Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

Kamarádům přijela návštěva, a tak bylo hlavním úkolem ukázat jí nějaké ty "krásy" Českého ráje. Nemělo to být nic náročného, a proto bylo rozhodnuto zajet na místa, kde se točil film Jak vytrhnout velrybě stoličku a ukázat Hrubou Skálu.

Z náměstí jsme tedy vyrazili směr Humprecht, Libošovice a Pleskoty k rybníku Věžák. Tenhle sjezd stojí opravdu za to, a věřte nebo ne, za 20 minut budete na křižovatce před Věžákem a v zádech budete mít 10 km. Bylo potřeba ještě ukázat skály na druhé straně rybníka, které měl Vašek takříkajíc pod chalupou, ale my místní víme, že ten domeček, kde bydlel Vaškův děda, ten se nachází úplně jinde, vzdušnou čarou to sice není daleko, ale je z něj spíše vidět na Chlum. Najdete ho když odbočíte na silnici z Rytířovy Lhoty do Dobšic vpravo a vydáte se po polní cestě. Víc ale radit nebudu, to by se tam nahrnuly davy lidí, což majitel asi moc vítat nebude.

Asi na půlce cesty mezi Věžákem a Vidlákem odbočujeme na červenou značku a po staré známé cestě pomalu stoupáme na Hrubou Skálu. Protože bylo mokro, jako ostatně už pár měsíců, vzpoměli jsme si na Olinčinu hlášku, když jsme tudy jeli naposledy: "Kde mám blatníky!" Kdo viděl Obecnou školu, ten už jistě ví ...

Minule jsme zmiňoval hezký pension Jana před Hrubou Skálou, před ním u parkoviště si můžete všimnout po levé straně starého vykotlaného, dnes již mrtvého a vyhořelého trupu starého dubu. Nevíme o něm ale nic, snad bude vědět některý ze čtenářů.

Na Hrubé Skále dáváme lehké občerstvení, návštěva z Mostecké uhelné pánve si prochází Myší díru a okukuje zámek, kam až je pustí zdarma (ano, za vstup na nádvoří se platí, ale v ceně je i výstup na věž, což rozhodně stojí za to), opičí dráha nad příkopem nás i tentokrát nechává chladnými. Asi po hodince pkračujeme dále po silnici a zastavujeme se ještě u Adamova lože.

Vsadím se, že tohle jste už jistě viděli. Že ne? Pak si vzpomeňte, kde lehával Bajaja ve stejnojemnné pohádce. Ano, bylo to přímo zde, jen nám je stále záhadou, jak sem dostali toho bělouše, když má problém sem dostat i trošku otylejší osobu, asi jeřábem, nic jiného nás nenapadlo.

Tohle místo nechal vybudovat bratr posledního majitele Hrubé Skály, František Adam z Valdštejna, rytíř maltézského řádu, který bojoval v létech 1787 - 89 v tureckých válkách. Na jeho objednávku tu turnovský sochař Chládek vytesal ve skále oltář lásky, vedle kterého stála nahá milenecká dvojice, a byl zakončen soškou Amora. Naproti pak širokou pohovku pod níž se choulí dva lvi. Vše je dnes už jen chabě patrné, jak to za století turisté ošmatlali. Původně se místo označovalo jako "Venušina sluj". Dnes se jeno název odvozuje od tří Adamů: Adama prvního člověka, Adama z Valdštejna - zakladatele rodové větve a posléze Františka Adama.

Při přemýšlení, jak sem kurňa dostali toho koně, se ozvalo první varovné hřmění. Původně jsme si mysleli, že na Hrubé Skále střílí z hradebnic,  ale pak se ukázalo, že to je další z každodenních bouřek, kterých si v posledním týdnu užívá celá republika a mnohdy ne zcela v dobrém. Nečekali jsme proto ani okamžik a vyrazili rychle na další cestu, která nás měla konečně dovést až do Polepšovny. Je to opět téměř stále z kopce, takže za chvíli jsme byli v Krčkovicích.

Povědomé? Že ne? Pak tedy vězte, že sem jezdil Vašek na nákup, určitě si vzpomenete na cukr, ve kterém maminka našla mravence a vše bylo prozrazeno. Pravda, za soudruhů byl barák více ošuntělý a dnes je v něm hospoda, obchod tam prý snad nebyl nikdy. Všimněte si cedule vlevo, ta vyzývá kolemjedoucí, aby se stavili v občerstvovně zvané Polepšovna. Kdo to neví, určitě to z kopce nedobrzdí, vy to ale víte, takže tedy hurá na nějaký ten dobrý dlabanec.

Hospoda je v krásném starém pískovcovém chlévě nebo maštali a vaří tu opravdu dobře. Mimochodem, poznáte, že ty šindele jsou z umělé hmoty?

Dá se tu i ubytovat, jenže mají téměř stále plno, ale zkuste to.

Hned nad hospodou je i malé hřiště a víte, co je to za kopec mezi stromy? To neuhádnete, až takhle "blízko" je vrch Vyskeř! Bleky lítaly, hrom burácel, ale my jsme byly hezky v teple a suchu, i obsluha je tu velmi příjemná. Jenže obloha byla stále černá, a tak jsme se rozhodli sjet ještě alespoň dolů do Čertoryjí, však je to z kopce a navíc tam je další hospoda! Po cestě se však nezapomeňte zastavit u posledního stavení v Křečkovicích.

Možná to není zas tak dobře vidět (fotogalerie to ukáže lépe), ale u dveří je jakýsi robot s blikajícíma očima a z okna vás bude kdosi sledovat ...

Hned vedle chalupy je pak stará lada Veřejné bezpečnosti, dokonce vybavená radarem, takže dodržujte rychlost, ať si vás StB nenajde!

Sice stále drobně pršelo, ale ten sjezd jsme přežili bez problémů.

V Čerotoryjích tedy ještě jedno pivo a to už bylo po dešti a mohli jsme vyrazit směrem k Chlumu a nemilovanému pleskotskému kopci.

Ta cesta je opravdu úžasná a je jedno, zda jedete z kopce, nebo do něj, na obě strany si klidně nahoďte nejtežší převod. Občas tu potkáte i inline bruslaře.

No a pak už jen Libošovice a kopec na Humprecht (ten šlapou jen blázni) a večer jsme se ještě sešli na dobrém gáblíku.

A co nás čeká příště? No přece Jinolice!