615m]

Tak konečně ty objemy po rovinách, dokonce s pekelnou délkou 66,66 km. No a když rovina, tak směr Mladá Boleslav. Tu tentokrát nemineme a po zánovním asfaltu z Domousnic do Března to valíme rovnou na tangentu a pak na Radouč, kde nás překvapí snad stovky syslů. Pak už oběd Na Veselce a přes Násedlnici a Koprník domů. Jo a v Dolním Bousově mají u továrny nový minigolf, vypadá fakt hezky.

[74,47 km, 2019: 284,16km; převýšení 245 m, celkem nastoupáno: 4 018 m]

Nechal jsem se ukecat a vyrazil na 4. ročním memoriálu Franty Rozehnala, prej jen na Sychrov a pak přes Malou Skálu domů. A tak jsem se s necelou dvacítkou vysportovanejch, vesměs mladších cyklistů vydal, kam peloton velel. Takže nejřív ostrým tempem kolem Orta. Libošovice, pak v Dobšicích dolů a zase nahoru přes Dehetník na silnici k Žehrovu a přes Ploukonice na jedno do Svijan. Sice jsem se snažil,  ale to jejich pekelné tempo s průměrem dost nad 20 km/h, to jsem nedával. Takže jsem do sebe jedno hodil a vydal se rychle napřed, abych nezdržoval.
Pravda, moc jsem se neflákal a tak mě dojeli až na Sychrově, dlužno ale dodat, že oni u jednoho ve Svijanech neskončili ;-). Pak zase dolů a hned nahoru na Frýdštejn. Jsa opět poslední jsem se držel na Sychrově daného slova, že se sejdeme na Malé Skále a pustil se hezkým sjezdem dolů. Dvakrát jsem tam obkroužil všechny hospody, ale mladíky nikde nenašel a tak jsem po rychlém obědě spěchal k Turnovu doufaje, že mě blížící bouřka dožene právě tam a schovám se po mostem u židovského hřbitova. Vyšlo to téměř dokonale a tak jsme zmoknul jen trochu.
Nikoho z účastníků jsem nezahlédl a tak jsem pokračoval vytyčenou trasou přes Sedmihorky a Rokytnici na Věžák. Až později jsme se dozvěděl, že oni to kvůli dešti vzali domů po silnici, tedy přes Všeň, kdežto já jsem si náležitě užil lesního a polního bahna, což nakonec na tom kole ani nebylo moc vidět.
No, příště už vím, že si to raději projedu sám. Bylo to 75 km s nastoupaným téměř 1,5 km, což bylo dost slušné.

[57,13 km, 2019: 341,29 km; převýšení 201 m, celkem nastoupáno: 4 646 m]

Kamarádi začali jezdit na e-kolech a tak jsme se nabídli, že je také někdy vezmeme, kam rádi jezdíme. Namířili jsme to tedy na Bučický mlýn, kde se ale bohužel konala svatba, tak jsme to protáhli až do Seletického dvora, kde jsme si pochutnali na hovězích a vepřových specialitách. Dokonce jsme tam viděli horské dvojkolo, což já tedy viděl úplně poprvé.

[15,12 km, 2019: 356,41 km; převýšení 270 m, celkem nastoupáno: 4 969 m]

Letošní cyklodovolená s kamarády nás zavedla na Šumavu. Scházíme se na Modravě ve stejnojmenném hotelu, kdy my nocujeme už potřetí (doporučujeme). Prohodíme jen pár slov a už rychle na kolo a někam ještě na chvíli vyrazit. Nejlepší to bude na Březník, kde jsme ještě nebyli a vzhledem k pozdějšímu času se nedá očekávat nějaký turistický nával, což se potvrdilo. Krásné počasí, úžasný vzduch i příjemné mírné stoupání, prostě nádhera. Bohužel myslivna na Březníku už měla zavřené a tak jsme se alespoň domluvili, že když přes hatě na Cikánské slati kola povedeme, nebude pro nás platit zákaz visící hned za myslivnou na stromě (u myslivny je kontroverzní pomník zastřeleného Václava Horváta - text uvádím na další stránce).
Za slatí tu ale už žádná hitparáda není, celkem prudký sjezd je plný štěrku a kamení a tak se můžeme alespoň pokochat neznámými pohledy na Modravu i Klostrmanovu a Bakalovu chatu.

[37,82 km, 2019: 394,23 km; převýšení 646 m, celkem nastoupáno: 5 500 m]

Vedro už od rána. Podle Roklanského potoka to ještě jde, ale stoupání pod Oblík nám dává zabrat. I proto se Bavorskou cestou odděluje část výpravy směrem na Poledník a zbytek pokračuje rekreačním tempem ke Slunečné. Společně pak dojíždíme do Prášil, kde nás zachraňuje místní cukrárna. Stihneme se ještě podívat na bizony a malou botanickou, než nás těsně za vesnicí dostihne menší krupobití. Je škoda, že místní "replika" keltského hradiště už asi definitivně bere ze své. Vstupovat by se tam nyní už nemělo.
Myslíme, že nám to po dešti půjde do stoupání na Rovinu lépe, ale opak byl pravdou. Proto se rychle schováváme do stínu restauračního zařízení, kde chceme to největší vedro přečkat. Neskutečné množství obtížného hmyzu (ano, repelent máme na pokoji v kufru) nám nedovoluje se zastavit v chátrající doktorově chalupě v Pustinách a U Malého Babylónu se dáváme na sestup k Radkovu. Čekal jsem lepší terén, za ten výšlap na Rovinu to žádná velká odměna není, příště to musíme vzít více na jih přes Paště.
Nakonec se dostáváme do Radešova, kde nás přicházejí oblaka nutí hledat náhradní řešení v podobě cyklobusu. A opravdu, s prvními velkými kapkami v Rejštejně nastupujeme a necháme se vyvést přímo před hotel Modrava, takže se můžeme zajet mrknout ještě do pivovaru Layer. Jarda se ani tentokrát nenechal zahanbit a nedal ani na déšť a převýšení a nedlouho po nás dorazil po vlastní ose!

[58,96 km, 2019: 453,19 km; převýšení 373 m, celkem nastoupáno: 6 466 m]

Řekl bych, že tato etapa by se dala nazvat královská, čeká nás při cestě k pramenu Vltavy táhlé utahující stoupání pod Černou horou a po krátkém sjezdu k němu ještě výšlap na Pod Stráží. Pak už je to ale vesměs pohoda, mírné sjezdy s mírným stoupáním.
Nejdřív se zastavujeme na Knížecích Pláních v Myslivně na oběd, pak sjedeme až do Borové Lady a pak budeme šlapat nahoru až na Pláně u Churáňova.
Holky se pak vydaly už přímo domů a nezapomněly se zastavit v pěkně mastné cukrárně na Kvildě (Bohemica - Rustica), my to ještě vzali přes Zadov až na Zhůří. I my jsme se zastavili na Kvildě, ovšem ne v cukrárně, ale v pivovaru Pekárna (pochopitelně proto, že Jarda musel měnit duši ;-)).

[30,52 km, 2019: 483,71 km; převýšení 97 m, celkem nastoupáno: 6 609 m]

Když jsme v pondělí museli kvůli bouřce dojet z Jenštějna cyklobusem, připravili jsme se o Vchynickotetovský kanál. Proto využíváme den přejezdu k tomu, abychom si tuhle pohodičku užili. Vracíme klíče od pokojů a nasedáme na kola, směr Hradlový most. Právě díky jeho nedávné obnově se tento kanál dá projet vlastně celý, od jeho začátku u tohoto mostu, až ke vtokovému objektu nad Srním.
Cestu se také podíváme na Hauswaldskou kapli - o ní více info na další stránce.
Nakonec nasedáme do aut k místu našeho dalšího pobytu, kterým se stane hotel Merlin v Nové Peci, odkud budeme vyrážet k dalšímu kanálu - Schwarzenberskému.

[47,94 km, 2019: 531,65 km; převýšení 240 m, celkem nastoupáno: 7 015 m]

Díky umu a schopnosti páně Rossenauerova existuje na Šumavě Schwarzenberský kanál (více na další stránce) a můžeme téměř po rovině projet od Špičáku nad Novým Údolím pod Vítkův kámen u Přední Výtoně, celkem je to 44 km se spádem 0,2 až 0,7 %. My to pojedeme nadvakrát.
První představuje jeho severní část od Jelení, musíme tedy nejdříve vyšlapat z Nové Pece ke kanálu. Jako nejlepší se nám jeví to vzít k akvaduktu, což si zaslouží následnou odměnu v podobě výborného domácího koláče s kávičkou v občerstvení Na Jeleních Vrších. Mrkneme se do plavebního tunelu a pak už nás čeká asi 12 km rovinky k jeho počátku pod Špičákem u Rossenauerova pomníčku (920 mnm).
Teď už zbývá sjet do Nového Údolí, kde nás čeká oběd ve výborné hospodě stejného jména. Protože je opravdu horko, zvládneme se ještě podívat na nejkratší mezinárodní železnici na světě a po poradě díky vedru vypouštíme cestu ke Strážnému, ale pojedeme po silnici z mírného kopce do Stožce a pak k Mrtvému luhu.

[60,06 km, 2019: 591,71 km; převýšení 197 m, celkem nastoupáno: 7 707 m]

Dnes pojedeme podle kanálu 25 km. Hodně jich už je hezky opravených s vodou, chybí jim jen to dřevo, jsou ale části, kde se doslova ztrácí. V každém případě je to krásná projížďka vesměs ve stínu stromů, tak doufám, že kůrovec tuhle část Šumavy mine. Bohužel tu není mnoho kde se naobědvat, penzion Maria v Zadní Zvonkové máme na samotném začátku, stejně jako rakouský Sonnenwald, no a pak už máme po cestě jen smažírny v Horní Plané.
Mohli bychom, stejně jako to dnes udělal Jarda, vyšlápnout na Vítkův kámen (nebo hrádek, jak chcete), ale ani tam není nic lepšího než langoš se smažákem a buřty. Ale my to vydržíme, těšíme se domů do hotelu Merlin na nějakou tu rybí specialitku.
Mě ale do smíchu moc nebude, protože jsem to na cestě zpět někde pod Kozí strání položil a dobře si natloukl. Naštěstí nic zlomeného nebylo, odnesl to jen batoh. Přiznávám, že jsem asi podcenil tlak v pneumatice a ona se, jsa podhuštěna, v mírné levé zbortila a já šel přes řidítka, možná to byl rychlý defekt, to se už těžko pozná. Od té chvíle ale jezdím už vždycky s helmou a v autě mám vždy připravený kompresor.

[30,04 km, 2019: 621,75 km; převýšení 166 m, celkem nastoupáno: 8 208 m]

V Krušných Horách jsme nikdy nebyli a tak jejich zdolání pro nás byla výzva. Podle naplánovaných tras to nevypadalo nijak drasticky, co na nich ale nebylo vidět, že tu opravdu nic není. Tedy příroda je tu krásná, což podtrhují úžasné výhledy na severočeskou uhelnou pánev, ale chybí tu byť sebemenší občerstvovny, takže spíš počítejte, že celý den pojedete na vlastní zásoby.
Útočiště jsme našli v chatě Mikuláška, přímo nad Hrobem. Hezká chatička, kde se zastavil čas a tak jsme se vrátili do doby lyžařských výcviků z našeho mládí, nicméně personál by příjemný i jídlo se dalo.
První den byla v plánu 70km trasa až za Tisou do Německa, ale nakonec jsme byli rádi, že jsme ukrojili alespoň polovinu. Kolem totiž kroužily bouřky, takže jsme to vzali jen na Komáří hůrku, kde je prima hospoda a přečkali tam první déšť. Po Sedmihůrské cestě s krásnými výhledy jsme se vrátili na Cínovec a pak domů.

[45,31 km, 2019: 667,06 km; převýšení 264 m, celkem nastoupáno: 9 075 m]